Povinné příspěvky na penzi zaměstnancům ve třetí skupině rizikovosti budou až od ledna 2026
Třetí kategorie rizikových prací zahrnuje široké spektrum profesí a činností, při kterých jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému výskytu zdraví ohrožujících faktorů. Mezi tyto faktory patří například nadměrná prašnost pracovního prostředí, přítomnost nebezpečných chemických látek, dlouhodobá expozice nadměrnému hluku či vibracím, práce v prostředí s neionizujícím zářením, či zaměstnání vyžadující extrémní fyzickou nebo tepelnou zátěž. Tito zaměstnanci vykonávají práci, která je sice méně riziková než v případě čtvrté kategorie, nicméně dlouhodobé působení těchto faktorů může výrazně ovlivnit jejich zdravotní stav a zkrátit dobu, po kterou jsou schopni vykonávat své povolání v plném rozsahu. Proto je nezbytné, aby měli možnost finančně se zabezpečit pro případ dřívějšího odchodu do důchodu.
Systém podpory zaměstnanců v rizikových profesích
Již od ledna 2025 funguje podobný systém podpory pro zaměstnance zařazené do nejvyšší, čtvrté kategorie rizika, jako jsou například horníci nebo pracovníci biologických laboratoří. Tento stávající systém je založen na principu snižování důchodového věku o 15 až 60 měsíců v závislosti na počtu směn odpracovaných v rizikovém prostředí. Současně zákon ukládá zaměstnavatelům těchto pracovníků povinnost platit zvýšené pojistné na sociální zabezpečení. Nový systém pro zaměstnance třetí kategorie rizikových prací funguje na odlišném principu - namísto snižování důchodového věku se zaměřuje na vytvoření finančního polštáře prostřednictvím povinných příspěvků na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření, což zaměstnancům umožní nashromáždit dostatek prostředků pro případný dřívější odchod do předdůchodu.
Výše povinných příspěvků zaměstnavatelů
Systém příspěvků pro zaměstnance ve třetí kategorii rizikových prací je navržen tak, aby zohledňoval míru expozice rizikovým faktorům. Konkrétní výše příspěvku zaměstnavatele se bude odvíjet od počtu odpracovaných rizikových směn v rozhodném období. Pokud zaměstnanec odpracuje alespoň 3 směny rizikové práce, ale méně než 11 směn, bude mu zaměstnavatel přispívat částkou odpovídající 3 % z vyměřovacího základu za dané rozhodné období. V případě, že zaměstnanec odpracuje 11 a více směn rizikové práce, zvýší se příspěvek zaměstnavatele na 4 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Tento odstupňovaný systém tak spravedlivě zohledňuje intenzitu vystavení rizikovým faktorům a kompenzuje zaměstnancům zvýšenou zátěž, které jsou při výkonu své práce vystaveni.
Specifika příspěvku a povinnosti zaměstnavatelů
Zajímavým specifikem tohoto systému je skutečnost, že ačkoliv budou zaměstnavatelé povinni tyto příspěvky hradit, budou je vyplácet pouze těm zaměstnancům, kteří o ně výslovně požádají. Zaměstnavatelé budou mít zákonnou povinnost informovat své zaměstnance o tom, že mají na tyto příspěvky nárok, pokud splňují stanovené podmínky. Konečné rozhodnutí, zda zaměstnanec o příspěvek požádá, však zůstane plně v jeho kompetenci. Tento mechanismus tak respektuje autonomii zaměstnanců a zároveň zajišťuje, že všichni oprávnění budou o svém nároku řádně informováni. Jakmile zaměstnanec o příspěvek požádá a prokáže, že splňuje podmínky pro jeho vyplácení, vzniká zaměstnavateli povinnost pravidelně tento příspěvek poskytovat po celou dobu trvání stanovených podmínek.
Sankce a kontrolní mechanismy
Aby byl zajištěn řádný výkon této nové povinnosti, zavádí legislativa i odpovídající sankční mechanismy. Pokud zaměstnavatel nesplní svou povinnost vyplácet příspěvky oprávněným zaměstnancům, vystavuje se riziku pokuty, která může dosáhnout až výše 2 milionů korun. Tato vysoká sankce jasně demonstruje důležitost, jakou zákonodárce přikládá ochraně práv zaměstnanců v rizikových profesích. Dohled nad dodržováním těchto povinností bude vykonávat inspektorát práce, který bude kontrolovat, zda zaměstnavatelé řádně informují své zaměstnance o jejich nárocích a zda oprávněným žadatelům poskytují příspěvky v předepsané výši. Inspektorát práce tak bude hrát klíčovou roli v zajištění efektivní implementace této nové legislativy.
Odložení účinnosti nové legislativy
Původně měla tato nová legislativa vstoupit v účinnost již 1. července 2025, avšak po zvážení všech okolností bylo rozhodnuto o posunutí účinnosti na 1. ledna 2026. Toto rozhodnutí bylo motivováno snahou poskytnout zaměstnavatelům dostatečný časový prostor pro přípravu na implementaci této významné změny. Kdyby opatření začalo platit již od července 2025, zaměstnavatelé by měli příliš krátkou dobu na to, aby mohli tuto novou povinnost efektivně začlenit do svých personálních a účetních systémů. Odložení účinnosti tak přispěje k hladšímu přechodu na nový systém a umožní zaměstnavatelům důkladně se připravit na všechny související administrativní a finanční aspekty. Tímto krokem se také eliminuje riziko chyb a nedorozumění, které by mohly vzniknout při uspěchané implementaci.
