Kdy se vydává zajišťovací příkaz správce daně?
Zajišťovací příkaz představuje specifický zákonný nástroj, který slouží výhradně k zajištění splnění daňové povinnosti v těch případech, kdy správci daně hrozí důvodné nebezpečí, že daňový subjekt svoji povinnost nesplní, daň nebude řádně uhrazena a zároveň ji nebude možné ani následně vymoci standardními prostředky daňové exekuce.
Podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu
Zajišťovací příkaz jako zákonný nástroj může správce daně použít jako krajní možnost řešení tehdy, kdy jsou splněny zákonem stanovené podmínky, přičemž jeho vydání přichází v úvahu již před samotným zahájením nalézacího řízení ohledně předmětné daně. Konkrétně se jedná o situace, kdy hrozí, že daň, která dosud není splatná nebo dokonce ještě ani stanovená, bude v době její splatnosti nebo vymahatelnosti fakticky nedobytná, anebo že její samotné vybrání bude spojeno se značnými praktickými obtížemi, které by správci daně znemožnily její řádný výběr. Vydání zajišťovacího příkazu tedy nepředpokládá, že daňová povinnost již byla pravomocně stanovena, ale postačí, pokud správce daně disponuje dostatečnými podklady svědčícími o tom, že taková povinnost v budoucnu vznikne a bude nevymahatelná.
Daň stanovená i nestanovená
Zajišťovací příkaz může být vydán jak ve vztahu k dani, která již byla pravomocně stanovena, avšak dosud neuplynula lhůta pro její splatnost, tak i ve vztahu k dani, která v době vydání příkazu ještě vůbec stanovena nebyla, přičemž právě tato druhá situace je v praxi podstatně častější. V případě, kdy daň dosud nebyla stanovena, je správce daně povinen ve vydaném zajišťovacím příkazu uvést zcela jednoznačné, konkrétní a přesvědčivé důvody, ze kterých jednoznačně a nesporně plyne, že předmětná daňová povinnost bude v budoucnu skutečně stanovena, a to v předpokládané výši, a současně musí uvést dostatečně konkrétní důvody nasvědčující tomu, že uvedená daň bude v okamžiku svého stanovení, případně v době své splatnosti či vymahatelnosti, fakticky nevymahatelná nebo jen obtížně vymahatelná. Správce daně tedy musí být schopen přesvědčivě odůvodnit nejen budoucí vznik daňové povinnosti, ale i reálné nebezpečí jejího nezaplacení, přičemž obě tato odůvodnění musí být dostatečně konkrétní, věcná a podložená zjištěnými skutkovými okolnostmi.
Povinnost pečlivého individuálního posouzení
Správce daně je bez výjimky povinen před každým vydáním zajišťovacího příkazu provést pečlivé, důkladné a individuální posouzení veškerých okolností daného konkrétního případu, a to nejen těch okolností, které svědčí v neprospěch daňového subjektu a naplňují danou obavu z neuhrazení daně, ale stejnou měrou i těch okolností, které naopak svědčí ve prospěch daňového subjektu a mohou předmětnou obavu správce daně vyvracet nebo alespoň oslabovat. Správce daně musí vždy důsledně dbát na to, aby vydání zajišťovacího příkazu nepředstavovalo nezákonný postup, který by byl v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou minimalizace zásahů do práv daňového subjektu, a je proto nezbytné, aby správce daně vždy pečlivě zvažoval, zda úhradu daně není možné dostatečně zajistit jiným vhodným, méně invazivním způsobem, který by byl pro daňový subjekt méně zatěžující, avšak přesto dostatečně účinný z hlediska ochrany veřejného zájmu na řádném výběru daní.
