Nová pravidla trestní odpovědnosti právnických osob umožňují nejen snazší narovnání
S cílem efektivněji řešit problematiku trestní odpovědnosti právnických osob a současně poskytnout těmto subjektům větší prostor pro nápravu jejich protiprávního jednání vstoupila dne 1. ledna 2026 v účinnost rozsáhlá a významná novelizace zákona, který upravuje trestní odpovědnost právnických osob v českém právním řádu. Tato legislativní změna přináší do oblasti trestního práva týkajícího se právnických osob celou řadu podstatných novinek a modifikací dosavadní právní úpravy. Na jedné straně nová právní úprava výrazně zpřísňuje sankce pro ty právnické osoby, které se dopustily protiprávního jednání, když citelně zvyšuje výši peněžitých trestů a finančních sankcí, které mohou být provinilým právnickým osobám uloženy, čímž se zvyšuje represivní funkce trestního práva a posiluje se odstrašující účinek možných postihů. Na druhé straně však novelizace zákona současně vytváří nové možnosti a příležitosti pro ty právnické osoby, které projeví skutečnou snahu o nápravu svého protiprávního jednání, aktivně budou usilovat o odstranění škodlivých následků svých činů a budou chtít své záležitosti řešit konstruktivním způsobem ve spolupráci s poškozenými stranami i orgány činnými v trestním řízení.
Podstata a funkce institutu narovnání v trestním práve
Institut narovnání, který existoval v českém trestním právu již dříve a který byl touto novelizací dále rozvinut a zpřístupněn, představuje důležitý nápravný prvek v trestním řízení proti právnickým osobám, neboť umožňuje právnické osobě, která se dopustila trestného činu, aktivně napravit své protiprávní jednání prostřednictvím přímé dohody s poškozenou stranou. Konkrétně tento mechanismus funguje tak, že právnická osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání, má možnost vstoupit do přímých jednání s osobou nebo subjektem, který byl jejím trestným činem poškozen, a uzavřít s ním před soudem formální dohodu, která může mít různou podobu a obsah v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Taková dohoda může například spočívat v tom, že právnická osoba se zavazuje poskytnout poškozenému náhradu za vzniklou škodu, může zahrnovat dohodu o poskytnutí satisfakce ve formě oficiální omluvy, může obsahovat závazky k určitému budoucímu chování nebo k provedení konkrétních nápravných opatření, nebo může kombinovat různé tyto prvky dohromady. Klíčové je, že takováto dohoda o narovnání musí být předložena soudu ke schválení, přičemž soud posuzuje, zda jsou její podmínky přiměřené, spravedlivé a zda odpovídají požadavkům stanoveným zákonem, a teprve po soudem uděleném schválení nabývá dohoda právní účinnosti.
Kontrolní mechanismy a právní důsledky uzavřené dohody
Po uzavření a schválení dohody o narovnání soudem samozřejmě nezaniká odpovědnost právnické osoby za řádné plnění všech podmínek, které byly v této dohodě stanoveny, nýbrž právnická osoba musí důsledně a svědomitě dodržovat veškeré závazky, ke kterým se v rámci dohody zavázala, a to v plném rozsahu a ve lhůtách, které byly dohodnuty nebo které určil soud. Aby bylo zajištěno, že právnická osoba skutečně své závazky plní a neignoruje podmínky uzavřené dohody, je plnění těchto podmínek podrobeno pravidelné a systematické soudní kontrole, přičemž soud má k dispozici různé mechanismy, jak ověřovat, zda právnická osoba řádně postupuje v souladu s dohodou. Pokud právnická osoba plní všechny podmínky dohody o narovnání řádně, důsledně a v souladu s tím, jak byly stanoveny, dochází k velmi významnému právnímu důsledku, kterým je zastavení trestního stíhání vedeného proti této právnické osobě. Tímto zastavením trestního stíhání se pak právnická osoba skutečně vyhne dalšímu průběhu trestního řízení se všemi jeho procedurálními kroky, nemusí čelit soudnímu projednávání obžaloby, nevydává se nebezpečí odsouzení a především se vyhne uložení trestních sankcí, které by jí jinak za spáchaný trestný čin hrozily, což může zahrnovat nejen vysoké pokuty, ale i další druhy trestů, které mohou mít pro právnickou osobu velmi závažné důsledky.
Podstatné uvolnění podmínek pro dosažení narovnání od roku 2026
Jak již bylo zmíněno, s účinností od 1. ledna 2026 došlo k významným změnám v právní úpravě institutu narovnání, přičemž tyto změny jsou konkrétně zakotveny v ustanovení § 309 a následujících paragrafu trestního řádu, a hlavním smyslem a účelem těchto legislativních změn je učinit podmínky pro úspěšné dosažení dohody o narovnání výrazně přístupnějšími a snáze splnitelnými pro právnické osoby, které mají skutečný zájem o konstruktivní řešení své trestní situace. Podle právní úpravy, která platila do konce roku 2025, bylo jednou z klíčových a často velmi obtížně splnitelných podmínek pro uzavření dohody o narovnání to, že právnická osoba musela kromě splnění dalších zákonných požadavků také zcela a v plné výši nahradit veškerou škodu, která vznikla poškozenému v důsledku trestného činu, anebo v případech, kdy trestná činnost vedla k bezdůvodnému obohacení právnické osoby, musela vydat celou částku tohoto bezdůvodného obohacení. Tato podmínka představovala v mnoha případech značnou překážku, protože ne všechny právnické osoby, i když mají upřímný zájem o nápravu, disponují dostatečnými finančními prostředky k tomu, aby mohly okamžitě a jednorázově uhradit celou výši způsobené škody nebo vydat celé bezdůvodné obohacení.
Nové, flexibilnější požadavky na náhradu škody
Nová právní úprava účinná od 1. ledna 2026 přináší v tomto ohledu zásadní a velmi významné zmírnění podmínek, když nově již nebude vyžadováno, aby právnická osoba uhradila celou vzniklou škodu nebo celou nemajetkovou újmu poškozeného, respektive vydala celé bezdůvodné obohacení, ale bude postačovat, pokud právnická osoba poskytne náhradu ve výši odpovídající minimálně třiceti procentům celkové škody nebo nemajetkové újmy, popřípadě vydá alespoň třicet procent bezdůvodného obohacení, které získala svým trestným jednáním. Toto podstatné snížení požadované počáteční platby z původních sta procent na pouhých třicet procent výrazně usnadňuje právnickým osobám vstup do procesu narovnání, protože mnohem více subjektů bude schopno pokrýt tuto sníženou částku ze svých dostupných zdrojů nebo prostřednictvím rychle získaného financování. Nicméně tím, že zákon umožňuje počáteční úhradu pouze třiceti procent, neznamená to, že by právnická osoba byla zbavena povinnosti uhradit zbývající část dluhu vůči poškozenému, nýbrž nová právní úprava pro zbývajících sedmdesát procent škody či nemajetkové újmy vyžaduje, aby právnická osoba uzavřela se poškozeným subjektem formální dohodu o splátkách, v níž budou jasně stanoveny podmínky postupného splácení zbývající dlužné částky, včetně harmonogramu plateb, výše jednotlivých splátek a dalších relevantních podmínek, přičemž tato splátkové ujednání musí být samozřejmě přijatelné jak pro poškozeného, tak pro soud, který celou dohodu o narovnání schvaluje.
Zcela nový institut podmíněného upuštění od trestního stíhání
Kromě výše popsaných změn v institutu narovnání přináší novelizace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob také zcela nový a dosud neexistující právní nástroj, který právnickým osobám poskytuje další alternativní cestu, jak se vyhnout negativním důsledkům trestního stíhání a trestního odsouzení. Tento nový institut je upraven v nově přidaném ustanovení § 37b zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a nazývá se podmíněné upuštění od trestního stíhání právnické osoby. Podle tohoto nového ustanovení získává soud pravomoc rozhodnout za splnění zákonem přesně vymezených podmínek o tom, že od trestního stíhání dané právnické osoby bude podmíněně upuštěno, což představuje analogii k institutu podmíněného zastavení trestního stíhání, který již český trestní řád zná pro fyzické osoby. Zavedení tohoto nového institutu rozšiřuje spektrum možností, jak právnická osoba, která projevuje skutečnou snahu o nápravu a o odstranění škodlivých následků svého trestného jednání, může dosáhnout vyřešení své trestní situace bez toho, aby musela projít celým trestním řízením až do jeho pravomocného ukončení odsuzujícím rozsudkem.
Klíčové podmínky pro aplikaci podmíněného upuštění od stíhání
Aby mohlo být vůbec uvažováno o aplikaci tohoto nového institutu podmíněného upuštění od trestního stíhání na konkrétní právnickou osobu, musí být splněny určité zákonem stanovené podmínky, přičemž nejvýznamnější a základní podmínkou, bez jejíhož splnění není možné tento institut použít, je to, že právnická osoba musí převzít jasný, konkrétní a vymahatelný závazek k provedení vhodných opatření, která povedou k nápravě protiprávního stavu způsobeného trestným činem, nebo k odstranění či minimalizaci škodlivých následků, které trestný čin způsobil. Tyto nápravná opatření mohou mít velmi různorodou podobu v závislosti na charakteru spáchaného trestného činu a na specifických okolnostech jednotlivého případu – mohou zahrnovat například implementaci nových systémů vnitřní kontroly a compliance, změny v organizační struktuře společnosti, zavedení vzdělávacích programů pro zaměstnance, přijetí technických opatření k prevenci opakování podobného jednání, poskytnutí náhrady poškozeným, provedení nápravných činností v životním prostředí v případě ekologických deliktů, nebo jakékoliv jiné kroky, které jsou způsobilé účinně napravit nebo zmírnit negativní důsledky trestného činu. Soud musí při rozhodování o podmíněném upuštění od trestního stíhání pečlivě posoudit, zda navrhovaná opatření jsou skutečně přiměřená, účinná a dostatečná ve vztahu k charakteru a závažnosti spáchaného trestného činu.
Zkušební doba a budoucí účinnost tohoto institutu
Pokud soud po pečlivém zvážení všech relevantních okolností případu dospěje k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky a že je na místě rozhodnout o podmíněném upuštění od trestního stíhání dané právnické osoby, musí ve svém rozhodnutí, kterým takto postupuje, stanovit také zkušební dobu, během níž bude právnická osoba muset prokázat svou spolehlivost a svou schopnost plnit přijaté závazky. Tato zkušební doba nemůže být libovolně krátká ani libovolně dlouhá, nýbrž zákon stanoví, že musí být určena v rozmezí minimálně šesti měsíců a maximálně dvou let, přičemž konkrétní délku zkušební doby v rámci těchto zákonných mezí určí soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, k charakteru přijatých závazků, k očekávané délce jejich plnění a k dalším relevantním faktorům. Je důležité zdůraznit, že ačkoliv novelizace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jako celek vstoupila v účinnost již dnem 1. ledna 2026, tento konkrétní nový institut podmíněného upuštění od trestního stíhání právnických osob podle § 37b má odloženou účinnost, a proto nebude možné jej aplikovat na reálné případy okamžitě od začátku roku 2026, ale teprve od pozdějšího data, konkrétně až od 1. července 2026, kdy tento specifický institut nabude účinnosti a soudy jej budou moci začít skutečně používat v praxi při rozhodování o trestních věcech právnických osob.
