Když se při exekuci podaří vymoci jen malou částku není exekuce marná
Exekuce není bezvýsledná jen proto, že se podařilo získat pouze malou část dlužné částky.
Dlouhé vymáhání
Vymáhání dluhu může být časově velmi náročné a za určitých okolností může pokračovat řadu let. Zákon sice stanoví lhůty, které mají bránit neomezenému trvání neúspěšných exekučních řízení, a upravuje také postup při zastavení marné exekuce, samotná existence těchto lhůt však neznamená, že každé řízení po uplynutí určité doby automaticky končí. V některých případech se totiž v průběhu let objeví nový příjem nebo majetek povinného, případně dojde k jinému plnění, které umožní alespoň částečně uspokojit vymáhaný nárok.
I drobná částka se počítá
Rozhodující může být i částka, která se na první pohled jeví jako zanedbatelná. Pokud byla během exekuce vymožena třeba jen malá část jistiny, úroků, nákladů nebo jiného příslušenství, nelze bez dalšího tvrdit, že celé řízení bylo zcela bez výsledku. Částečné plnění totiž znamená, že exekuční mechanismus přinesl konkrétní výsledek a že došlo alespoň k částečnému uspokojení oprávněného. Z tohoto důvodu má význam každé skutečně vymožené plnění, nikoli pouze částka, která by byla natolik vysoká, aby pokryla podstatnou část celkového dluhu.
Povinnost exekutora
Soudní exekutor, který posuzuje, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce, musí vycházet ze stavu existujícího v okamžiku vydání svého rozhodnutí. Nestačí tedy pouze konstatovat, že exekuce dlouhodobě nepřinesla významnější výsledek nebo že uplynula zákonem stanovená doba. Je nutné zohlednit všechny rozhodné okolnosti, včetně toho, zda bylo v průběhu řízení něco skutečně vymoženo. Pokud se ukáže, že povinný alespoň částečně plnil nebo že byla určitá částka získána jiným způsobem, musí být tato skutečnost při posuzování dalšího trvání exekuce zohledněna.
Dvanáctiletá lhůta
Ani uplynutí dvanácti let samo o sobě nemusí vést k závěru, že jde o bezvýslednou exekuci. Jestliže bylo za jejího trvání vymoženo částečné plnění v jakékoli výši, není splněn základní předpoklad úplné marnosti řízení. Přitom není rozhodné, zda k vymožení došlo před uplynutím dvanáctileté lhůty podle § 55 odst. 11 exekučního řádu, nebo až po jejím uplynutí. Exekutor musí vždy posoudit aktuální stav a teprve poté rozhodnout, zda jsou splněny zákonné podmínky pro zastavení exekuce. Zjednodušeně řečeno, i malá vymožená částka může způsobit, že exekuce nebude považována za marnou a její další průběh bude nutné posuzovat podle konkrétních okolností případu.
