Jak se od června 2025 nově vypočítá průměrný výdělek?
S příchodem června 2025 vstoupila v platnost takzvaná Flexinovela zákoníku práce, která významným způsobem ovlivňuje metodiku výpočtu průměrného výdělku v pracovněprávních vztazích. Tato novela představuje zásadní změnu, jež má za cíl zpřesnit a standardizovat postupy při kalkulaci průměrného výdělku po skončení pracovněprávního vztahu, což je oblast, která byla v minulosti zdrojem mnoha nejasností a nesrovnalostí.
Nejednotná metoda výpočtu v předchozím období
V období před účinností Flexinovely zákoníku práce neexistovala jednoznačná zákonná direktiva pro výpočet průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Tento nedostatek jasně definovaných postupů vedl k situaci, kdy zaměstnavatelé aplikovali různorodé metody výpočtu, což mělo za následek potenciálně nespravedlivé stanovení výše některých nároků zaměstnanců. Tato problematika se projevovala zejména při určování odstupného, náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou či jiných finančních plnění souvisejících s ukončením pracovního poměru.
Absence jednotného přístupu způsobovala nejen právní nejistotu, ale také mohla vést k nerovnému zacházení se zaměstnanci v obdobných situacích, kdy stejný nárok mohl být u různých zaměstnavatelů kalkulován odlišně. Tato nekonzistence byla dlouhodobě kritizována jak odbornou veřejností, tak samotnými zaměstnanci a jejich zástupci.
Klíčové změny přinesené Flexinovelou
Flexinovela zákoníku práce s účinností od 1. června 2025 přinesla do této oblasti zásadní zpřesnění. Nově upravený § 360 zákoníku práce nyní jednoznačně stanovuje, že pro veškeré případy, kdy je potřeba aplikovat průměrný výdělek po skončení pracovněprávního vztahu, se použije průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání tohoto vztahu. Tímto jasným pravidlem se eliminuje prostor pro různé interpretace a zajišťuje se jednotnost postupu napříč celým spektrem zaměstnavatelů.
Zohlednění změn pracovní doby v rozhodném období
Jedním z nejpodstatnějších aspektů nové úpravy je reflektování případných změn v délce pracovní doby během rozhodného období, což byla oblast, která v předchozím systému nebyla dostatečně ošetřena. Mnohdy docházelo k situacím, kdy změny v pracovní době nebyly při výpočtu průměrného výdělku náležitě zohledněny, což mohlo vést k nespravedlivým výsledkům zejména u zaměstnanců s proměnlivou pracovní dobou.
Nový algoritmus výpočtu týdenní pracovní doby
Podle nově zavedené metodiky se týdenní pracovní doba zaměstnance vypočítává jako podíl součtu součinů uplatněných týdenních pracovních dob v hodinách a počtu kalendářních dní, po které byly tyto doby uplatněny, a celkového počtu kalendářních dní v rozhodném období. Výsledná hodnota se následně zaokrouhluje na tisíciny nahoru, čímž je zajištěna maximální přesnost pro další kalkulace.
Tento sofistikovaný matematický postup umožňuje získat reprezentativní hodnotu týdenní pracovní doby i v komplikovaných případech, kdy se během rozhodného období týdenní pracovní doba zaměstnance několikrát měnila. Díky tomuto přístupu je možné spravedlivě postihnout různé modely pracovní doby, ať už jde o postupné navyšování úvazku, jeho snižování nebo nepravidelné střídání různých režimů práce.
Finální stanovení měsíčního průměrného výdělku
Pro stanovení konečné hodnoty měsíčního průměrného výdělku je třeba provést několik navazujících kroků. Nejprve je nutné vypočtenou týdenní pracovní dobu vynásobit průměrným hodinovým výdělkem zaměstnance. Tento mezivýsledek se následně násobí koeficientem reprezentujícím počet týdnů v průměrném měsíci, který je stanoven na hodnotu 4,348.
Tímto postupem získáváme výslednou hodnotu měsíčního průměrného výdělku, která nyní spravedlivě odráží způsob, jakým byla v konkrétním rozhodném období upravována týdenní pracovní doba zaměstnance. Metoda zajišťuje, že zaměstnanci s proměnlivou pracovní dobou nejsou znevýhodněni oproti těm se stabilním úvazkem, což bylo v minulosti častým problémem.
Praktické dopady nové úpravy
Nová úprava výpočtu průměrného výdělku má významné praktické dopady na různé oblasti pracovněprávních vztahů. Ovlivňuje především výši odstupného, náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou a další finanční plnění, která se odvíjejí od průměrného výdělku a jsou vyplácena po skončení pracovního poměru.
Díky preciznímu zohlednění změn v pracovní době během rozhodného období budou tyto finanční nároky kalkulovány spravedlivěji než dříve, což by mělo vést k vyšší spokojenosti zaměstnanců a menšímu počtu sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ohledně výše těchto plnění.
