Dobrovolný příplatek společníka se společníkovi od společnosti nemusí vrátit
Dobrovolný příplatek společníka představuje specifický nástroj posílení vlastního kapitálu korporace, který je však zatížen fatálním rizikem jeho nevratnosti, neboť poskytovateli nezakládá žádnou automatickou pohledávku vůči firmě.
Právní odlišnost od standardního úvěrování
Zatímco u běžné zápůjčky nebo úvěru vzniká společnosti jednoznačný dluh a společníkovi vymahatelný nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků včetně sjednaných úroků v přesně stanoveném termínu splatnosti, dobrovolný příplatek mimo základní kapitál se okamžitě a bezpodmínečně stává majetkem společnosti. Z hlediska zákona se nejedná o cizí zdroj, ale o vlastní kapitál, což znamená, že společník přichází o jakoukoliv přímou právní páku, kterou by mohl společnost donutit k navrácení těchto peněz, a celá transakce je z právního hlediska jednostranným transferem hodnoty, jenž nemusí přinést nic víc než dobrý pocit z podpory vlastní firmy.
Rozhodovací mantinely valné hromady
K tomu, aby se poskytnuté finanční prostředky mohly ke společníkovi vůbec někdy vrátit, je nezbytné výslovné a formální rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti, tedy valné hromady, která k tomuto kroku ale není nijak právně vázána ani nucena. Při tomto rozhodování musí navíc všichni zúčastnění jednat v souladu se zákonem a s péčí řádného hospodáře, což v praxi znamená, že zájem na stabilitě a dlouhodobém přežití korporace musí bez výjimky dostat přednost před individuálními finančními potřebami či touhami jednotlivých společníků, takže pokud by vrácení peněz jakkoliv ohrozilo likviditu firmy, valná hromada takové rozhodnutí nesmí vůbec přijmout.
Riziko ztrátového krácení vložených peněz
I v optimistickém případě, kdy valná hromada formálně schválí výplatu příplatku zpět společníkovi, existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že dotyčný nezíská svou vloženou částku v plné výši, protože zákonné limity přísně zakazují vyplatit prostředky na úkor krytí existujících hospodářských ztrát. Vrácena může být pouze a jen ta část příplatku, která převyšuje kumulovanou ztrátu společnosti, což při sanaci krachující či problémové firmy znamená, že vložený kapitál byl fakticky spotřebován na udržení provozu a společník se s ním musí natrvalo rozloučit, pročež by každé takové rozhodnutí mělo být výsledkem chladné kalkulace, nikoliv pouhých emocí.
