Jak přepočítat zahraniční příjem pro daňové účely?
Pokud jste daňovým rezidentem České republiky a pobíráte příjmy ze zahraničí – ať už se jedná o příjmy ze závislé činnosti, tedy ze zaměstnání u zahraničního zaměstnavatele, nebo o příjmy z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti provozované v zahraničí – jste ve většině případů povinni tyto příjmy přiznat a zdanit v České republice prostřednictvím daně z příjmů fyzických osob. Tato povinnost vyplývá ze základní zásady českého daňového práva, podle níž daňový rezident ČR podléhá takzvané neomezené daňové povinnosti, což v praxi znamená, že jeho daňová povinnost se vztahuje na veškeré jeho celosvětové příjmy, tedy nejen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, ale také na veškeré příjmy pocházející ze zahraničí, bez ohledu na to, ve které zemi byly tyto příjmy vydělány nebo vyplaceny.
Nutnost převodu zahraničního příjmu na českou měnu
Vzhledem k tomu, že zahraniční příjmy jsou zpravidla vypláceny v cizích měnách – například v eurech, amerických dolarech, britských librách nebo v jiných světových měnách – je pro správné stanovení základu daně a výpočet daňové povinnosti nezbytné tyto příjmy převést na českou měnu, tedy na české koruny. Bez tohoto převodu by totiž nebylo možné příjmy zahrnout do daňového přiznání, které se v České republice podává výhradně v české měně, a správce daně by nemohl správně posoudit výši daňové povinnosti poplatníka. Přepočet zahraničního příjmu na českou měnu je tedy podmínkou sine qua non pro správné splnění daňové povinnosti každého českého rezidenta, který příjmy ze zahraničí pobírá.
Právní základ pro přepočet zahraničních příjmů
Pravidla pro přepočet zahraničních příjmů na českou měnu jsou v českém daňovém právu zakotvena v ustanovení § 38 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení stanoví konkrétní metodiku a způsoby, jakými má daňový poplatník – fyzická osoba – postupovat při převodu příjmů denominovaných v cizí měně do české měny pro účely správného výpočtu základu daně a následné daňové povinnosti. Zákon přitom daňovým poplatníkům nabízí několik různých možností, jak přepočet provést, přičemž volba konkrétního způsobu závisí na okolnostech a na tom, zda poplatník vede účetnictví či nikoli.
Použití jednotného kurzu vyhlášeného Ministerstvem financí
Jednou z nejčastěji využívaných a zároveň nejjednodušších možností pro přepočet zahraničního příjmu na českou měnu je použití takzvaného jednotného kurzu, který každoročně vyhlašuje Ministerstvo financí České republiky a který je zveřejněn na internetových stránkách tohoto ministerstva. Jednotný kurz představuje průměrný roční kurz dané cizí měny vůči české koruně za příslušné zdaňovací období, tedy za celý kalendářní rok, a jeho velkou výhodou je především jeho jednoduchost a administrativní nenáročnost pro daňového poplatníka. Poplatník, který se rozhodne použít jednotný kurz, nemusí složitě dohledávat kurzy pro každou jednotlivou transakci nebo výplatu příjmu, ale jednoduše použije jeden pevně stanovený kurz platný pro celý rok, čímž se výrazně zjednodušuje celý proces přepočtu a sestavování daňového přiznání. Jednotný kurz je vyhlašován zpravidla začátkem následujícího roku, tedy po skončení zdaňovacího období, za které se daňové přiznání podává.
Použití kurzů devizového trhu vyhlášených Českou národní bankou
Druhou možností, kterou zákon o daních z příjmů daňovým poplatníkům nabízí, je použití kurzů devizového trhu vyhlášených Českou národní bankou, přičemž tyto kurzy jsou uplatňovány v účetnictví a jsou platné k datu uskutečnění příslušného příjmu. Tato metoda je oproti použití jednotného kurzu přesnější a věrněji odráží skutečnou hodnotu příjmu v okamžiku jeho přijetí, neboť kurzy České národní banky se mění každý pracovní den a odrážejí aktuální vývoj na devizových trzích. Poplatník, který se rozhodne pro tuto metodu, musí pro každý přijatý zahraniční příjem zjistit kurz vyhlášený Českou národní bankou ke dni, kdy mu byl tento příjem skutečně vyplacen nebo kdy jiným způsobem nabyl práva s tímto příjmem nakládat, a tímto kurzem pak příslušnou částku v cizí měně přepočítat na české koruny. Tato metoda je obvykle využívána zejména těmi poplatníky, kteří vedou účetnictví nebo záznamy o příjmech a výdajích a kteří chtějí dosáhnout co nejpřesnějšího zachycení svých příjmů v české měně.
Volba mezi jednotným kurzem a kurzem ČNB
Je důležité zdůraznit, že daňový poplatník má v zásadě možnost zvolit si, který z výše uvedených způsobů přepočtu použije, avšak tato volba musí být konzistentní a poplatník by neměl v rámci jednoho zdaňovacího období kombinovat oba způsoby přepočtu pro příjmy stejného druhu způsobem, který by vedl k umělému snižování základu daně. Každá z metod má své výhody i nevýhody – jednotný kurz je jednoduchý a administrativně nenáročný, avšak nemusí vždy přesně odrážet skutečnou hodnotu příjmu v okamžiku jeho přijetí, zatímco kurzy ČNB jsou přesnější, ale jejich použití je administrativně náročnější a vyžaduje vedení podrobných záznamů o každém přijatém zahraničním příjmu a příslušném kurzu platném k datu jeho přijetí.
Praktické dopady přepočtu na daňovou povinnost
Správné provedení přepočtu zahraničního příjmu na českou měnu má přímý dopad na výši základu daně a následně i na celkovou daňovou povinnost poplatníka, proto je nezbytné věnovat tomuto kroku náležitou pozornost a nepodcenit ho. V případě, že poplatník použije nesprávný kurz nebo provede přepočet chybně, může dojít k nesprávnému stanovení základu daně, což může mít za následek buď přeplatek na dani, nebo naopak nedoplatek, přičemž v druhém případě hrozí poplatníkovi ze strany finančního úřadu penále a úroky z prodlení. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby poplatníci s příjmy ze zahraničí vždy konzultovali svou situaci s daňovým poradcem nebo odborníkem na daňové právo, který jim pomůže správně stanovit způsob přepočtu a zajistit, aby jejich daňové přiznání bylo sestaveno v souladu s platnými právními předpisy.
Vztah k mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění
V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že samotný přepočet zahraničního příjmu na českou měnu je pouze jedním z kroků při zpracování zahraničních příjmů pro daňové účely, přičemž dalším velmi důležitým aspektem je posouzení, zda se na daný příjem vztahuje mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění uzavřená mezi Českou republikou a příslušným státem, z něhož příjem pochází. Pokud taková smlouva existuje a pokud byl příjem již zdaněn v zahraničí, může mít poplatník nárok na uplatnění metody vynětí nebo zápočtu daně zaplacené v zahraničí, čímž se zamezí tomu, aby byl stejný příjem zdaněn dvakrát – jednou v zemi zdroje a podruhé v České republice. Přepočet kurzu je tedy nutné vždy posuzovat v širším kontextu celkového daňového řešení zahraničních příjmů daňového poplatníka.
