Musí se z jednorázové náhrady odvádět zdravotní a sociální pojistné?
Obdobná situace nastává i v případě sociálního pojištění. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jasně definuje, jaké příjmy tvoří vyměřovací základ pro odvod pojistného. Jednorázová náhrada výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů však mezi tyto příjmy nepatří. Z tohoto důvodu není zaměstnavatel povinen z této náhrady odvádět pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Vynětí z vyměřovacího základu pro odvod pojistného a neodvádění
Pro účely stanovení povinného pojistného je klíčovým pojmem vyměřovací základ. Jedná se o částku, ze které se vypočítává výše pojistného, jež je povinen odvést zaměstnavatel a zaměstnanec. Jak již bylo uvedeno, jednorázová náhrada výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje. To znamená, že tato částka není předmětem výpočtu pojistného na zdravotní pojištění ani sociální zabezpečení.
Daňový režim jednorázové náhrady
Ačkoliv je jednorázová náhrada výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů osvobozena od odvodů na zdravotní a sociální pojištění, není osvobozena od daně z příjmů. Z hlediska zdanění podléhá tato náhrada stejnému režimu jako běžný příjem ze závislé činnosti, tedy dani z příjmů fyzických osob. Zaměstnavatel je povinen z této náhrady před jejím vyplacením zaměstnanci odvést zálohu na daň z příjmů ve stejné sazbě, jaká se uplatňuje na mzdu nebo plat.
Praktické dopady na výši vyplacené částky
Osvobození jednorázové náhrady výdělku od odvodů na zdravotní a sociální pojištění má významný praktický dopad na výši částky, kterou zaměstnanec skutečně obdrží. Zatímco z běžného příjmu ze závislé činnosti se odvádí nejen daň z příjmů, ale také pojistné na zdravotní pojištění ve výši 4,5 % a pojistné na sociální zabezpečení ve výši 6,5 % (celkem tedy 11 % z hrubého příjmu), z jednorázové náhrady výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů se odvádí pouze daň z příjmů. To znamená, že zaměstnanec obdrží vyšší částku, než by tomu bylo v případě, kdyby tato náhrada podléhala všem povinným odvodům.
Povinnosti zaměstnavatele při výplatě jednorázové náhrady
Zaměstnavatel má při výplatě jednorázové náhrady výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů několik povinností. Musí správně určit výši náhrady podle příslušných ustanovení zákoníku práce a souvisejících předpisů, provést srážku zálohy na daň z příjmů a zaměstnanci vyplatit částku po zdanění. Zároveň je povinen tuto náhradu evidovat v mzdovém účetnictví a zahrnout ji do ročního zúčtování daně z příjmů zaměstnance, pokud o něj zaměstnanec požádá.
Závěr k problematice odvodů z jednorázové náhrady
Z výše uvedených informací jednoznačně vyplývá, že jednorázová náhrada výdělku při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů nepodléhá odvodům na zdravotní pojištění ani sociální zabezpečení. Tato náhrada se nezahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro účely povinného pojistného. Z jednorázové náhrady se odvádí pouze daň z příjmů ve stejné sazbě jako ze mzdy nebo platu. Tato skutečnost představuje určitou výhodu pro zaměstnance, kterým je taková náhrada vyplácena, neboť z ní nemusí odvádět pojistné, a obdrží tak vyšší částku po zdanění, než by tomu bylo v případě běžného příjmu ze závislé činnosti.
