Jak daní příjmy profesionální sportovci?
Problematika zdaňování příjmů profesionálních sportovců představuje v českém daňovém systému specifickou oblast, která vyžaduje pečlivou analýzu a pochopení různých právních režimů. Profesionální sportovci se z hlediska daňového práva dělí do dvou základních kategorií podle způsobu, jakým vykonávají svou sportovní činnost. První skupinu tvoří sportovci, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru ke svému klubu nebo sportovní organizaci, zatímco druhou skupinu představují sportovci působící jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).
Toto rozdělení má zásadní význam pro určení způsobu zdanění jejich příjmů, výši daňových povinností a také pro celkový administrativní postup, který musí sportovci při plnění svých daňových povinností dodržovat. Každý z těchto režimů má svá specifika, výhody i nevýhody, a sportovci často musí pečlivě zvažovat, který způsob výkonu činnosti je pro ně z daňového hlediska nejvýhodnější.
Zdanění sportovců v zaměstnaneckém poměru
Sportovci, kteří jsou zaměstnanci svého klubu nebo sportovní organizace, podléhají standardnímu režimu zdanění mezd, který je upraven zákonem o daních z příjmů. V tomto případě je zaměstnavatel povinen srážet daň z příjmu ze závislé činnosti přímo ze mzdy sportovce a odvádět ji prostřednictvím zálohy na daň finančnímu úřadu. Současně zaměstnavatel odvádí za zaměstnance-sportovce pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle platných sazeb.
Tento systém je pro sportovce administrativně jednodušší, protože všechny daňové povinnosti za ně vyřizuje zaměstnavatel, a sportovec tak nemusí řešit složité daňové přiznání ani výpočty záloh. Zaměstnanecký režim také poskytuje určitou míru jistoty a stability, protože sportovec má garantovány základní pracovní a sociální práva vyplývající z pracovněprávních předpisů. Na druhou stranu však tento režim neumožňuje uplatnění mnoha daňových výhod a odpočtů, které jsou dostupné osobám samostatně výdělečně činným.
Komplexní analýza zdanění sportovců jako OSVČ
Pokud se sportovec rozhodne působit jako osoba samostatně výdělečně činná, vstupuje do významně složitějšího, ale potenciálně výhodnějšího daňového režimu. V tomto případě je sportovec povinen platit daň z příjmů fyzických osob ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, přičemž daňová povinnost se stanovuje jako rozdíl mezi příjmy a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení.
Sportovec působící jako OSVČ má povinnost odvádět pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění sám za sebe podle stanovených sazeb a pravidel. Výše pojistného se vypočítává z vyměřovacího základu, který tvoří příjmy ze samostatné činnosti snížené o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, přičemž existují určitá minima a maxima pro vyměřovací základ.
Daňové přiznání a reporting povinnosti sportovců OSVČ
Jedna z nejzásadnějších povinností sportovce působícího jako OSVČ je pravidelné podávání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Toto daňové přiznání musí sportovec podat nejpozději do 31. března následujícího roku po skončení zdaňovacího období, přičemž zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. V případě, že sportovec využívá služeb daňového poradce, prodlužuje se lhůta pro podání daňového přiznání do 30. června.
V daňovém přiznání je sportovec povinen uvést všechny zdanitelné příjmy ze svých sportovních aktivit, které během zdaňovacího období obdržel. To zahrnuje nejen základní odměny za sportovní výkony, ale také bonusy za dosažené výsledky, reklamní smlouvy, sponzorské příjmy, příjmy z účasti na reklamních kampaních, příjmy z prodeje obrazových práv a další související příjmy. Sportovec musí také uvést všechny další zdanitelné příjmy, které během roku obdržel, například příjmy z pronájmu nemovitostí, příjmy z kapitálového majetku nebo jiné příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob.
Sazby daně a progresivní zdanění
Zdanění příjmů sportovců OSVČ podléhá progresivnímu systému daně z příjmů fyzických osob, který rozlišuje mezi různými úrovněmi příjmů. Pro zdaňovací období roku 2024 platí dvě základní sazby daně: sazba 15 % se uplatňuje na základ daně do výše 2 077 200 Kč ročně, zatímco sazba 23 % se uplatňuje na základ daně přesahující tuto částku. Tento progresivní systém znamená, že sportovci s vyššími příjmy platí vyšší daňovou sazbu z části příjmů přesahující stanovený limit.
Je důležité zdůraznit, že při výpočtu daňové povinnosti se uplatňuje progresivní princip, což znamená, že vyšší sazba se vztahuje pouze na tu část základu daně, která přesahuje stanovenou hranici. Například pokud má sportovec základ daně ve výši 2 500 000 Kč, pak z částky do 2 077 200 Kč platí 15% sazbu (311 580 Kč) a ze zbývající částky 422 800 Kč platí 23% sazbu (97 244 Kč), celková daň tak činí 408 824 Kč.
Uplatnění výdajů a daňové optimalizace
Sportovci působící jako OSVČ mají možnost významně ovlivnit výši své daňové povinnosti prostřednictvím uplatnění výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Tyto výdaje mohou zahrnovat náklady na trénink, sportovní vybavení, cestovní náklady na soutěže, náklady na trenéry a další odborný personál, náklady na regeneraci a lékařskou péči, pojištění, účetní a daňové poradenství a mnoho dalších položek souvisejících se sportovní činností.
Zákon o daních z příjmů umožňuje sportovci OSVČ uplatnit buď skutečné výdaje, nebo výdaje paušální ve výši 40 % z příjmů, maximálně však do výše 2 000 000 Kč ročně. Volba mezi těmito dvěma způsoby uplatnění výdajů představuje strategické rozhodnutí, které může výrazně ovlivnit výši daňové povinnosti. Sportovci s vysokými skutečnými výdaji obvykle volí jejich skutečné uplatnění, zatímco ti s nižšími výdaji mohou využít výhodnějšího paušálního režimu.
Mezinárodní aspekty zdanění a dvojí zdanění
Profesionální sportovci často působí mezinárodně a získávají příjmy v různých zemích, což přináší komplexní otázky v oblasti mezinárodního daňového práva. Česká republika má uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění s mnoha státy, které upravují způsob zdanění příjmů sportovců při jejich činnosti v zahraničí. Tyto smlouvy obvykle stanovují, že příjmy ze sportovní činnosti se zdaňují v zemi, kde je činnost vykonávána, ale existují výjimky a specifická pravidla pro různé situace.
Sportovec s daňovou rezidencí v České republice má povinnost zdanit své celosvětové příjmy, přičemů může uplatnit odpočet zahraniční daně zaplacené v jiných zemích podle příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění. Tato problematika vyžaduje odborné znalosti mezinárodního daňového práva a často je nutné využít služeb specializovaných daňových poradců.
