Jak nadměrné výpůjční výdaje mohou do určité míry snížit daně?
Firmy, které pro svůj rozvoj a financování obchodních aktivit využívají různorodé spektrum finančních instrumentů včetně bankovních úvěrů, soukromých zápůjček, obligací, syndikovaných úvěrů či jiných forem externího financování, mají při správné aplikaci daňových předpisů možnost uplatnit si náklady spojené s těmito finančními závazky jako daňově uznatelné výdaje. Tato možnost jim umožňuje legálně a v souladu s platnou daňovou legislativou snižovat svůj celkový daňový základ, což se následně pozitivně projeví ve snížení jejich daňového zatížení a tím pádem i v úspoře finančních prostředků, které by jinak musely odvést do státního rozpočtu ve formě daně z příjmů právnických osob. Uplatnění těchto výdajů však vyžaduje pečlivé vedení účetnictví a důkladnou znalost daňových předpisů.
Legislativní omezení a účel limitů
Česká daňová legislativa, konkrétně zákon o daních z příjmů, však stanovuje jasné limity pro uplatnění nadměrných výpůjčních výdajů, aby se předešlo možnému zneužívání těchto daňových úlev. Tyto limity byly zavedeny především z důvodu zabránění agresivnímu daňovému plánování a umělému přesouvání zisků mezi různými jurisdikcemi, kdy by společnosti mohly využívat nadměrné zadlužování vůči spřízněným osobám nebo subjektům v zemích s nižším daňovým zatížením. Tímto způsobem by mohlo docházet k výraznému snižování daňových příjmů státního rozpočtu a k nekalé konkurenci vůči společnostem, které takové možnosti nemají nebo je nevyužívají. Legislativní úprava tak chrání spravedlnost daňového systému a zajišťuje, že všechny subjekty přispívají do veřejných rozpočtů přiměřeným způsobem.
Konkrétní výše limitů a jejich výpočet
Zákon o daních z příjmů stanovuje, že limit pro daňovou uznatelnost nadměrných výpůjčních výdajů činí vyšší z následujících dvou hodnot: buď 30 procent z daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy (což je ukazatel známý pod anglickou zkratkou EBITDA - Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization), nebo pevně stanovená částka ve výši 80 milionů korun českých. Tento mechanismus zajišťuje, že menší společnosti s nižším ziskem mohou využít fixní limit 80 milionů korun, zatímco větší a ziskovější společnosti se řídí procentuálním limitem vztaženým k jejich skutečnému hospodářskému výsledku. Při výpočtu 30procentního limitu se vychází z daňového zisku, což znamená, že se bere v úvahu zisk upravený podle daňových předpisů, nikoliv účetní zisk, který může být ovlivněn různými účetními postupy a metodami.
Monitoring a kontrola dodržování limitů
Společnosti, které využívají možnosti daňového uplatnění výpůjčních výdajů, mají povinnost neustále monitorovat a kontrolovat, zda jejich náklady na cizí kapitál nepřekračují stanovené limity. Tato kontrola musí být prováděna průběžně během celého zdaňovacího období, nejenom při sestavování ročního daňového přiznání, protože překročení limitů může mít významné dopady na konečnou daňovou povinnost společnosti. V případě, že společnost zjistí, že její výpůjční výdaje překračují stanovené limity, je povinna postupovat podle daňových předpisů a zvýšit svůj daňový základ o částku tohoto překročení, což automaticky znamená zvýšenie její daňové povinnosti za příslušné zdaňovací období. Toto zvýšení daňového základu se promítne do vyššího daňového zatížení společnosti a může mít značný dopad na její cash flow a celkovou finanční situaci.
Mechanismus kompenzace v následujících obdobích
Daňová legislativa však poskytuje společnostem určitou flexibilitu prostřednictvím mechanismu kompenzace v následujících zdaňovacích obdobích. Pokud v letech následujících po období, kdy došlo k překročení limitů pro uplatnění nadměrných výpůjčních výdajů, budou skutečné výpůjční výdaje společnosti nižší než stanovené limity, může společnost využít této situace ke snížení svého daňového základu. Konkrétně může snížit daňový základ o tu částku, o kterou byl v minulých obdobích zvýšen v důsledku překročení limitů pro nadměrné výpůjční výdaje. Toto snížení je však omezeno výší kladného rozdílu mezi aktuálním limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů a skutečnými nadměrnými výpůjčními výdaji za příslušné zdaňovací období, což zajišťuje, že kompenzace nebude překračovat rozumné meze a bude odpovídat skutečné situaci společnosti.
Praktické aspekty výpočtů a evidence
Pro správné uplatnění daňové uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů musí právnické osoby implementovat důkladné a systematické postupy pro výpočet a evidenci všech relevantních finančních údajů. Základem těchto výpočtů je pravidelné sledování a vyhodnocování všech zdanitelných úrokových nákladů, které zahrnují nejen klasické úroky z bankovních úvěrů, ale také úroky z obligací, náklady na faktoring, úroky z prodlení, kurzové rozdíly a další podobné finanční náklady. Z celkové sumy těchto zdanitelných úrokových nákladů je následně nutné odečíst všechny úrokové výnosy, které společnost za příslušné období obdržela, což může zahrnovat úroky z bankovních vkladů, úroky z poskytnutých půjček, výnosy z dluhopisů a další podobné příjmy. Výsledná částka se poté porovnává se stanovenými limity a na základě tohoto porovnání se určuje správný postup při sestavování daňového přiznání a výpočtu daňové povinnosti společnosti.
