Kdo dostane v roce 2026 náhradu mzdy v nemoci při práci na DPP?
Když zaměstnanec onemocní a stane se pracovně neschopným, má za určitých podmínek nárok na finanční kompenzaci za dobu, kdy nemůže vykonávat svou práci. Systém náhrady mzdy v nemoci je v České republice nastaven tak, že během prvních čtrnácti kalendářních dnů pracovní neschopnosti, kterou oficiálně potvrdí a stanoví ošetřující lékař, je za vyplácení náhrady mzdy odpovědný přímo zaměstnavatel. Ten musí svému zaměstnanci poskytovat finanční kompenzaci za ty dny, kdy je zaměstnanec nemocný a nemůže proto plnit své pracovní povinnosti. Pokud však nemoc a s ní spojená pracovní neschopnost trvá déle než těchto prvních čtrnáct dnů, přebírá odpovědnost za výplatu nemocenské dávky stát, konkrétně pak Česká správa sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenské dávky z prostředků nemocenského pojištění.
Standardní pracovní poměr a automatický nárok
V případě zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni na základě klasické pracovní smlouvy, tedy v takzvaném standardním pracovním poměru, je situace zcela jednoznačná a nepodléhá žádným dalším podmínkám či omezením. Tito zaměstnanci mají automaticky a bez výjimky nárok na náhradu mzdy v nemoci od svého zaměstnavatele během prvních čtrnácti dnů pracovní neschopnosti, a to bez ohledu na výši jejich mzdy či jiné okolnosti. Je to dáno tím, že ze mzdy každého zaměstnance v klasickém pracovním poměru se automaticky a povinně odvádějí příspěvky na sociální pojištění, jehož nedílnou součástí je právě nemocenské pojištění, které pokrývá právě tyto situace pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu.
Dohody o provedení práce a speciální podmínky
Podstatně složitější a více podmíněná je situace u zaměstnanců, kteří nevykonávají práci na základě běžné pracovní smlouvy, ale na základě dohody o provedení práce, která je označována zkratkou DPP. U tohoto typu pracovněprávního vztahu totiž nárok na náhradu mzdy v nemoci od zaměstnavatele není automatický a závisí na splnění určitých konkrétních podmínek. Zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce mohou mít nárok na náhradu mzdy během nemoci od svého zaměstnavatele, ale pouze za předpokladu, že z jejich odměny, kterou za vykonanou práci na základě této dohody pobírají, jsou skutečně odváděny povinné odvody na sociální pojištění, a v jeho rámci tedy i příspěvky na nemocenské pojištění, které je nedílnou součástí systému sociálního zabezpečení.
Dohody do limitu bez nároku na náhradu
Ne ze všech dohod o provedení práce se však povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění skutečně odvádí, což je třeba si uvědomit. Existují totiž takzvané dohody do limitu, což jsou dohody o provedení práce, kde měsíční hrubý výdělek zaměstnance nedosahuje určité zákonem stanovené hranice. U těchto dohod do limitu není zaměstnavatel ze zákona povinen odvádět povinné měsíční odvody sociálního pojištění ani zdravotního pojištění, což je jeden z hlavních důvodů, proč je tato forma pracovního vztahu velmi oblíbená jak mezi zaměstnavateli, kteří šetří na odvodech, tak mezi zaměstnanci, kteří mohou mít čistý výdělek blíže hrubé odměně. Velkou nevýhodou tohoto typu dohody však je, že zaměstnanci pracující na dohodu do limitu nemají žádný nárok na náhradu mzdy v nemoci od svého zaměstnavatele, a to právě proto, že z jejich příjmu se neodvádí nemocenské pojištění.
Dohody nad limit s plným nárokem
Nárok na náhradu mzdy v nemoci při zaměstnávání na základě dohody o provedení práce mají v současném roce 2025, a stejně tomu bude i v následujícím roce 2026, pouze ti zaměstnanci, kteří pracují na takzvanou dohodu nad limit. Tímto termínem se označuje situace, kdy měsíční výdělek zaměstnance z dohody o provedení práce přesahuje určitou zákonem stanovenou hraniční částku, a proto tento příjem automaticky podléhá povinným odvodům na sociální pojistné, jehož integrální součástí je právě i nemocenské pojištění. Právě díky tomu, že jsou z těchto vyšších příjmů odváděny příspěvky na nemocenské pojištění, mají tito zaměstnanci nárok nejen na náhradu mzdy v nemoci od zaměstnavatele během prvních čtrnácti dnů, ale v případě delšího trvání nemoci i na nemocenskou dávku vyplacenou státem prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení.
Konkrétní limity pro rok 2025
V aktuálně probíhajícím roce 2025 je zákonem stanoveno, že povinným odvodům na sociální a zdravotní pojištění podléhají ty dohody o provedení práce, kde měsíční hrubý příjem zaměstnance činí částku 11 500 korun českých nebo vyšší. To znamená, že pokud zaměstnanec v roce 2025 pracuje na dohodu o provedení práce a jeho měsíční odměna dosahuje přinejmenším této hranice 11 500 Kč, jsou z tohoto příjmu automaticky odváděny povinné odvody, je za něj placeno nemocenské pojištění, a zaměstnanec má tedy v případě onemocnění plný nárok na náhradu mzdy v nemoci od zaměstnavatele, stejně jako by měl zaměstnanec v běžném pracovním poměru.
Změny limitů pro nadcházející rok 2026
V nadcházejícím roce 2026 však dojde k úpravě této limitní hranice příjmu z dohody o provedení práce, od které vzniká povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění. Tato hranice se zvýší z dosavadních 11 500 korun českých na novou částku 12 000 korun českých hrubého měsíčního příjmu. Toto navýšení limitu o 500 korun odpovídá běžným každoročním valorizacím, které zohledňují inflaci a růst životních nákladů. Prakticky to tedy znamená, že v roce 2026 budou mít zaměstnanci, kteří pracují na základě dohody o provedení práce, nárok na náhradu mzdy v nemoci vyplacenou zaměstnavatelem, a v případě potřeby i na následnou nemocenskou dávku poskytovanou státem, pouze za podmínky, že jejich měsíční odměna z uvedené dohody o provedení práce činí minimálně 12 000 korun českých nebo více.
Důležitost přesného dosažení limitu
Je mimořádně důležité si uvědomit, že zákon je v tomto ohledu velmi přísný a nečiní žádné výjimky ani pro případy, kdy je příjem jen nepatrně pod stanovenou hranicí. Pokud by tedy v roce 2026 měl nějaký zaměstnanec pracující na dohodu o provedení práce měsíční hrubý příjem byť jen o jedinou korunu nižší než je stanovený limit, tedy konkrétně 11 999 korun českých měsíčně, taková dohoda již nebude podléhat povinným odvodům na sociální a zdravotní pojištění. V důsledku toho nebude z tohoto příjmu odváděno ani nemocenské pojištění, a zaměstnanec tudíž nebude mít v roce 2026 žádný nárok na případnou náhradu mzdy v nemoci od svého zaměstnavatele, ani na nemocenskou dávku od státu prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení, a to i v případě, že by byl dlouhodobě pracovně neschopný z důvodu vážného onemocnění.
