Které pracovní úrazy od roku 2026 bude třeba nahlásit a které stačí jen zaznamenat?
Od ledna roku 2026 dochází k významné transformaci celého systému evidence a nahlašování pracovních úrazů. Nahlašování pracovních úrazů bude probíhat výhradně elektronickou formou. Tradiční papírové formuláře a klasické způsoby oznamování, které byly v českém právním prostředí používány po dlouhá desetiletí, budou definitivně nahrazeny moderním digitálním systémem. Tato digitalizace má za cíl nejen zjednodušit administrativní zátěž zaměstnavatelů, ale také umožnit rychlejší a efektivnější zpracování dat o pracovních úrazech, což v konečném důsledku může přispět k lepší prevenci a ochraně zdraví zaměstnanců na pracovištích.
Klíčová otázka pro zaměstnavatele
Pro zaměstnavatele však vyvstává zásadní praktická otázka, která bude mít přímý dopad na jejich každodenní administrativní činnosti a povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů. Tato otázka zní: Které konkrétní typy pracovních úrazů bude od tohoto data nezbytné oficiálně nahlásit příslušným státním úřadům a institucím, a které pracovní úrazy naopak nebude třeba hlásit externím subjektům, přičemž u nich bude postačovat pouze jejich řádné zaznamenání v takzvané knize úrazů, kterou je každý zaměstnavatel ze zákona povinen vést a udržovat aktuální? Zodpovězení této otázky je klíčové pro správné plnění zákonných povinností a vyhnání se případným sankcím za nedodržení legislativních požadavků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Nová kategorizace pracovních úrazů
Odpověď na tuto palčivou otázku přináší nová legislativní úprava, která zavádí přehledný a logicky strukturovaný systém rozdělení pracovních úrazů do celkem čtyř základních kategorií podle jejich závažnosti a dopadů na zdraví postiženého zaměstnance. Tato nová kategorizace má za cíl přinést větší jasnost a srozumitelnost do dosud někdy komplikovaného systému rozlišování úrazů. První a nejzávažnější kategorií jsou smrtelné pracovní úrazy, tedy takové případy, kdy v důsledku pracovního úrazu dojde k úmrtí zaměstnance. Druhá kategorie zahrnuje závažné pracovní úrazy, což jsou takové úrazy, které mají vážné zdravotní následky pro postiženého zaměstnance, přičemž typickým příkladem závažného úrazu je situace, kdy dojde k hospitalizaci zaměstnance trvající více než pět kalendářních dnů. Třetí kategorii tvoří pracovní úrazy, které sice nejsou klasifikovány jako závažné, ale přesto vedou k pracovní neschopnosti zaměstnance delší než tři kalendářní dny. Čtvrtou a poslední kategorií jsou pak drobné pracovní úrazy, které mají relativně malý dopad na zdraví zaměstnance a zpravidla nevyžadují dlouhodobou léčbu ani delší absenci v práci.
Pravidla pro nahlašování jednotlivých kategorií
Zásadní rozdíl v nové právní úpravě spočívá právě v tom, jak se bude postupovat u jednotlivých kategorií pracovních úrazů z hlediska oznamovací povinnosti. Zatímco u prvních tří kategorií, tedy u smrtelných úrazů, závažných úrazů a úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny, bude zaměstnavatel povinen provést jejich řádné a včasné nahlášení příslušným státním orgánům prostřednictvím elektronického systému, u čtvrté kategorie drobných úrazů tato oznamovací povinnost vůči externím institucím odpadá. U těchto drobných pracovních úrazů bude zaměstnavateli postačovat, pokud úraz řádně zaznamená do knihy úrazů, kterou je každý zaměstnavatel ze zákona povinen vést na svém pracovišti. Tato kniha úrazů musí obsahovat všechny potřebné informace o vzniklém úrazu, včetně data a času, místa, okolností vzniku, popisu zranění a případných svědků události.
Praktické dopady pro zaměstnavatele
Tato změna v systému nahlašování pracovních úrazů přináší zaměstnavatelům jak výhody, tak nové povinnosti a odpovědnosti. Na jednu stranu elektronické nahlašování by mělo celý proces zjednodušit a zrychlit, eliminovat papírování a umožnit okamžité předání informací příslušným institucím. Na druhou stranu však zaměstnavatelé budou muset zajistit, aby jejich odpovědní pracovníci byli dostatečně proškoleni v používání nového elektronického systému a aby dokázali správně posoudit závažnost jednotlivých úrazů a zařadit je do příslušné kategorie. Správná klasifikace úrazu je totiž klíčová pro rozhodnutí, zda má být úraz pouze zaznamenán v knize úrazů, nebo zda je nutné ho také nahlásit úřadům prostřednictvím elektronického systému.
Význam knihy úrazů i po digitalizaci
Je důležité zdůraznit, že i přes digitalizaci systému nahlašování pracovních úrazů zůstává kniha úrazů stále nepostradatelným nástrojem evidence všech pracovních úrazů na pracovišti. Každý zaměstnavatel je nadále povinen tuto knihu vést, a to bez ohledu na to, zda se jedná o drobné úrazy, které se nehlásí, nebo o závažnější úrazy, které již podléhají oznamovací povinnosti. Kniha úrazů tak zůstává základním dokumentem, do kterého musí být zaznamenány absolutně všechny pracovní úrazy, které se na pracovišti stanou, přičemž rozdíl spočívá pouze v tom, že u drobných úrazů tímto záznamem povinnosti zaměstnavatele končí, zatímco u závažnějších úrazů musí následovat ještě jejich elektronické nahlášení příslušným orgánům státní správy.
