Ohlašovací povinnost vůči televizi a rozhlasu musí OSVČ splnit i když platit nemusí
Jedním z důležitých bodů v podnikatelské legislativě v České republice je povinnost podnikatelů, konkrétně osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), oznámit se jako koncesionář veřejnoprávním médiím – České televizi a Českému rozhlasu. Tato povinnost platí i v případech, kdy se na danou OSVČ nevztahuje povinnost hradit koncesionářské poplatky. Téma ohlašovací povinnosti vyvolalo v posledních měsících řadu otázek, především kvůli změnám v pravidlech úhrady těchto poplatků, které vstoupily v platnost. Je důležité podtrhnout, že splnění této povinnosti není podmíněno velikostí poplatků či počtem zaměstnanců, nýbrž zákonem stanovenou evidencí. Nedodržení této povinnosti může vést k citelným finančním sankcím, proto je třeba věnovat této povinnosti náležitou pozornost.
Ohlašovací povinnost OSVČ nehledě na počet zaměstnanců
Do 30. června 2025 musely všechny OSVČ, které vlastní televizní či rozhlasové přijímače nebo jiná zařízení umožňující příjem vysílání, splnit svou ohlašovací povinnost vůči veřejnoprávním médiím. Toto pravidlo platí bez ohledu na velikost jejich podnikání nebo počet zaměstnanců. Pokud má například OSVČ méně než 25 zaměstnanců, znamená to, že nemusí hradit rozhlasové nebo televizní poplatky, avšak stále mé povinnost se zaregistrovat. Registrace jako podnikatele tedy nezakládá automatickou povinnost hradit poplatky – kolonka ve formuláři může často obsahovat uvedení nulové částky. Toto nezprošťuje OSVČ povinnosti kontaktovat Český rozhlas a Českou televizi a tyto skutečnosti nahlásit.
Sankce za nesplnění povinnosti
Pro podnikatele, kteří svou ohlašovací povinnost nesplní, mohou nastat nepříjemné důsledky. Český rozhlas je oprávněn udělit pokutu až do výše 5 000 Kč, zatímco Česká televize může pokutovat až dvojnásobnou částkou, tedy až 10 000 Kč. Tyto finanční postihy jsou poměrně významné a mohou být pro drobné podnikatele velkou zátěží. Proto se doporučuje, aby OSVČ maximálně dbaly na včasné a řádné podání přihlášek.
Kdo musí poplatky hradit?
Pro OSVČ, které zaměstnávají více než 25 osob, je situace odlišná. Tyto osoby mají povinnost nejen splnit ohlašovací povinnost, ale také pravidelně platit měsíční poplatky. Výše poplatků se odvíjí od počtu zaměstnanců. Například OSVČ s 25 zaměstnanci platí veřejnoprávním médiím pětinásobek základní částky poplatků. Pokud má podnikatel mezi 50 až 99 zaměstnanci, vyšplhá se výše povinných poplatků na desetinásobek základní částky. Je tedy zřejmé, že výše těchto úhrad může být poměrně vysoká, zvláště pro větší podnikatelské subjekty.
Výše základních poplatků
Pro lepší pochopení je nutné zmínit konkrétní čísla. Základní měsíční poplatek za Českou televizi činí ke dni účinnosti pravidla 155 Kč, zatímco za Český rozhlas je to 55 Kč. Podnikatel OSVČ hradí násobek poplatku dle počtu zaměstnanců .
Kombinace podnikatelské činnosti a osobní povinnosti
Specifickou situaci představují OSVČ, které nesplňují podmínky pro placení poplatků jako podnikatelé, avšak poplatky hradí v rámci domácnosti jako fyzické osoby. Jde například o případy, kdy podnikatel zároveň vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač v domácnosti, kde sleduje pořady pro svou osobní potřebu, a nikoho jiného, kdo by za domácnost poplatky hradil. Typickým příkladem je kadeřnice, která provozuje svůj podnik v části vlastního rodinného domu a má jednu zaměstnankyni. Ačkoli jako podnikatel poplatky nehradí, přesto má povinnost uhradit je jako člen domácnosti, pokud za ni povinnost neplní jiný člen její rodiny. Tímto způsobem se pravidla rozdělují mezi osobní a podnikatelské povinnosti.
Praktický příklad: konkrétní modelová situace
Představme si tedy výše zmíněný příklad kadeřnice OSVČ. Tato podnikatelka vlastní televizor v domácnosti, ale v kadeřnickém salonu již žádné přijímače nemá. Má pouze jednu zaměstnankyni, což znamená, že nenaplňuje podmínku pro hromadné placení poplatků jako podnikatel. Přesto však musí splnit ohlašovací povinnost České televizi a Českému rozhlasu, přičemž v přihlašovacím formuláři uvede 0 Kč jako výši poplatku. V domě však využívá televizor ke sledování pořadů se svou rodinou. Pokud za domácnost poplatky nehradí již jiný člen její rodiny, musí poplatek zaplatit ona jako fyzická osoba. Jde o jasnou hranici, která odděluje podnikatelskou a osobní povinnost, nicméně pro některé OSVČ může být tato situace poměrně matoucí.
