Jaké částky příjmů musí zůstat seniorům a zdravotně postiženým po úhradě pobytových služeb v roce 2025?
Senioři, kteří již z důvodu svého pokročilého věku a zhoršujícího se zdravotního stavu potřebují určitou míru pravidelné pomoci a podpory v každodenním životě, a proto využívají při péči o svoji vlastní osobu služeb některého z pobytových zařízení sociálních služeb, jsou ze zákona povinni hradit náklady spojené s péčí a službami, které jim tato specializovaná zařízení poskytují. Jedná se o zákonnou povinnost, která je upravena příslušnými právními předpisy v oblasti sociálních služeb a zajišťuje, že klienti se podílejí na úhradě nákladů spojených s jejich pobytem a péčí o ně podle svých finančních možností a zdrojů příjmů.
Zdroje příjmů seniorů v pobytových zařízeních
Převážná většina seniorů, kteří žijí a pobývají v těchto pobytových zařízeních sociálních služeb, disponuje příjmy především ve formě starobního důchodu, který je jim vyplácen z důchodového pojištění, případně invalidního důchodu, pokud jejich zdravotní stav odůvodňuje přiznání této dávky. Kromě těchto základních důchodových příjmů mohou senioři a klienti pobytových zařízení rovněž pobírat příspěvek na péči, který jim náleží v případě, že jejich zdravotní stav a míra odkázanosti na pomoc jiné osoby splňují zákonem stanovené podmínky pro přiznání tohoto sociálního příspěvku, jenž má kompenzovat zvýšené náklady spojené s potřebou pravidelné asistence a péče.
Minimální ponechaná částka v domovech pro seniory a podobných zařízeních
Zákon stanovuje jasná pravidla a ochranné mechanismy, které určují, jaká minimální částka z celkového příjmu klienta, obvykle právě z jeho starobního nebo invalidního důchodu, musí po úhradě veškerých nákladů za ubytování, stravu, ošetřovatelskou péči a další služby poskytované zařízením zůstat k dispozici samotnému klientovi. Konkrétně pro klienty využívající péče a služeb domovů pro seniory, domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů se zvláštním režimem, které jsou určeny zejména pro osoby s demencí a Alzheimerovou chorobou, nebo zdravotnických zařízení poskytujících dlouhodobou lůžkovou péči, platí, že jim musí měsíčně zůstat minimálně 15 procent z celkové výše jejich důchodového příjmu. Tato částka má klientům umožnit pokrýt osobní potřeby, drobné nákupy, léky nehrazené zdravotní pojišťovnou a další individuální výdaje.
Nakládání s příspěvkem na péči v pobytových zařízeních
Specifickou právní úpravu má pak příspěvek na péči u klientů pobývajících v domovech pro seniory, domovech pro zdravotně postižené, domovech se zvláštním režimem nebo ve zdravotnických zařízeních poskytujících dlouhodobou lůžkovou péči. V těchto případech celá výše příspěvku na péči, pokud byl klientovi přiznán podle stupně jeho odkázanosti na pomoc jiné osoby, náleží přímo zařízení, ve kterém klient trvale pobývá a které mu poskytuje potřebnou péči a služby. Toto pravidlo vychází z logiky, že příspěvek na péči je určen k pokrytí nákladů na zajištění potřebné asistence a péče, kterou v těchto případech fakticky zabezpečuje pobytové zařízení prostřednictvím svých zaměstnanců a služeb.
Odlišná pravidla pro týdenní stacionáře
Situace je však mírně odlišná a příznivější pro klienty v případě jejich pobytu v týdenních stacionářích, což jsou zařízení poskytující péči a ubytování pouze během pracovního týdne, přičemž klienti obvykle tráví víkendy ve svém domácím prostředí nebo u svých rodinných příslušníků. U těchto zařízení zákon stanovuje, že klientovi musí po úhradě nákladů za ubytování, stravu a poskytované služby v týdenních stacionářích zůstat minimálně 25 procent z celkové výše jeho příjmu. Tato vyšší ochranná hranice odráží skutečnost, že klienti týdenních stacionářů potřebují více finančních prostředků na zajištění svých potřeb během víkendových pobytů mimo zařízení.
Rozdělení příspěvku na péči u týdenních stacionářů
Také nakládání s příspěvkem na péči je u týdenních stacionářů upraveno odlišně než u pobytových zařízení s celoročním pobytem. Z klientova příspěvku na péči, který mu byl přiznán příslušným orgánem na základě posouzení jeho zdravotního stavu a míry odkázanosti na pomoc jiné osoby, může týdenní stacionář požadovat maximálně 75 procent celkové výše tohoto příspěvku. Zbývajících minimálně 25 procent částky příspěvku na péči tedy zůstává k dispozici samotnému klientovi, což mu umožňuje zajistit si potřebnou péči a asistenci během víkendových pobytů mimo zařízení stacionáře.
Podmínky pro přiznání příspěvku na péči
Příspěvek na péči je specifická sociální dávka, která je přiznávána osobám nacházejícím se v obtížné životní situaci. Konkrétně je tento příspěvek přiznán osobě, která z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu, ať už se jedná o fyzické nebo duševní postižení, chronické onemocnění, nebo důsledky úrazu, není v dostatečné míře schopná sama bez cizí pomoci zvládat běžné denní úkony, které jsou nezbytné pro základní sebeobsluhu a život v běžném prostředí. Tato osoba tedy potřebuje k zajištění těchto elementárních činností pravidelnou asistenci, dohled nebo přímou fyzickou pomoc druhé osoby, přičemž rozsah a intenzita této potřebné pomoci určuje stupeň přiznaného příspěvku na péči.
