Musí se odměna jednatele za výkon funkce danit?
Otázka zdanění odměn jednatele společnosti představuje jednu z klíčových problematik daňového práva, která se dotýká široké škály podnikatelských subjektů působících v České republice. V současné době, kdy se stále více fyzických osob rozhoduje pro založení společností s ručením omezeným a dalších typů kapitálových společností, je nezbytné důkladně porozumět všem aspektům zdanění funkčních odměn, které jednateli za výkon jeho statutární funkce náleží.
Právní rámec a základní principy zdanění
Podle platné právní úpravy obsažené v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), musí být každá odměna vyplacená jednateli kapitálové společnosti, například společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti za výkon jeho statutární funkce bez výjimky považována za příjem podléhající dani z příjmů fyzických osob. Tato povinnost vyplývá především z ustanovení § 6 odstavce 1 písmene c) ZDP, které jednoznačně kategorizuje tyto příjmy jako příjmy ze závislé činnosti. Důležité je přitom zdůraznit, že se jedná o kategorické pravidlo, které nerozlišuje mezi různými formami nebo způsoby poskytování odměny - ať už se jedná o pravidelnou měsíční odměnu, jednorázové bonusy, naturální plnění nebo jakékoli jiné formy kompenzace za výkon funkce jednatele.
Smlouva o výkonu funkce jednatele, která je typicky uzavírána mezi společností a fyzickou osobou vykonávající funkci jednatele, představuje právní základ pro poskytování těchto odměn. V rámci této smluvní konstrukce se jednatel zavazuje vykonávat své statutární povinnosti s náležitou odbornou péčí a v nejlepším zájmu společnosti, zatímco společnost se zavazuje poskytovat jednateli za tento výkon odpovídající finanční nebo jiné kompenzace. Právě tyto kompenzace, bez ohledu na jejich konkrétní podobu nebo označení ve smlouvě, musí být vždy považovány za příjmy člena orgánu právnické osoby ve smyslu daňové legislativy.
Mechanismus zdanění a srovnání se zaměstnaneckými příjmy
Proces zdanění odměny jednatele probíhá podle identických pravidel a mechanismů, které jsou aplikovány při zdanění příjmů zaměstnanců ze zaměstnání. Tato skutečnost znamená, že na jednatele se vztahují všechny procedurální požadavky, časové lhůty, reporting povinnosti a další aspekty daňového řízení, které jsou obvykle spojeny s klasickým zaměstnaneckým poměrem. Společnost v pozici plátce daně má tedy stejné povinnosti vůči jednateli jako vůči svým řádným zaměstnancům, včetně povinnosti srážet zálohy na daň z příjmů fyzických osob, odvádět je příslušnému finančnímu úřadu ve stanovených termínech a poskytovat jednateli potřebné doklady a potvrzení o zdanitelných příjmech.
Tento přístup zajišťuje jednotnost daňového systému a zabraňuje případnému daňovému zvýhodnění jedné skupiny příjmů oproti druhé. Zároveň však může v některých případech působit jako administrativní zátěž, zejména u menších společností, kde jednatel často vykonává svou funkci bez nároku na pravidelnou odměnu nebo kde je odměna poskytována pouze sporadicky.
Daňové sazby a progresivní zdanění v roce 2025
V oblasti konkrétních daňových sazeb aplikovaných na odměny jednatele platí v roce 2025 systém progresivního zdanění, který rozlišuje mezi různými úrovněmi příjmů. Základní daňová sazba činí 15 procent a vztahuje se na všechny příjmy jednatele ze závislé činnosti, které nepřekračují určitou zákonně stanovenou hranici. Tato sazba představuje standardní úroveň zdanění pro většinu příjemců funkčních odměn a je navržena tak, aby zajišťovala přiměřenou daňovou zátěž při současném zachování motivačních prvků pro výkon funkcí v orgánech společností.
Pokud však výše odměn jednatele v průběhu kalendářního roku 2025 dosáhne nebo překročí částku 139 671 korun hrubého příjmu měsíčně, automaticky se aktivuje vyšší daňová sazba ve výši 23 procent. Tato progresivní složka daňového systému je navržena tak, aby zajišťovala vyšší příspěvek do veřejných rozpočtů od osob s nadprůměrnými příjmy, přičemž současně respektuje principy daňové spravedlnosti a proporcionality. Je důležité poznamenat, že se jedná o hrubý měsíční příjem, což znamená, že při hodnocení, zda byl překročen limit pro aplikaci vyšší sazby, se bere v úvahu celková výše odměny před jakýmikoli srážkami nebo odpočty.
Systém daňových slev a zvýhodnění
Jedním z významných aspektů zdanění funkčních odměn je možnost jednatele využít systém daňových slev a zvýhodnění, který je běžně dostupný pro zaměstnance pobírající příjmy ze zaměstnání. Pro využití těchto benefitů je však nezbytné splnit určité zákonné podmínky a postupovat podle stanovených procedur. Klíčovým krokem v tomto procesu je podepsání prohlášení k dani z příjmů fyzických osob, které jednatel předává společnosti vystupující v roli plátce daně.
Toto prohlášení představuje formální závazek jednatele, že u dané společnosti bude uplatňovat své nároky na daňové slevy a zvýhodnění, a současně potvrzuje, že tyto nároky neuplatňuje u žádného jiného plátce daně. Prostřednictvím tohoto mechanismu může jednatel využít například základní slevu na poplatníka, slevy na manželku nebo manžela, slevy na vyživované děti, případně další specifické daňové úlevy, na které má podle zákona nárok.
Uplatnění daňových slev může výrazně snížit celkovou daňovou povinnost jednatele a představuje tak důležitý nástroj daňové optimalizace. Je však nutné zdůraznit, že využití tohoto systému vyžaduje pečlivé dodržování všech formálních požadavků a termínů stanovených daňovou legislativou. V případě nedodržení těchto požadavků může dojít k dodatečnému doměření daně a případným sankcím.
Povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění
Kromě daně z příjmů fyzických osob podléhají odměny jednatele také povinnému odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, stejně jako pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Tato povinnost vyplývá z koncepce, podle které jsou funkční odměny jednatele považovány za příjmy ze závislé činnosti, a jako takové podléhají všem souvisejícím odvodům a poplatkům.
V oblasti sociálního pojištění se na jednatele vztahují stejné sazby a podmínky jako na běžné zaměstnance, což znamená odvod ve výši 6,5 procenta z vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Maximální roční vyměřovací základ pro rok 2025 je stanoven na 48násobek průměrné mzdy, což představuje významnou částku, nad kterou se již pojistné neodvádí.
Podobně v oblasti zdravotního pojištění je jednatel povinen odvádět pojistné ve výši 4,5 procenta ze svého vyměřovacího základu, přičemž minimální vyměřovací základ je stanoven na úrovni minimální mzdy. Na rozdíl od sociálního pojištění však u zdravotního pojištění neexistuje maximální vyměřovací základ, což znamená, že pojistné se odvádí z celé výše příjmů jednatele bez horní hranice.
Praktické aspekty a administrativní povinnosti
Z praktického hlediska představuje zdanění funkčních odměn jednatele určitou administrativní zátěž jak pro samotného jednatele, tak pro společnost, která tyto odměny vyplácí. Společnost musí zajistit správné výpočty daňových záloh, jejich pravidelný odvod finančnímu úřadu, vedení příslušných evidencí a poskytování potřebných dokladů jednateli i kontrolním orgánům.
Jednatel na druhé straně musí sledovat výši svých příjmů v souvislosti s aplikací správné daňové sazby, zajistit si potřebné doklady pro případné uplatnění daňových slev a zvýhodnění, a v konečném důsledku může být povinen podat daňové přiznání, pokud k tomu bude zákonně vázán nebo pokud si bude chtít uplatnit nadměrný odpočet či vrácení daně.
Celý systém zdanění funkčních odměn jednatele tak představuje komplexní právní a administrativní rámec, který vyžaduje pečlivou pozornost a odborné znalosti jak z oblasti daňového práva, tak z oblasti pojistných systémů sociálního a zdravotního pojištění.
