Kdy OSVČ platí vysoké sociální pojištění navzdory nizkému zisku?
Osoby samostatně výdělečně činné, tedy OSVČ, které podnikají v běžném daňovém režimu, jsou povinny odvádět sociální pojištění ve výši 29,2 % ze svého vyměřovacího základu. Tato sazba je legislativně stanovena a představuje poměrně vysoké procentuální zatížení, které se počítá z příjmů po odečtení výdajů, respektive z vyměřovacího základu, který si podnikatel vypočítá podle zvolené formy uplatňování výdajů. Je důležité si uvědomit, že tato procentuální sazba je fixní a vztahuje se na všechny OSVČ bez ohledu na výši jejich skutečného zisku či úspěšnost jejich podnikání v daném zdaňovacím období.
Sociální pojištění jako nejvyšší povinný výdaj
Pro značnou část podnikatelů, zejména těch s nižšími zisky nebo s výdělky na samé hranici rentability podnikání, představuje právě toto sociální pojištění ten úplně nejvyšší povinný výdaj, který musí pravidelně uhradit státu. Když si podnikatel porovná všechny své povinné platby vůči státním institucím, tedy sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmů fyzických osob, velmi často zjistí, že právě odvody na sociální pojištění tvoří nejvýznamnější položku. Tato situace je ještě výraznější u podnikatelů s minimálními zisky, kteří jsou přesto povinni platit minimální stanovené částky pojistného, což vytváří situaci, kdy povinné odvody mohou představovat významnou část nebo dokonce přesáhnout skutečný zisk z podnikání.
Zvláštní zátěž pro drobné podnikatele s paušálními výdaji
Platba sociálního pojištění se stává obzvlášť citelným finančním břemenem především pro drobné podnikatele, mikropodnikatele a živnostníky s relativně nízkým ročním ziskem, kteří si pro zjednodušení administrativy zvolili uplatňování výdajů paušálem, tedy procentuální sazbou z celkových příjmů. Tito podnikatelé si nemohou uplatňovat skutečné výdaje vzniklé v souvislosti s podnikáním, ale využívají zákonem stanoveného procentuálního paušálu, který je odlišný pro jednotlivé typy činností a pohybuje se například u řemeslných živností na úrovni 60 % z příjmů, u jiných živností 40 % nebo 30 %. Problém nastává v situaci, kdy výdajový paušál dostatečně neodráží skutečné náklady podnikatele, nebo když podnikatel má sice vyšší příjmy, ale po odečtení paušálních výdajů mu vyjde relativně nízký základ daně a následně i nízký zisk.
Problematika minimálního vyměřovacího základu
Klíčovým důvodem, proč se mnoho drobných podnikatelů dostává do finančně náročné situace ohledně plateb pojistného, je existence minimálního vyměřovacího základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Tento minimální vyměřovací základ je zákonem stanoven pro případy, kdy podnikatel vykonává samostatnou výdělečnou činnost jako svou hlavní činnost, tedy není současně zaměstnancem s příjmy ze závislé činnosti, které by dosahovaly určité výše. V takových případech musí být vždy dodržen minimální vyměřovací základ bez ohledu na to, jak vysoký nebo nízký je skutečný zisk podnikatele z jeho podnikatelské činnosti. To znamená, že i když podnikatel dosáhne pouze minimálního zisku nebo dokonce podniká se ztrátou, přesto je povinen odvádět pojistné vypočtené z tohoto minimálního vyměřovacího základu, což vytváří paradoxní situaci, kdy povinné platby výrazně převyšují ekonomický výsledek podnikání.
Rozdíl mezi sociálním a zdravotním pojištěním
Je velmi důležité si uvědomit, že sociální pojištění je svojí výší významně a podstatně vyšší než zdravotní pojištění, což dále prohlubuje finanční zátěž podnikatelů. Zatímco sazba zdravotního pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu, sociální pojištění je kalkulováno sazbou 29,2 %, což je více než dvojnásobek. Tento výrazný rozdíl v procentuálních sazbách se pak promítá do konkrétních částek, které musí OSVČ skutečně zaplatit, a sociální pojištění se tak stává dominantní položkou v povinných odvodech podnikatele.
Konkrétní částky minimálního pojistného pro rok 2025
Pro konkrétní představu o finanční zátěži je vhodné uvést aktuální částky platné pro rok 2025. Minimální roční sociální pojištění, které musí OSVČ s hlavní samostatnou výdělečnou činností odvést za celý rok 2025, činí 57 098 korun českých. Tato částka představuje poměrně značnou finanční zátěž, zejména pro podnikatele s nízkými zisky. Pro srovnání, minimální zdravotní pojištění za stejné období, tedy za celý rok 2025, činí 37 712 korun českých. Když si tyto dvě částky sečteme, zjistíme, že celková minimální povinná platba na pojistném (sociální plus zdravotní) dosahuje téměř 95 tisíc korun ročně, což je pro mnoho drobných podnikatelů více než jejich roční čistý zisk z podnikání.
Daň z příjmu a možnosti jejího snížení
Zajímavým kontrastem k vysokým odvodům na pojistném je skutečnost, že daň z příjmů fyzických osob bývá u OSVČ s nízkými zisky relativně nízká, velmi nízká, nebo dokonce zcela nulová. To je dáno progresivním charakterem daňového systému a existencí různých slev na dani a odpočitatelných položek od základu daně. Mnoho podnikatelů s nižšími příjmy navíc může uplatnit nárok na daňový bonus na vyživované dítě nebo na více dětí, což dále snižuje jejich daňovou povinnost. V praxi to znamená, že podnikatel nejen že na dani z příjmu fyzických osob nezaplatí vůbec nic, ale díky daňovému bonusu na děti může dokonce získat daňovou vratku od státu, tedy finanční prostředky zpět..
