Jak je to s poskytováním placeného pracovního volna na placené darování plazmy?
V dnešní době není nijak neobvyklé, že zaměstnanci stále častěji žádají své zaměstnavatele o poskytnutí placeného pracovního volna z důvodu pravidelné účasti na placených odběrech krevní plazmy, přičemž tato situace vzniká zejména v souvislosti s rozšiřující se sítí odběrových center, která lákají potenciální dárce na finanční odměny dosahující až tisíce korun za jeden jediný odběr.
Nejednoznačná právní úprava komplikuje rozhodování zaměstnavatelů
Otázka, zda má zaměstnavatel povinnost poskytnout zaměstnanci placené pracovní volno v situaci, kdy zaměstnanec pravidelně navštěvuje odběrové centrum krevní plazmy za finanční odměnu, která může dosahovat až částky tisíce korun za jeden odběr, trápí v současné době velké množství zaměstnavatelů napříč různými odvětvími a obory. Aktuálně platná právní úprava obsažená v zákoníku práce totiž tuto specifickou situaci nijak jednoznačně a přehledně neřeší, a zaměstnavatelům tak neposkytuje jasný a srozumitelný návod na to, jak v daných případech správně postupovat, aniž by se vystavili riziku porušení pracovněprávních předpisů na jedné straně, nebo naopak riziku zbytečného poskytování placeného volna bez zákonného nároku zaměstnance na straně druhé. Tato právní nejistota vytváří v praxi řadu komplikovaných situací, které mohou vést k nedorozuměním, sporům a v krajním případě i k soudním řízením mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, přičemž výsledek takového sporu nemusí být pro žádnou ze zúčastněných stran předem vůbec jistý nebo předvídatelný.
Co říká zákoník práce o darování krve a krevní plazmy
Zákoník práce ve svých ustanoveních týkajících se překážek v práci na straně zaměstnance výslovně zmiňuje darování krve a odběr jejích složek, mezi které krevní plazma nepochybně patří, jako jednu z uznaných překážek v práci ve veřejném zájmu, za niž zaměstnanci při splnění všech zákonem stanovených podmínek náleží pracovní volno s náhradou mzdy, kterou je povinen hradit zaměstnavatel ze svých vlastních prostředků. Klíčovým a zároveň problematickým bodem celé právní úpravy je však skutečnost, že zákoník práce váže poskytnutí tohoto nároku výhradně na bezplatné darování krve nebo krevní plazmy, přičemž za bezplatný odběr se v souladu s platnými předpisy považuje i takový odběr, při němž dárce obdrží určitou finanční kompenzaci, která však musí mít povahu náhrady skutečně vzniklých nákladů spojených s odběrem, jako jsou například výdaje na dopravu do odběrového centra a zpět, nebo výdaje na jídlo a nápoje sloužící k doplnění energie a tekutin po provedeném odběru. Situace, kdy odběrové centrum vyplácí dárci plazmy přímou finanční odměnu za samotný odběr jako takový, tedy odměnu, která svou výší a charakterem zjevně překračuje pouhou kompenzaci nákladů a představuje faktické komerční protiplnění za poskytnutou biologickou látku, zákoník práce explicitně a jednoznačně neupravuje, a právě tato mezera v zákonné úpravě způsobuje veškeré praktické problémy, s nimiž se zaměstnavatelé v této souvislosti potýkají. Zákon dále jako podmínku pro poskytnutí placeného volna stanoví, že zaměstnanec je povinen danou činnost vykonávat přednostně mimo svou pracovní dobu, pokud mu v tom nebrání žádné objektivní důvody, jež by výkon dané činnosti mimo pracovní dobu znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly, a dále je zaměstnanec povinen danou překážku v práci zaměstnavateli vždy předem oznámit, je-li mu tato překážka předem známa a zaměstnavatel tak může včas přijmout potřebná organizační opatření.
Jak mohou zaměstnavatelé situaci efektivně řešit
Zaměstnavatelé, kteří na jedné straně chtějí přispívat k veřejnému zájmu, jímž darování krevní plazmy jako takové bezesporu je, a zároveň na straně druhé chtějí mít ve svých organizacích nastavena jasná, transparentní a spravedlivá pravidla pro poskytování placeného pracovního volna z důvodu překážek v práci, mají v zásadě jednu zásadní a účinnou možnost, jak danou situaci vyřešit, a sice vydání jednoznačného a podrobného vnitřního předpisu, který jasně a srozumitelně vymezí podmínky, za nichž bude placené volno k danému specifickému účelu poskytováno nebo naopak neposkytováno. Takový vnitřní předpis by měl zejména výslovně stanovit povinnost zaměstnance oznámit plánovaný odběr zaměstnavateli s dostatečným časovým předstihem, aby mohl zaměstnavatel zajistit případné zastoupení a přijmout potřebná organizační opatření bez zbytečného narušení provozu, dále by měl jasně definovat, jakým způsobem a jakými doklady je zaměstnanec povinen vznik a trvání dané překážky v práci prokázat, a konečně by měl zaměstnancům výslovně uložit povinnost plánovat odběry pokud možno mimo pracovní dobu, tedy v době, kdy jim pracovní povinnosti nebrání v účasti na odběru, a to s ohledem na obvyklé provozní hodiny odběrových center ve svém okolí. Jasné a předem stanovené podmínky nejen minimalizují riziko vzniku sporů mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, ale přispívají také k celkové atmosféře důvěry, předvídatelnosti a spravedlnosti na pracovišti, což má bezprostřední pozitivní dopad na pracovní morálku a spokojenost zaměstnanců jako celku.
Individuální posouzení každého případu zůstává nezbytné
Bez ohledu na to, zda zaměstnavatel přistoupí k vydání vnitřního předpisu upravujícího danou problematiku, nebo zda se rozhodne každý případ posuzovat samostatně na základě obecné právní úpravy a konkrétních okolností, je naprosto zásadní, aby přistupoval ke každé individuální žádosti o poskytnutí placeného volna z důvodu odběru krevní plazmy skutečně individuálně a zvažoval veškeré relevantní okolnosti konkrétního případu, a to jak z pohledu situace samotného zaměstnance, který o uvolnění z práce žádá, tak z pohledu ostatních zaměstnanců, kteří budou muset chybějícího kolegu během jeho nepřítomnosti zastoupit a jejichž pracovní zátěž tak může být po dobu jeho absence výrazně zvýšena, přičemž tato skutečnost by při rozhodování zaměstnavatele neměla být v žádném případě opomíjena ani podceňována, neboť i ona je součástí celkového kontextu, v němž musí zaměstnavatel odpovědné a vyvážené rozhodnutí přijmout.
