Jaké výši musí odpovídat poskytnutá naturální mzda?
Naturální mzda představuje specifickou formu odměňování zaměstnanců, která se významně odlišuje od tradičního peněžního plnění. Jedná se o takovou formu mzdového plnění, kdy zaměstnavatel neposkytuje zaměstnanci finanční prostředky v podobě bankovek či mincí, ale namísto toho mu předává hmotné statky nebo poskytuje služby, které mají určitou ekonomickou hodnotu. Tato forma odměňování je úzce spjata s charakterem podnikatelské činnosti zaměstnavatele, neboť naturální mzda se typicky skládá z výrobků, které zaměstnavatel vyrábí v rámci své hlavní nebo vedlejší činnosti, případně ze služeb, které poskytuje svým zákazníkům nebo klientům.
Naturální mzda nikdy nemůže být poskytována jako jediná forma odměňování zaměstnance, ale vždy funguje jako doplněk k základní peněžní mzdě. Toto omezení vyplývá z praktických i právních důvodů, neboť zaměstnanec potřebuje finanční prostředky pro úhradu běžných životních potřeb, které nelze uspokojit prostřednictvím naturálií. Zákon proto stanovuje, že naturální mzda může představovat pouze doplňkovou složku celkového mzdového ohodnocení, přičemž hlavní část mzdy musí být vždy vyplacena v peněžní formě.
Poskytování naturální mzdy je možné jen se souhlasem zaměstnance
Klíčovou podmínkou pro poskytování naturální mzdy je výslovný souhlas zaměstnance, bez kterého nemůže být tato forma odměňování uplatněna. Tento souhlas musí být dán dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku ze strany zaměstnavatele, a zaměstnanec musí být předem informován o všech podmínkách poskytování naturální mzdy, včetně způsobu jejího oceňování. Souhlas zaměstnance představuje důležitou ochranu jeho práv a zajišťuje, že nebude nucen přijímat odměnu ve formě, která by pro něj byla nevhodná nebo nevýhodná.
Zaměstnanec má právo svůj souhlas kdykoli odvolat, což znamená, že poskytování naturální mzdy může být ukončeno na žádost kterékoli ze smluvních stran. Tato flexibilita umožňuje přizpůsobit formu odměňování měnícím se potřebám a preferencím zaměstnance, stejně jako aktuálním možnostem a podmínkám zaměstnavatele.
Zákonné požadavky na výši naturální mzdy
Zákon stanovuje přesné postupy pro určování hodnoty naturální mzdy, přičemž tato hodnota musí být vždy vyjádřena v peněžní formě, i když skutečné plnění probíhá prostřednictvím naturálií. Tento požadavek na peněžní vyjádření hodnoty naturální mzdy je nezbytný z několika důvodů: umožňuje správné vedení mzdové účetnosti, zajišťuje transparentnost odměňování, umožňuje kontrolu dodržování minimální mzdy a dalších mzdových předpisů, a v neposlední řadě také správné vyměření daní a pojistného.
První metoda oceňování: Cena pro ostatní odběratele
Prvním způsobem určení hodnoty naturální mzdy je použití ceny, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce nebo služby ostatním odběratelům. Tato metoda vychází z principu, že naturální mzda by měla mít stejnou hodnotu jako obdobné plnění poskytované třetím osobám v rámci běžné obchodní činnosti zaměstnavatele. Pokud například zaměstnavatel vyrábí spotřební elektroniku a prodává ji zákazníkům za určitou cenu, pak naturální mzda ve formě tohoto výrobku by měla být oceněna stejnou částkou.
Výhoda tohoto přístupu spočívá v jeho objektivitě a snadné kontrolovatelnosti, neboť ceny účtované ostatním odběratelům jsou obvykle dobře dokumentovány v obchodních smlouvách, fakturách a dalších účetních dokladech. Zároveň tento způsob oceňování zajišťuje, že zaměstnanec nebude znevýhodněn ve srovnání s běžnými tržními podmínkami a získá plnění odpovídající skutečné tržní hodnotě poskytnutých naturálií.
Druhá metoda oceňování: Obvyklá cena
Druhou možností je použití obvyklé ceny, která se uplatňuje zejména v případech, kdy zaměstnavatel neposkytuje srovnatelné výrobky nebo služby třetím stranám, nebo když jeho cenová politika není reprezentativní pro stanovení spravedlivé hodnoty naturální mzdy. Obvyklá cena představuje částku, za kterou by bylo možné obdobné zboží nebo služby získat na trhu za běžných obchodních podmínek mezi nezávislými subjekty.
Určování obvyklé ceny může být složitější proces, který vyžaduje analýzu tržních podmínek, srovnání s konkurenčními nabídkami a zohlednění specifických vlastností poskytovaných naturálií. Tento přístup je obzvláště důležitý v situacích, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci výrobky nebo služby, které běžně neprodává externím zákazníkům, nebo když jeho interní ceny jsou výrazně odlišné od tržních podmínek.
Třetí metoda oceňování: Rozdíl mezi obvyklou a zvýhodněnou cenou
Třetí způsob oceňování naturální mzdy se uplatňuje v případě zaměstnaneckých slev, kdy zaměstnanec platí za získané výrobky nebo služby určitou částku, která je však nižší než jejich obvyklá tržní cena. V těchto případech se hodnota naturální mzdy stanovuje jako rozdíl mezi obvyklou cenou a skutečně zaplacenou zvýhodněnou cenou.
Tento model je často využíván v maloobchodě, kde zaměstnanci mají možnost nakupovat zboží se zaměstnaneckými slevami, nebo v sektoru služeb, kde zaměstnanci mohou využívat služby svého zaměstnavatele za zvýhodněné ceny. Například pokud zaměstnanec knihkupectví nakupuje knihy za 70 % obvyklé prodejní ceny, pak hodnota naturální mzdy činí zbývajících 30 % z obvyklé ceny každé zakoupené knihy.
Praktické aspekty a důsledky
Správné oceňování naturální mzdy má zásadní význam nejen pro dodržování pracovněprávních předpisů, ale také pro daňové a pojistné účely. Hodnota naturální mzdy se totiž započítává do základu daně z příjmů zaměstnance a podléhá také odvodu sociálního a zdravotního pojištění. Nesprávné oceňování může proto vést k doměrkům daní a pokutám jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.
Zaměstnavatelé by měli věnovat zvláštní pozornost dokumentaci oceňování naturální mzdy, aby mohli v případě kontroly prokázát správnost použitého postupu a výše stanovené hodnoty. Doporučuje se vést podrobné záznamy o cenách účtovaných třetím stranám, průzkumech obvyklých cen na trhu a kalkulacích použitých při stanovování hodnoty naturální mzdy.
