Co je to bilanční test a jak se vypočítá?
Bilanční test se provádí vždy v přesně stanoveném okamžiku, a to konkrétně poté, co obchodní společnost projedná svou účetní závěrku za uplynulé účetní období a přistoupí k rozhodování o tom, jakým způsobem naloží s hospodářským výsledkem, tedy se ziskem, jehož dosáhla v průběhu daného účetního roku. Provedení bilančního testu je nezbytnou podmínkou, která musí být splněna ještě předtím, než valná hromada společnosti přistoupí k projednání návrhu na rozdělení zisku a jeho případnému schválení, neboť bez znalosti výsledků bilančního testu nelze zodpovědně a v souladu se zákonem rozhodnout o tom, jaká výše zisku může být vyplacena společníkům formou podílu na zisku.
Základní princip a účel bilančního testu
Hlavním účelem bilančního testu je zjistit nejvyšší možnou částku, kterou mohou společníci mezi sebe rozdělit, aniž by tím poškodili společnost nebo ji dostali do situace, kdy by nebyla schopna plnit své povinnosti. Jinými slovy, bilanční test stanoví jakýsi strop, maximální hranici zisku, která může být v daném účetním období rozdělena, přičemž tato hranice vychází z komplexního pohledu na celkovou finanční situaci společnosti, zahrnující nejen výsledek hospodaření za poslední skončené účetní období, ale také výsledky hospodaření z minulých let, stav různých fondů, které společnost tvoří, a povinné příděly do zákonných nebo smluvně stanovených fondů. Podstata bilančního testu tedy spočívá v tom, že na jedné straně agreguje všechny dostupné zdroje, ze kterých lze zisk teoreticky rozdělit, a na druhé straně od těchto zdrojů odečítá povinné příděly, které musí být dodrženy ze zákona nebo na základě společenské smlouvy, přičemž výsledkem tohoto výpočtu je čistá maximální částka, jež může být rozdělena mezi společníky.
Postup výpočtu bilančního testu krok za krokem
Výpočet maximální výše zisku, který je možné rozdělit mezi společníky, se provádí prostřednictvím přesně definovaného vzorce, který má podobu součtu a odečtení konkrétních položek z účetních výkazů společnosti. Celý výpočet lze přehledně zapsat a popsat následovně, přičemž je důležité chápat každou jeho složku samostatně a zároveň v kontextu celého vzorce:
Zisk k rozdělení = hospodářský výsledek posledního skončeného účetního období + hospodářské výsledky minulých let + rozdělitelné fondy − příděl do rezervního fondu v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou − příděl do jiných fondů v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou
Tento vzorec je na první pohled jednoduchý, avšak jeho správná aplikace v praxi vyžaduje důkladnou znalost účetnictví, příslušné legislativy a specifik konkrétní společnosti, neboť každá z uvedených položek může mít v závislosti na okolnostech různou hodnotu a různý dopad na výsledný zisk k rozdělení.
Hospodářský výsledek posledního skončeného účetního období
První a zpravidla nejvýznamnější složkou výpočtu bilančního testu je hospodářský výsledek posledního skončeného účetního období, tedy zisk nebo ztráta, které společnost vykázala za bezprostředně předcházející účetní rok. Tato položka přímo vychází z účetní závěrky, konkrétně z výkazu zisku a ztráty, a představuje primární zdroj, ze kterého je rozdělení zisku financováno. Pokud společnost dosáhla v posledním účetním období zisku, tato hodnota vstupuje do výpočtu jako kladná položka a zvyšuje maximální možnou výši zisku k rozdělení. Naopak, pokud společnost vykázala ztrátu, tato záporná hodnota celkový zisk k rozdělení snižuje, případně jej může zcela eliminovat nebo dokonce způsobit, že výsledná hodnota bilančního testu bude záporná, a tedy žádný zisk k rozdělení nebude k dispozici. Je tedy zřejmé, že samotný výsledek hospodaření za poslední rok není jedinou determinantou toho, zda lze zisk rozdělit, ale je jednou z několika důležitých vstupních hodnot celého výpočtu.
Hospodářské výsledky minulých let
Druhou důležitou složkou výpočtu jsou hospodářské výsledky minulých let, které mohou mít podobu nerozděleného zisku z předchozích účetních období nebo naopak neuhrazené ztráty z minulých let. Tyto hodnoty jsou evidovány v rozvaze společnosti a odrážejí kumulovaný efekt hospodaření společnosti za celou dobu její existence nebo za delší časové období. Pokud společnost v předchozích letech dosahovala zisku a tento zisk nebyl v plném rozsahu rozdělen nebo jinak použit, nerozdělený zisk minulých let se promítne do výpočtu jako kladná položka a rozšiřuje prostor pro rozdělení zisku v aktuálním roce. Naopak, pokud společnost v minulosti vykazovala ztráty, které nebyly dosud uhrazeny, tyto ztráty vstupují do výpočtu jako záporná hodnota a snižují celkovou maximální částku zisku k rozdělení, a to i v případě, že aktuální hospodářský výsledek je příznivý a společnost v posledním roce dosáhla slušného zisku. Zohlednění hospodářských výsledků minulých let tak zajišťuje, že rozdělení zisku je posuzováno v širším časovém kontextu a nikoliv pouze na základě jednorázového příznivého výsledku za jediný rok.
Rozdělitelné fondy jako součást výpočtu
Třetí složkou, která vstupuje do výpočtu bilančního testu jako kladná položka, jsou tzv. rozdělitelné fondy, tedy fondy, které společnost v minulosti vytvořila a které jsou svou povahou určeny k tomu, aby mohly být v případě potřeby rozděleny mezi společníky nebo použity k jiným zákonem či společenskou smlouvou povoleným účelům. Tyto fondy mohou být různého charakteru a jejich konkrétní podoba závisí na právní formě společnosti, na ustanoveních společenské smlouvy nebo stanov a na rozhodnutích valné hromady z předchozích let. Je důležité zdůraznit, že ne všechny fondy, které společnost eviduje, jsou považovány za rozdělitelné, a proto je při provádění bilančního testu nezbytné pečlivě zkoumat charakter každého fondu a posoudit, zda splňuje podmínky pro zahrnutí do výpočtu jako rozdělitelná položka. Zahrnutí rozdělitelných fondů do výpočtu umožňuje, aby byl maximální zisk k rozdělení stanoven na realistické a komplexní bázi, která odráží celkovou dostupnost finančních zdrojů společnosti pro účely výplaty podílů na zisku.
Povinné příděly do fondů jako odečítané položky
Na druhé straně výpočtu stojí povinné příděly do fondů, které musí být od celkové součtové hodnoty odečteny, a to ve dvou základních kategoriích. První kategorií je příděl do rezervního fondu v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou, přičemž povinnost tvorby rezervního fondu a jeho výše vyplývá buď přímo z právních předpisů, nebo z ustanovení společenské smlouvy, která může stanovit přísnější podmínky, než jaké předepisuje zákon. Rezervní fond plní funkci jakéhosi finančního polštáře, který má společnosti pomoci překlenout případná horší období nebo uhradit ztráty, a jeho tvorba je proto zákonem nebo smluvně chráněna před tím, aby byl rozebrán na výplatu podílů na zisku dříve, než dosáhne požadované minimální výše. Druhou kategorií jsou příděly do jiných fondů v souladu se zákonem nebo společenskou smlouvou, tedy příděly do dalších fondů, jejichž tvorba je uložena buď legislativními předpisy, nebo dohodou společníků obsaženou ve společenské smlouvě. Tyto odečítané položky zajišťují, že povinné závazky společnosti vůči tvorbě fondů jsou zohledněny dříve, než je stanovena maximální výše zisku k rozdělení, čímž je chráněna finanční základna společnosti.
Interpretace výsledků bilančního testu a jejich právní důsledky
Poté, co je bilanční test proveden a výsledná maximální výše zisku k rozdělení je vypočtena, nastupuje fáze interpretace výsledků a jejich promítnutí do rozhodovacího procesu valné hromady. Klíčovým pravidlem je, že částka, o jejíž výplatě valná hromada rozhoduje jako o podílu na zisku, nesmí překročit maximální hodnotu zjištěnou bilančním testem. Pokud navrhovaná výše podílu na zisku nepřevyšuje tuto maximální částku, je splněna jedna ze základních podmínek pro to, aby výplata podílu na zisku mohla proběhnout, avšak samotné splnění podmínky bilančního testu ještě neznamená, že výplata automaticky proběhne, neboť je zpravidla nezbytné provést také test vlastního kapitálu společnosti a případně další prověřování finanční situace, aby bylo s dostatečnou jistotou potvrzeno, že výplata podílu na zisku neohrožuje finanční stabilitu společnosti a její schopnost plnit své závazky vůči věřitelům a dalším stranám.
Důsledky porušení bilančního testu a neplatnost rozhodnutí valné hromady
Pokud by valná hromada rozhodla o výplatě podílu na zisku ve výši, která by převyšovala maximální částku zjištěnou bilančním testem, mělo by takové rozhodnutí velmi závažné právní důsledky. Takové rozhodnutí valné hromady je považováno za chybné a v souladu s právní úpravou nemá právní účinky, což znamená, že na jeho základě nelze výplatu podílu na zisku provést, a pokud by k výplatě přesto došlo, jednalo by se o výplatu v rozporu se zákonem, která může zakládat povinnost příjemce vrátit vyplacené prostředky zpět do společnosti. Toto pravidlo je odrazem obecného principu ochrany základního kapitálu a majetku společnosti, který prostupuje celým obchodním právem a jehož smyslem je zajistit, aby společnost disponovala dostatečnými zdroji pro plnění svých povinností a pro svůj další rozvoj. Statutární orgán společnosti, tedy jednatelé nebo členové představenstva, jsou povinni dbát na to, aby k takovému protiprávnímu stavu nedošlo, a mohou nést osobní odpovědnost za škodu způsobenou porušením těchto pravidel.
Test vlastního kapitálu jako doplňující nástroj
Jak bylo naznačeno výše, bilanční test není jediným nástrojem, který je třeba použít při posuzování možnosti výplaty podílu na zisku. Vedle bilančního testu je důležité provést také test vlastního kapitálu, který zkoumá, zda po případné výplatě podílu na zisku bude vlastní kapitál společnosti stále na úrovni, která je požadována zákonem nebo společenskou smlouvou, a zda výplata nezpůsobí pokles vlastního kapitálu pod zákonem stanovené minimum. Test vlastního kapitálu tak doplňuje bilanční test a spolu s ním tvoří komplexní systém ochrany před takovým rozdělením zisku, které by mohlo ohrozit finanční zdraví společnosti. V praxi se proto doporučuje, aby byl bilanční test a test vlastního kapitálu prováděny souběžně a jejich výsledky byly vyhodnocovány v vzájemné souvislosti, přičemž oba testy musí být splněny jako celek, aby mohla být výplata podílu na zisku považována za zákonnou a finančně bezpečnou.
