Co bude potřeba hlídat z hlediska platforem u platformové práce?
Připravovaný zákon o platformové práci, jehož účinnost je plánována již od 1. prosince 2026, představuje zásadní legislativní zlom v oblasti moderního digitálního zaměstnávání v České republice. Tento zákon zavede jasný a závazný právní rámec spolu s jednoznačnými pravidly pro platformové, tedy plně digitalizované zaměstnávání, které probíhá prostřednictvím automatizovaných algoritmů. Platformy budou povinny důsledně sledovat a plnit celou řadu nových povinností, aby jejich způsob zaměstnávání byl nezpochybnitelně legálním pracovněprávním vztahem, plně odpovídajícím pravidlům zákoníku práce a řádně nahlášeným všem příslušným institucím a úřadům.
Vymezení pracovněprávního vztahu a vyvratitelná právní domněnka
Jedním z naprosto zásadních a klíčových úkolů, které nová legislativa platformám ukládá, je jednoznačné a právně nezpochybnitelné vymezení charakteru pracovněprávního vztahu, který mezi platformou a konkrétním pracovníkem existuje nebo vzniká. Zákon striktně vyžaduje, aby bylo zcela jasně a transparentně určeno, zda daný konkrétní vztah probíhá v rovině standardního zaměstnávání, tedy v rovině přímé nadřízenosti a podřízenosti, kdy platforma pracovníka aktivně řídí, zadává mu úkoly, kontroluje výsledky jeho práce a určuje podmínky, za nichž ji vykonává, anebo zda naopak jde mezi platformou a pracovníkem o vztah dvou zcela nezávislých a rovnocenných subjektů, přičemž pracovník vystupuje jako osoba samostatně výdělečně činná, tedy OSVČ, a platforma vůči němu nenastupuje do role zaměstnavatele v tradičním slova smyslu. Mimořádně důležitou součástí tohoto vymezení je institut takzvané vyvratitelné právní domněnky, která hraje v novém zákoně zcela zásadní roli. Vyvratitelná právní domněnka v praxi znamená, že pokud určitý vztah mezi platformou a pracovníkem vykazuje znaky závislé práce, například při kontrolách ze strany inspektorátů práce nebo jiných příslušných orgánů, bude tento vztah automaticky považován za zaměstnání, a to až do doby, dokud platforma neprokáže opak, tedy dokud nepředloží dostatečné a přesvědčivé důkazy o tom, že se skutečně jedná o vztah dvou zcela nezávislých subjektů. Platformy proto budou muset věnovat maximální pozornost preciznímu smluvnímu nastavení spolupráce s pracovníky, důkladné dokumentaci vzájemného vztahu a průběžnému ověřování toho, zda jejich faktická praxe odpovídá deklarovanému smluvnímu nastavení, protože jakýkoli nesoulad mezi právním stavem a reálnou praxí může mít pro platformu závažné právní i finanční důsledky.
Digitální řízení, algoritmy a ochrana osobních údajů pracovníků
Dalším naprosto klíčovým a neodkladným úkolem, který nová právní úprava platformám ukládá, je precizní a odpovědné nastavení celého procesu digitálního řízení pracovníků prostřednictvím algoritmů tak, aby byl v plném a bezpodmínečném souladu nejen s ustanoveními zákoníku práce, ale rovněž s požadavky Obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tedy nařízení GDPR, a dalšími relevantními právními předpisy upravujícími ochranu lidských práv a základních svobod v digitálním prostředí. Algoritmy, které platformy využívají k přidělování práce, hodnocení výkonu, stanovování odměn nebo jakémukoli jinému rozhodování dotýkajícímu se pracovníků, musí být navrženy, implementovány a provozovány způsobem, který respektuje důstojnost a základní práva každého jednotlivého pracovníka. Konkrétně to mimo jiné znamená, že platformy budou muset zavést důsledná technická a organizační opatření k zamezení jakéhokoli nelegálního a neoprávněného sběru osobních dat o pracovníkovi, a to zejména dat pocházejících ze soukromé komunikace pracovníka, která s výkonem práce nijak nesouvisí nebo která pracovník pro účely platformy výslovně neposkytl. Stejně tak bude naprosto nezbytné zajistit, aby každý pracovník, v jehož neprospěch algoritmus vydal určité rozhodnutí nebo přijal opatření negativně ovlivňující jeho pracovní podmínky, odměňování nebo samotnou možnost pokračovat ve spolupráci s platformou, měl zaručeno právo na srozumitelné a transparentní vysvětlení, jakým způsobem a na základě jakých dat a kritérií k danému rozhodnutí algoritmus dospěl. Zároveň musí mít pracovník vždy garantováno právo na přezkum tohoto rozhodnutí skutečným a kompetentním člověkem, nikoli pouze dalším automatizovaným procesem, čímž zákon reaguje na stále naléhavěji diskutované riziko tzv. algoritmického managementu, který může vést k nepřehledným, nespravedlivým nebo dokonce diskriminačním pracovním podmínkám.
Jednotné měsíční hlášení a povinnosti vůči státním orgánům
Zaměstnávání pracovníků prostřednictvím digitálních platforem bude samozřejmě a bez jakýchkoli výjimek podléhat povinnostem vyplývajícím z institutu Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele a všem dalším s tím přímo souvisejícím administrativním a reportovacím povinnostem vůči příslušným státním orgánům a institucím. Platformy budou tedy v pravidelných měsíčních intervalech povinny nahlašovat celou řadu relevantních informací o svých pracovnících a o charakteru jejich pracovní činnosti, přičemž tato hlášení budou směřovat zejména orgánům inspekce práce a Úřadu práce České republiky. V rámci těchto pravidelných hlášení bude platforma povinna uvádět například aktuální počty pracovníků, kteří pro ni v daném období vykonávali práci, přesnou povahu a typ smluvního vztahu, na jehož základě tato spolupráce probíhala, tedy zda se jednalo o pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti, dohodu o provedení práce nebo jiný smluvní typ, ale také případné změny v těchto vztazích, které v průběhu sledovaného období nastaly. Cílem tohoto pravidelného a detailního reportování je zajistit maximální transparentnost trhu platformové práce, umožnit státním orgánům efektivní dohled nad dodržováním pracovněprávních předpisů v tomto rychle rostoucím sektoru a zároveň poskytnout relevatní data pro případné další legislativní nebo politické kroky v oblasti regulace digitálního zaměstnávání v České republice.
Přeshraniční činnost a povinnost kontaktní osoby v ČR
V neposlední a z praktického hlediska naprosto zásadní řadě musí mít všechny platformy, které v České republice působí nebo jejichž služby jsou na českém trhu dostupné, odpovídajícím a zákonem předepsaným způsobem správně nastavenou a právně ošetřenou také svou případnou přeshraniční činnost, a to zejména v situacích, kdy platforma sídlí nebo je registrována v zahraničí, ale přesto zprostředkovává nebo organizuje výkon práce na území České republiky. Zákon v této souvislosti ukládá všem takovým platformám velmi konkrétní a nepominutelnou povinnost, a sice povinnost ustavit fyzickou kontaktní osobu, která bude mít trvalé bydliště nebo sídlo přímo na území České republiky a která bude způsobilá jednat jménem platformy ve vztahu k českým státním orgánům, pracovníkům i dalším dotčeným subjektům. Tato kontaktní osoba musí být následně bez zbytečného odkladu řádně nahlášena Úřadu práce České republiky, který povede příslušnou evidenci a bude tuto osobu v případě potřeby kontaktovat jako prvního zástupce platformy při řešení jakýchkoli pracovněprávních, kontrolních nebo administrativních záležitostí. Smyslem tohoto opatření je zejména zabránit situacím, kdy se zahraniční platformy vyhýbají odpovědnosti za porušování českého pracovního práva poukazem na svůj zahraniční původ nebo nedostupnost svých zástupců, a zajistit tak efektivní vymahatelnost práva i vůči subjektům, které fyzicky nesídlí na území České republiky, ale přesto na jejím pracovním trhu aktivně působí a z výkonu platformové práce českými pracovníky profitují.
