Kdo má nárok na rizikový příplatek?
Nárok na rizikový příplatek vzniká především těm zaměstnancům, kteří vykonávají pracovní činnosti v prostředí charakterizovaném mimořádnou mírou zátěže. Může se jednat o profese ve zdravotnictví, kde zdravotničtí pracovníci přicházejí do styku s infekčními chorobami nebo toxickými látkami. Dále tento nárok vzniká pracovníkům v těžkém průmyslu, kteří jsou vystaveni extrémním teplotám, zvýšené prašnosti nebo nadměrnému hluku. Mezi oprávněné zaměstnance patří také příslušníci bezpečnostních sborů, jejichž pracovní náplň zahrnuje přímé riziko ohrožení života či zdraví při výkonu služby. V neposlední řadě mají na tento příplatek nárok i zaměstnanci pracující v obtížných pracovních režimech, jako jsou například noční směny, nepřetržitý provoz nebo směnný režim, který významně narušuje přirozený biorytmus člověka a může mít dlouhodobé dopady na fyzické i psychické zdraví pracovníka.
Mimořádná zátěž jako kvalifikační kritérium
Pod pojmem mimořádná zátěž, který zákoník práce uvádí jako jedno z kritérií pro přiznání rizikového příplatku, se rozumí široké spektrum faktorů negativně ovlivňujících pracovní prostředí zaměstnance. Může se jednat o fyzickou zátěž spojenou s manipulací s těžkými břemeny, dlouhodobé setrvání v neergonomických polohách nebo opakované vykonávání monotónních úkonů zatěžujících specifické svalové skupiny. Do této kategorie spadá rovněž psychická zátěž vyplývající z vysoké míry odpovědnosti, časového tlaku nebo nutnosti činit závažná rozhodnutí s potenciálně dalekosáhlými důsledky. Mimořádnou zátěží může být i působení nepříznivých fyzikálních faktorů prostředí, jako jsou vibrace, záření, extrémní teploty, nebo chemických látek a směsí s potenciálně škodlivými účinky na lidský organismus. Zaměstnavatel je povinen tyto faktory identifikovat v rámci hodnocení rizik na pracovišti a přijmout adekvátní opatření k jejich eliminaci nebo alespoň minimalizaci.
Riziko ohrožení života a zdraví při práci
Druhým stěžejním kritériem pro vznik nároku na rizikový příplatek je přítomnost rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance. Tato kategorie zahrnuje pracovní činnosti, při nichž existuje reálné nebezpečí vzniku pracovního úrazu s potenciálně fatálními následky nebo rozvoje nemoci z povolání. Typickými příklady jsou práce ve výškách nebo nad volnou hloubkou, práce s výbušninami, hořlavinami nebo jinými nebezpečnými látkami, práce pod vodou, v podzemí nebo v prostředí s nedostatkem kyslíku. Do této kategorie spadají také profese spojené s rizikem napadení jinou osobou, jako je práce vězeňské služby, policie nebo bezpečnostních agentur. Zaměstnavatel má zákonnou povinnost tato rizika systematicky vyhledávat, vyhodnocovat a přijímat opatření k jejich eliminaci, přičemž rizikový příplatek představuje formu kompenzace za ta rizika, která nelze z objektivních důvodů zcela odstranit technickými nebo organizačními opatřeními.
Obtížné pracovní režimy jako důvod pro přiznání příplatku
Třetí oblastí, kterou zákonodárce zohledňuje při stanovení nároku na rizikový příplatek, jsou obtížné pracovní režimy. Jedná se zejména o nepřetržitý provoz, směnný režim práce nebo noční práci, které významným způsobem narušují přirozený biorytmus člověka a mohou mít negativní dopady na jeho fyzické i duševní zdraví. Dlouhodobé vykonávání práce v těchto režimech je spojeno se zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, poruch spánku, trávicích obtíží nebo psychických problémů. Obtížným pracovním režimem může být i práce ve ztížených klimatických podmínkách, jako je extrémní horko nebo chlad, nebo práce v odlehlých lokalitách spojená s dlouhodobou izolací od rodiny a běžného sociálního prostředí. Rizikový příplatek v těchto případech slouží jako kompenzace za narušení běžného životního rytmu a zvýšenou míru nepohodlí, kterou zaměstnanec při výkonu práce pociťuje.
Výše rizikového příplatku a podmínky jeho přiznání
Konkrétní výše rizikového příplatku není v zákoníku práce stanovena fixní částkou, ale je určena v závislosti na míře rizika, intenzitě zátěže a dalších specifických faktorech daného pracovního prostředí. Bližší specifikaci přináší navazující nařízení vlády, která stanovují minimální a maximální hranice těchto příplatků pro jednotlivé kategorie zaměstnanců státní správy, bezpečnostních sborů nebo zdravotnických zařízení. V soukromém sektoru může být výše rizikového příplatku stanovena vnitřním předpisem zaměstnavatele, kolektivní smlouvou nebo individuální dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Podmínky pro přiznání rizikového příplatku obvykle zahrnují požadavek na minimální časový rozsah vykonávání rizikové činnosti, přičemž příplatek náleží zaměstnanci pouze za dobu, kdy skutečně pracoval v rizikovém prostředí. Pro objektivní posouzení nároku na rizikový příplatek je zpravidla nutné provést kategorizaci prací podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, v souladu s příslušnými hygienickými předpisy.
