Jaká je výše úroků z prodlení u dodatečného přiznání k dani z příjmů 2026?
Pokud poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání k dani z příjmů až po uplynutí zákonné lhůty pro jeho řádné podání, je povinen podat tzv. dodatečné daňové přiznání, přičemž tato situace s sebou automaticky přináší povinnost uhradit úroky z prodlení, které představují sankci za to, že daň nebyla odvedena ve správné výši včas.
Jaká je konkrétní výše úroků z prodlení v roce 2026?
Výše úroků z prodlení není stanovena jako pevná, neměnná částka, ale je naopak přímo navázána na aktuální repo sazbu České národní banky, konkrétně na tu, která byla platná k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž k prodlení fakticky došlo. K této repo sazbě se následně připočítává zákonem stanovená přirážka ve výši osmi procentních bodů, přičemž výsledný součet pak tvoří celkovou roční sazbu úroků z prodlení, kterou je poplatník povinen uhradit nad rámec samotné doměřené daně. V prvním pololetí roku 2026 proto úroky z prodlení dosahují celkové výše 11,50 procenta ročně, přičemž tato hodnota vychází z aktuálně platné repo sazby České národní banky stanovené k 1. lednu 2026, k níž jsou připočteny výše zmíněné tři procentní body zákonné přirážky. Je přitom důležité si uvědomit, že pokud by prodlení přesáhlo hranici prvního pololetí a přesunulo se do druhého pololetí roku 2026, mohla by se výsledná sazba úroků z prodlení změnit, a to v závislosti na tom, zda Česká národní banka svou repo sazbu ke dni 1. července 2026 upraví směrem nahoru či dolů, nebo zda ji ponechá na stávající úrovni. Z praktického hlediska to tedy znamená, že poplatník, který například podal řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2025 ve lhůtě do 4. května 2026 a následně zjistil, že v přiznání uvedl nesprávně nižší daňovou povinnost, musí počítat s tím, že za každý den prodlení, tedy za každý den, kdy byla daň uhrazena v nedostatečné výši, mu narůstají úroky z prodlení právě ve výši odpovídající sazbě 11,50 procenta ročně přepočtené na denní základ.
Proč vlastně úroky z prodlení vznikají a jaký je jejich účel?
Samotná podstata a důvod existence úroků z prodlení v daňovém právu spočívá v tom, že stát, respektive veřejný rozpočet, byl po určitou dobu ochuzen o finanční prostředky, na něž měl ze zákona nárok již k datu splatnosti daně, přičemž úroky z prodlení mají tuto újmu alespoň částečně kompenzovat a zároveň motivovat poplatníky k tomu, aby svá daňová přiznání podávali řádně, úplně a včas. Jinými slovy, poplatník, který ve svém řádném daňovém přiznání uvede nižší daň, než jaká mu ve skutečnosti ze zákona vzniká, a to ať už záměrně nebo z nedbalosti či omylu, fakticky po dobu od data splatnosti daně až do okamžiku skutečné úhrady doměřeného rozdílu bezúročně disponuje finančními prostředky, které ve skutečnosti patří do veřejného rozpočtu, a úroky z prodlení proto plní funkci jakéhosi ekvivalentu náhrady za toto bezúročné užívání cizích prostředků. Je přitom třeba zdůraznit, že vznik povinnosti platit úroky z prodlení není podmíněn tím, zda poplatník pochybil úmyslně či pouze neúmyslně z důvodu přehlédnutí nebo nesprávného výkladu daňových předpisů, neboť úroky z prodlení mají ryze kompenzační charakter a vznikají automaticky ze zákona v okamžiku, kdy nastane prodlení s úhradou daně, bez ohledu na zavinění poplatníka.
Do kdy je nutné dodatečné daňové přiznání podat?
Zákonná lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů je přesně vymezena daňovým řádem, přičemž poplatník je povinen toto přiznání podat nejpozději do konce kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, ve kterém chybu nebo nesrovnalost v původně podaném daňovém přiznání objevil a zjistil. Pokud tedy například poplatník, který podal řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2025 v zákonné lhůtě do 4. května 2026, zjistí existenci chyby v tomto přiznání dne 15. května 2026, plyne mu lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání až do 30. června 2026, přičemž k tomuto datu musí být nejen podáno samotné dodatečné přiznání, ale měl by být nejlépe zároveň uhrazen i doměřený daňový nedoplatek včetně příslušných úroků z prodlení, aby se zabránilo dalšímu narůstání sankčního úročení. Je přitom nanejvýš vhodné, aby poplatník po zjištění chyby neotálel s podáním dodatečného přiznání zbytečně dlouho až na samou hranici zákonné lhůty, protože každý den prodlení s úhradou daně znamená další narůstání úroků z prodlení, a čím dříve tedy poplatník dodatečné přiznání podá a doměřenou daň uhradí, tím nižší bude celková výše úroků z prodlení, kterou bude muset zaplatit nad rámec samotného daňového nedoplatku.
