Cestovní náhrady zaměstnancům bude potřeba od června 2026 zvýšit
Ministerstvo práce a sociálních věcí přistupuje k úpravě vyhlášky o cestovních náhradách v přímé reakci na výrazný růst cen ropných produktů na světových trzích, který byl způsoben eskalací vojenského konfliktu mezi Spojenými státy americkými a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé. Průměrná cena nafty se za poslední tři měsíce zvýšila téměř o čtvrtinu, což je natolik významný výkyv, že jej ministerstvo nemohlo ignorovat a muselo na něj reagovat úpravou příslušné právní normy.
Co přesně se mění a od kdy
Od 1. června 2026 bude vyhláškově stanovená průměrná cena pohonné hmoty nafta pro účely výpočtu cestovních náhrad činit 42,10 Kč za litr, přičemž tato hodnota by měla co nejpřesněji odrážet reálné náklady, které zaměstnancům vznikají při používání vlastního vozidla na pracovních cestách. Všechny firmy, jejichž zaměstnanci využívají k výkonu pracovní činnosti vlastní automobily, jsou povinny k tomuto datu aktualizovat interní předpisy a přizpůsobit výši vyplácených náhrad nové vyhláškové ceně, přičemž praktický dopad pro zaměstnavatele bude znamenat navýšení nákladů přibližně o 8 Kč za každý litr proplácené nafty oproti dosavadnímu stavu.
Tvrdý dopad zejména na malé firmy
Uvedená změna se dotkne celé řady firem, avšak obzvláště nepříjemně zasáhne menší a střední podniky, které nedisponují vlastním vozovým parkem služebních automobilů a které jsou proto závislé na tom, že jejich zaměstnanci — typicky technici, servisní pracovníci, obchodní zástupci nebo jiní terénní pracovníci — dojíždějí za zákazníky, na montáže či k jiným pracovním úkolům ve vlastních soukromých vozidlech. Pro tyto firmy představuje každé zvýšení vyhláškové ceny pohonných hmot přímé a okamžité navýšení provozních nákladů, které nelze nijak obejít ani administrativně eliminovat, protože povinnost vyplácet cestovní náhrady ve správné výši ukládá zaměstnavateli přímo zákoník práce.
Zaměstnanci mohou paradoxně vydělat
Zatímco pro firmy jde o nepříjemné navýšení výdajů, pro samotné zaměstnance může nová úprava představovat paradoxně výhodnou situaci, a to zejména v případě těch pracovníků, kteří za pohonné hmoty spotřebované na pracovní cestě nepředloží zaměstnavateli originální účtenku z čerpací stanice — v takovém případě totiž zákon ukládá vypočítat náhradu právě z vyhláškové ceny pohonné hmoty, a pokud zaměstnanec tankoval za cenu nižší, než je aktuální vyhláška, rozdíl mu de facto zůstane jako finanční přínos navíc. Ministerstvo práce a sociálních věcí tuto situaci komentuje s tím, že na vývoj tržních cen reaguje bezodkladně a cílem úpravy vyhlášky je zajistit, aby zaměstnanci na pracovních cestách nebyli nepřiměřeně znevýhodněni, ale zároveň aby výše přiznávaných náhrad skutečně odpovídala jejich reálným a prokazatelným nákladům spojeným s používáním vlastního vozidla pro potřeby zaměstnavatele.
