Navazující pracovní vztahy je nutné od dubna 2026 vždy nově hlásit
Od 1. dubna 2026 vstupují v platnost zásadní změny v oblasti hlášení pracovních vztahů České správě sociálního zabezpečení, které přímo souvisejí se spuštěním nového systému Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů, zkráceně označovaného jako JMHZ. Tento nový systém představuje komplexní reformu způsobu, jakým zaměstnavatelé komunikují s příslušnými institucemi a oznamují jim veškeré relevantní skutečnosti týkající se zaměstnaneckých vztahů a účasti zaměstnanců na pojistném. V rámci tohoto systému dochází mimo jiné ke změně dosavadních pravidel pro nahlašování takzvaných navazujících pracovních vztahů, tedy těch případů, kdy jeden pracovní poměr téhož zaměstnance bezprostředně navazuje na poměr předchozí, aniž by došlo k přerušení účasti na pojistném.
Dosavadní praxe a její odlišnost od nových požadavků
Aby bylo možné plně pochopit rozsah a dopad připravovaných změn, je nezbytné nejprve připomenout, jaká pravidla platila doposud a jak se od těch nových liší. Podle dřívější právní úpravy a zavedené praxe nemuseli zaměstnavatelé hlásit skončení ani nový začátek pracovního vztahu v těch situacích, kdy na sebe dva pracovní poměry téhož zaměstnance bezprostředně navazovaly a nedošlo přitom k žádnému přerušení účasti daného zaměstnance na pojistném. Jinými slovy, pokud byl zaměstnanec zaměstnán u téhož zaměstnavatele nepřetržitě, přičemž se pouze formálně ukončil jeden smluvní vztah a ihned následující den vznikl vztah nový za stejných či obdobných podmínek, nebylo zapotřebí tuto skutečnost jakkoliv oznamovat ČSSZ. Tato úprava sice zjednodušovala administrativní zátěž zaměstnavatelů, avšak v kontextu nového systému JMHZ již není nadále udržitelná, neboť JMHZ vyžaduje evidenci každého jednotlivého zaměstnání samostatně, a to jak jeho vzniku, tak i zániku, bez ohledu na to, zda na dané zaměstnání bezprostředně navazuje zaměstnání další se stejným zaměstnancem a za stejných podmínek.
Konkrétní povinnosti zaměstnavatelů od 1. dubna 2026
Počínaje prvním dubnem roku 2026 jsou tedy zaměstnavatelé povinni v rámci systému JMHZ řádně evidovat a hlásit každé skončení i každý nový začátek pracovního vztahu jako zcela samostatné a oddělené události, a to i tehdy, kdy se jedná o bezprostředně navazující pracovní poměr s týmž zaměstnancem, kde se nemění ani druh pracovněprávního vztahu, ani podmínky účasti na pojistném. V praxi to znamená, že zaměstnavatel je povinen podat za dotčeného zaměstnance nejprve podání označené jako „Registrace zaměstnance – Skončení zaměstnání", jímž řádně oznámí ukončení původního pracovního poměru, a následně, bez jakéhokoliv prodlení, podat druhé podání nazvané „Registrace zaměstnance – Nástup do zaměstnání", kterým oznamuje vznik nového navazujícího pracovního poměru. Tato povinnost platí bez výjimky i v případech, kdy je nový pracovní poměr uzavřen za naprosto shodných podmínek jako poměr předchozí a kdy nedochází k žádnému faktickému přerušení výkonu práce ani účasti zaměstnance na pojistném. Výjimku z tohoto pravidla nicméně představují situace týkající se zaměstnání malého rozsahu nebo dohod o provedení práce, na něž se výše popsaný postup nevztahuje.
Určení dne nástupu do zaměstnání u navazujících pracovních vztahů
Nedílnou součástí nových pravidel je rovněž jednoznačné vymezení toho, který den se považuje za den nástupu do zaměstnání v případě bezprostředně navazujících pracovních vztahů, přičemž toto vymezení má přímý dopad na správné vyplnění příslušných podání v rámci systému JMHZ. Podle platné úpravy se za den nástupu do zaměstnání u navazujícího pracovního vztahu vždy považuje den vzniku nové pracovní smlouvy, tedy den, který bezprostředně následuje po dni, kdy bylo ukončeno předchozí zaměstnání. Klíčovým a velmi důležitým pravidlem, které je třeba si zapamatovat, je skutečnost, že v těchto případech navazujících pracovních poměrů bude den vzniku zaměstnání a den nástupu do zaměstnání vždy totožný, tedy shodný, což zaměstnavatelům poskytuje jasné a jednoznačné vodítko pro správné vyplnění registračních podání. Tato shoda obou dat má rovněž přímý dopad na posuzování doby pojištění zaměstnance, neboť podle ustanovení § 10 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění trvá v případě bezprostředně navazujících pracovních vztahů splňujících zákonem stanovené podmínky doba pojištění bez přerušení, což je pro zaměstnance z hlediska jejich nároku na dávky nemocenského pojištění mimořádně významné a příznivé.
