Může zaměstnanec během pracovní neschopnosti pracovat?
Na první pohled by se mohlo zdát, že zaměstnanec, který byl lékařem uznán dočasně práce neschopným a byla mu vystavena neschopenka, nesmí vykonávat žádnou pracovní výdělečnou činnost. Běžné přesvědčení většiny lidí je takové, že pokud je člověk oficiálně v pracovní neschopnosti, jakákoliv práce je striktně zakázána a její vykonávání by automaticky znamenalo porušení zákona, za které by zaměstnanci hrozily nejrůznější sankce včetně možného ukončení pracovního poměru či odebrání nemocenských dávek. Toto zjednodušené vnímání situace však neodpovídá komplexní právní realitě, která je mnohem nuancovanější a v určitých specifických případech umožňuje i během trvání pracovní neschopnosti vykonávat některé druhy výdělečné činnosti.
Při dodržení pravidel v určitých situacích práce možná je
Ve skutečnosti i jedinec, který je v pracovní neschopnosti, může zcela v souladu se zákonem vykonávat jinou výdělečnou činnost, pokud mu tato činnost nebrání dodržovat pravidla léčebného režimu stanoveného pro konkrétní zdravotní situaci, pro kterou byl uznán práce neschopným. Tento fakt není široké veřejnosti příliš známý, ale z právního hlediska je zcela legitimní a opírá se o platnou legislativu České republiky, konkrétně o zákon o nemocenském pojištění a související předpisy, které tuto problematiku detailně upravují.
Role ošetřujícího lékaře při posuzování pracovní neschopnosti
Klíčovou postavou v celém procesu uznávání pracovní neschopnosti je ošetřující lékař. To, zda je zaměstnanec z důvodu nemoci či úrazu schopen či neschopen výkonu práce, určuje vždy právě tento zdravotnický pracovník na základě svých odborných znalostí, zkušeností a zhodnocení aktuálního zdravotního stavu pacienta. Lékař při svém rozhodování bere v úvahu nejenom samotnou diagnózu, ale také charakter práce, kterou pacient běžně vykonává, a posuzuje, zda by její vykonávání mohlo negativně ovlivnit léčebný proces nebo dokonce zhoršit zdravotní stav pacienta.
Zásadním faktem, který mnoho lidí neví, je skutečnost, že schopnost či neschopnost výkonu práce posuzuje lékař vždy pro každou pojištěnou činnost zvlášť. To znamená, že pokud má zaměstnanec více pracovněprávních vztahů nebo vykonává různé druhy výdělečné činnosti, lékař neposuzuje jeho pracovní schopnost paušálně, ale individuálně pro každou z těchto činností. Tento přístup respektuje realitu, že různé druhy práce kladou odlišné nároky na fyzické i psychické schopnosti člověka, a proto tentýž zdravotní problém může znemožňovat výkon jedné činnosti, zatímco pro jinou nepředstavuje žádnou překážku.
Souběh pracovní neschopnosti a výdělečné činnosti
Praktickým důsledkem výše uvedeného je situace, kdy může být zaměstnanec současně práce neschopný pro jednu činnost a schopný pro jinou. Představme si například situaci, kdy zaměstnanec má více pojištěných pracovních poměrů s rozdílnou pracovní náplní. V jednom zaměstnání koná fyzicky náročnou práci, která vyžaduje plnou mobilitu a manuální zručnost, zatímco v druhém vykonává administrativní činnost, kterou lze provádět vsedě a prostřednictvím počítače.
V případě, že tento zaměstnanec utrpí komplikované poranění nohy, může být zcela legálně uznán dočasně práce neschopným pro výkon práce vyžadující fyzickou aktivitu, jako je například pozice obchodního cestujícího či, stavebního technika. Toto zranění mu objektivně znemožňuje pohyb v terénu, dlouhodobé stání či chůzi, což jsou aktivity nezbytné pro řádný výkon těchto profesí. Současně mu však totéž zranění nemusí nijak bránit v činnosti, kterou vykonává vsedě, jako je například práce daňového poradce, účetního, programátora nebo překladatele, kterou může vykonávat v druhém pracovním poměru.
Legální možnosti výdělku během pracovní neschopnosti
Je tedy přípustné, aby zaměstnanec souběžně v jednom pracovním vztahu pobíral nemocenskou kvůli úrazu, pro který byl uznán práce neschopným, a z jiného pracovního vztahu mu plynula mzda či plat za jinou práci. Podmínkou je, že tuto druhou práci může vykonávat způsobem, který nenarušuje léčebný režim stanovený pro jeho zdravotní stav. Typickým příkladem je práce, kterou lze vykonávat z domova, v době mimo stanovené kontroly dodržování léčebného režimu (tzv. vycházky) a která svou povahou nezhoršuje zdravotní stav či neprodlužuje dobu léčení.
Tato možnost představuje významnou finanční výhodu pro zaměstnance, kteří mají více pracovních poměrů, neboť nemocenská dávka zpravidla nedosahuje výše běžného výdělku. Pokud tedy mohou alespoň částečně pracovat v některém ze svých zaměstnání, mohou si udržet vyšší příjem i během období, kdy jsou částečně pracovně omezeni. Zároveň to může být výhodné i pro zaměstnavatele, kteří nemusí hledat náhradu za zaměstnance v činnostech, které může i přes své zdravotní omezení nadále vykonávat.
Právní podmínky a omezení
Práce zaměstnance v pracovní neschopnosti je přípustná za několika kumulativně splněných podmínek. Předně se nesmí jednat o stejnou činnost, pro kterou je zaměstnanec v pracovní neschopnosti – není možné pobírat nemocenskou za neschopnost vykonávat práci účetní a současně pracovat jako účetní pro jiného zaměstnavatele. Dále činnost, kterou zaměstnanec koná, nesmí bránit léčbě a prodlužovat dobu trvání pracovní neschopnosti. A konečně, zaměstnanec při výkonu této činnosti nesmí porušovat povinnosti stanovené zákonem o nemocenském pojištění, zejména pak dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, včetně povinnosti zdržovat se v době pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek.
Zaměstnanec, který koná práci během pracovní neschopnosti, si musí dávat pozor také na to, aby prací pro jiného zaměstnavatele neporušoval zákaz konkurence, pokud je tento stanoven v jeho pracovní smlouvě nebo jiné dohodě se zaměstnavatelem. V případě, že by zaměstnanec chtěl vykonávat činnost, která by mohla být v konkurenčním vztahu k činnosti jeho zaměstnavatele, je dobré, často dokonce nutné, mít pro danou situaci písemný souhlas zaměstnavatele. Toto je obzvláště důležité při práci se shodným předmětem činnosti, neboť porušení zákazu konkurence může být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.
