Které sportovní kluby musí odvádět daň z příjmů?
Profesionální sportovní kluby představují nejvýznamnější kategorii subjektů, které podléhají plné daňové povinnosti v oblasti daně z příjmů právnických osob. Tyto organizace, které jsou právně strukturovány jako akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, fungují primárně jako standardní obchodní entity s jasně definovaným cílem dosažení a systematického udržování zisku prostřednictvím své sportovní a komerční činnosti. Jejich ekonomický model je postaven na principech tržního hospodářství, kde hlavním motorem je generování finančních prostředků prostřednictvím různorodých aktivit, jako jsou prodej vstupenek, merchandisingu, televizní práva, sponzorské smlouvy, transfery hráčů a další komerční operace.
Všechny příjmy těchto profesionálních sportovních klubů bez výjimky podléhají zdanění daní z příjmů právnických osob v jejich plné výši, přičemž tyto organizace nemají nárok na žádné speciální daňové úlevy nebo osvobození, která by jinak mohla být aplikována na neprofesionální nebo charitativní organizace. Daňové zatížení se vztahuje na kompletní spektrum jejich příjmů, včetně těch, které by u jiných typů organizací mohly být považovány za osvobozené nebo zvýhodněné.
Administrativní povinnosti profesionálních klubů jsou značně rozsáhlé a komplexní. Tyto subjekty jsou povinny pravidelně, tedy každoročně v zákonem stanovených termínech, podávat detailní daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, která musí obsahovat úplné a přesné informace o všech jejich příjmech, výdajích, odpočitatelných položkách a dalších relevantních skutečnostech ovlivňujících výši daňové povinnosti. Současně s tím mají také zákonnou povinnost mít svou účetní závěrku ověřenou nezávislým auditorem, což představuje další významnou administrativní a finanční zátěž, ale zároveň zajišťuje transparentnost a věrohodnost jejich finančního reportingu.
Neprofesionální sportovní kluby nemusí podléhat zdanění vždy
Neprofesionální sportovní kluby, které zahrnují především amatérské a mládežnické sportovní organizace, představují zcela odlišnou kategorii subjektů z hlediska daňového práva i společenského poslání. Jejich primární a hlavní cíl není dosažení zisku nebo komerční úspěch, ale uspokojování volnočasových, sportovních a vzdělávacích zájmů svých členů, přičemž tyto aktivity přispívají k celkovému rozvoju komunity, zdravému životnímu stylu občanů a výchově mladé generace ke sportovním a etickým hodnotám.
Z daňového hlediska jsou tyto organizace klasifikovány jako neziskové právnické osoby, jejichž hlavní činnost má charakter veřejně prospěšné aktivity, která nepřináší zisk v komerčním smyslu, ale generuje společenskou hodnotu prostřednictvím poskytování sportovních služeb, organizování soutěží, tréninků a dalších aktivit podporujících zdravý rozvoj jednotlivců i celé komunity. Toto specifické postavení jim umožňuje využívat určitých daňových výhod a osvobození, pokud dodržují stanovené podmínky a limity.
Příjmy neprofesionálních klubů osvobozené od daně
Hlavní činnost neprofesionálních sportovních klubů generuje převážně příjmy, které jsou z pohledu daňového práva osvobozené od daně z příjmů. Mezi tyto osvobozené příjmy patří zejména členské příspěvky, které představují pravidelné platby od členů organizace za poskytované služby a možnost účasti na sportovních aktivitách. Dále se jedná o dary a příspěvky od jednotlivců, firem nebo jiných organizací, které podporují činnost klubu z vlastní iniciativy bez očekávání přímé protihodnoty.
Velmi významnou složku osvobozených příjmů tvoří také různé formy dotací poskytovaných státními institucemi, krajskými a obecními úřady, sportovními federacemi nebo jinými veřejnými a poloviřejními organizacemi. Tyto dotace jsou obvykle účelově vázané na konkrétní projekty, jako je nákup sportovního vybavení, renovace sportovišť, organizování turnajů nebo podporu mládežnických kategorií. Všechny tyto příjmy nejsou považovány za zisk v daňovém smyslu a nepodléhají tedy zdanění daní z příjmů.
Vedlejší činnost a její daňové důsledky
Situace se však výrazně komplikuje, pokud neprofesionální sportovní klub rozšíří své aktivity o vedlejší činnosti, které mají komerční charakter a přinášejí mu příjmy nad rámec jeho hlavní neziskové činnosti. Mezi tyto vedlejší aktivity patří například pronájem sportovních prostor nebo zařízení třetím stranám, vybírání vstupného na sportovní akce nebo turnaje, získávání příjmů z reklamních aktivit prostřednictvím umístění reklam na dresech, mantinelech nebo jiných plochách, a také organizování komerčních akcí, jako jsou firemní turnaje, sportovní kempy nebo jiné placené služby.
Z těchto vedlejších příjmů již vzniká neprofesionálnímu sportovnímu klubu daňová povinnost, protože tyto aktivity mají jasně komerční charakter a generují zisk, který podléhá zdanění daní z příjmů právnických osob. Klub tedy musí pečlivě rozlišovat mezi příjmy z hlavní neziskové činnosti, které jsou osvobozené od daně, a příjmy z vedlejších komerčních aktivit, které daňové povinnosti podléhají. Toto rozlišení vyžaduje precizní vedení účetnictví a jasnou evidenci všech příjmů podle jejich charakteru a zdroje.
Administrativní povinnosti neprofesionálních klubů s vedlejší činností
V okamžiku, kdy neprofesionálnímu sportovnímu klubu vznikne daňová povinnost z titulu vedlejších příjmů, automaticky mu vzniká také povinnost splnit všechny související administrativní úkoly, které jsou spojené s postavením veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob. Především musí klub v zákonem stanoveném termínu podat daňové přiznání, ve kterém detailně uvede všechny příjmy podléhající zdanění, uplatní relevantní odpočitatelné položky a správně vypočítá výši své daňové povinnosti.
Tato administrativa představuje pro mnoho neprofesionálních klubů značnou výzvu, protože často nedisponují dostatečnými odbornými znalostmi v oblasti daňového práva a účetnictví, a proto jsou nuceny využívat služeb externích daňových poradců nebo účetních, což představuje dodatečné finanční náklady. Současně musí kluby zajistit, aby jejich účetní evidence byla vedena v souladu s platnými předpisy a umožňovala jasné rozlišení mezi osvobozenými a zdanitelnými příjmy, což vyžaduje systematický přístup k finančnímu řízení organizace.
