Kdo je ovládající a ovládanou osobou při spojených vztazích společností?
V rámci komplexního systému obchodního práva, který upravuje vzájemné vztahy mezi obchodními korporacemi a jejich společníky či akcionáři, zaujímá klíčové místo institut ovládající osoby, jehož správné pochopení je naprosto zásadní pro orientaci v propojených obchodních strukturách. Ovládající osobou se rozumí taková osoba, fyzická či právnická, která disponuje schopností přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv na chod, řízení a rozhodování určité obchodní korporace, přičemž tento vliv nemusí být nutně formálně zakotven v zakladatelských dokumentech společnosti, ale může vyplývat z celé řady různorodých právních, smluvních či faktických okolností. Rozhodující vliv lze přitom uplatňovat například prostřednictvím majority hlasovacích práv na valné hromadě, prostřednictvím práva jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady či jiného řídicího orgánu dané obchodní korporace, nebo prostřednictvím jiných smluvně či zákonně zakotvených nástrojů, které ovládající osobě umožňují fakticky určovat směřování a strategická rozhodnutí ovládané společnosti. Je přitom naprosto zásadní zdůraznit, že zákon nevyžaduje, aby ovládající osoba svůj rozhodující vliv skutečně aktivně a soustavně vykonávala, ale postačuje již samotná existence této schopnosti a možnosti, neboť právě tato potencialita definuje podstatu ovládání a zakládá veškeré právní důsledky s tímto vztahem spojené, včetně povinností vyplývajících z příslušných ustanovení zákona o obchodních korporacích a dalších relevantních právních předpisů.
Definice ovládané osoby a charakteristika vztahu ovládání
Na druhé straně tohoto právního vztahu stojí ovládaná osoba, kterou může být výhradně obchodní korporace, tedy společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost, veřejná obchodní společnost, případně družstvo, nad níž ovládající osoba vykonává svůj rozhodující vliv způsobem popsaným výše, přičemž samotný vztah ovládání je ze své podstaty asymetrický a hierarchický, neboť jedna strana tohoto vztahu, totiž ovládající osoba, disponuje výrazně silnějším postavením a fakticky určuje nebo je schopna určovat chování a rozhodování strany druhé, tedy ovládané osoby. Tento vztah ovládání přitom může mít nejrůznější podoby a intenzity, od situací, kdy ovládající osoba drží sto procent podílů nebo akcií ovládané korporace a disponuje tak absolutní kontrolou nad veškerými jejími rozhodnutími, až po situace, kdy k ovládání postačuje podstatně nižší podíl na hlasovacích právech, doplněný o jiné právní nástroje zajišťující rozhodující vliv, jako jsou například akcionářské dohody, zvláštní práva spojená s určitou třídou akcií nebo smluvně sjednané manažerské smlouvy. Vztah ovládání je přitom nutné odlišovat od jiných forem vlivu, například pouhého podstatného vlivu, který sice zakládá určité povinnosti ve vztahu k účetnictví a vykazování, avšak nedosahuje intenzity rozhodujícího vlivu charakteristického pro ovládání, a právě toto rozlišení má klíčový praktický dopad na rozsah právní odpovědnosti, informačních povinností a dalších zákonem stanovených požadavků kladených na zúčastněné subjekty.
Mateřská a dceřiná obchodní korporace jako specifická kategorie ovládajících a ovládaných osob
Zvláštní a v praxi velmi významnou kategorií ovládajících a ovládaných osob jsou mateřské a dceřiné obchodní korporace, přičemž jejich vzájemný vztah představuje specifický případ obecného vztahu ovládání, v němž jsou obě strany tohoto vztahu obchodními korporacemi ve smyslu příslušných ustanovení zákona o obchodních korporacích. Mateřskou obchodní korporací je taková obchodní korporace, která je zároveň ovládající osobou jiné obchodní korporace, tedy která je schopna přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv na tuto jinou obchodní korporaci, a to bez ohledu na konkrétní mechanismus, prostřednictvím něhož je tohoto vlivu dosahováno, ať již jde o přímé vlastnictví podílů nebo akcií, o nepřímé ovládání prostřednictvím jiných dceřiných společností nebo o kombinaci různých ovládacích mechanismů. Dceřinou obchodní korporací je naopak taková obchodní korporace, jež je ovládána mateřskou obchodní korporací, přičemž dceřiná společnost může být zároveň mateřskou společností ve vztahu k dalším obchodním korporacím, čímž vznikají víceúrovňové hierarchické struktury, které jsou v moderním obchodním světě velmi běžné a které mohou zahrnovat desítky nebo i stovky vzájemně propojených právních subjektů napříč různými státy a jurisdikcemi. Tyto vztahy mezi mateřskými a dceřinými korporacemi mají zásadní právní, daňové a účetní důsledky, neboť zakládají povinnost sestavovat konsolidované účetní závěrky, povinnost dodržovat pravidla převodních cen při transakcích mezi propojenými osobami, povinnost zveřejňovat informace o struktuře skupiny a v neposlední řadě také povinnost věnovat zvýšenou péči ochraně zájmů menšinových společníků a věřitelů ovládaných korporací, kteří mohou být rozhodnutími mateřské společnosti výrazně dotčeni, aniž by měli jakoukoliv přímou možnost tato rozhodnutí ovlivnit.
Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami jako nástroj transparentnosti a kontroly
Jedním z nejvýznamnějších nástrojů, prostřednictvím nichž právní řád zajišťuje transparentnost a přehlednost ve skupinách propojených obchodních korporací, je povinnost sestavovat zprávu o vztazích mezi propojenými osobami, která představuje klíčový informační dokument zachycující celou strukturu vztahů ovládání a propojení existujících v rámci dané skupiny společností a umožňující všem zainteresovaným stranám, zejména pak menšinovým společníkům, věřitelům, obchodním partnerům a v neposlední řadě také orgánům veřejné moci, získat ucelený a komplexní přehled o tom, kdo koho ovládá, jakým způsobem a s jakými praktickými důsledky pro ovládané korporace. Tato zpráva musí být sestavována pravidelně, typicky jednou za účetní období, a musí v ní být zachyceny veškeré transakce a jiné právní jednání, k nimž mezi propojenými osobami v průběhu sledovaného období došlo, včetně jejich podmínek a případného posouzení, zda tyto transakce proběhly za podmínek obvyklých v obchodním styku, nebo zda ovládaná korporace v důsledku svého zapojení do skupiny utrpěla újmu, která jí případně musí být nahrazena. Zpráva o vztazích musí dále obsahovat přehled ovládacích vztahů v rámci celé skupiny, identifikaci ovládající osoby a všech ovládaných osob, popis struktury řízení a rozdělení rozhodovacích pravomocí a případně také popis opatření přijatých k ochraně zájmů ovládaných korporací a jejich společníků, přičemž tato zpráva musí být ověřena statutárním orgánem ovládané společnosti a předložena k přezkoumání dozorčí radě, pokud je zřízena, a dále musí být přiložena k výroční zprávě a v zákonem stanoveném rozsahu zpřístupněna veřejnosti, čímž slouží jako důležitý nástroj ochrany všech osob, jejichž zájmy mohou být existencí ovládacího vztahu dotčeny.
