Proč si dávat u DPH pozor na přemisťování zboží mezi sklady v EU?
Problematika daně z přidané hodnoty v kontextu přemisťování zboží mezi jednotlivými sklady napříč Evropskou unií představuje jednu z nejkomplexnějších výzev, se kterými se moderní provozovatelé elektronických obchodů musí potýkat v rámci svého každodenního fungování. Tato složitost vyplývá především ze skutečnosti, že při jakémkoli přesunu zboží mezi skladovými prostory umístěnými v různých členských státech Evropské unie vzniká podnikateli povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty v každém jednotlivém státě, kde má umístěn svůj sklad, což v praxi znamená nutnost plnit samostatné daňové povinnosti v každé z těchto jurisdikcí.
U přemisťování mezi sklady nelze uplatnit OSS
Zásadním omezením, které činí tuto situaci ještě problematičtější, je skutečnost, že při přemisťování zboží mezi sklady nelze využít výhod takzvaného režimu jednoho správního místa, známého pod anglickou zkratkou OSS (One Stop Shop), který byl zaveden právě proto, aby zjednodušil administrativní procesy spojené s DPH při přeshraničním obchodování v rámci Evropské unie. Tento režim, který představuje významné zjednodušení pro podnikatele prodávající zboží koncovým zákazníkům v různých členských státech, umožňuje registraci k DPH pouze v jednom členském státě a následné plnění všech daňových povinností vůči ostatním členským státům prostřednictvím jediného kontaktního místa, kterým je správce daně v domovském státě podnikatele. Správce daně v tomto případě působí jako prostředník, který vybranou daň z přidané hodnoty následně distribuuje do příslušných členských států podle toho, kam bylo zboží skutečně dodáno. Bohužel, tento výhodný systém se vztahuje výhradně na prodeje koncovým zákazníkům a nikoliv na přesuny zboží mezi vlastními sklady podnikatele, což vytváří významnou asymetrii v daňovém zacházení s různými typy transakcí.
Zásadní je limit 10 000 EUR
Důležitým aspektem celé problematiky je také skutečnost, že povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty v jednotlivých členských státech Evropské unie nebo alternativně v režimu OSS nevzniká automaticky od prvního prodeje, ale je vázána na překročení určitého limitu celkového ročního obratu z prodejů realizovaných v rámci Evropské unie. Tento limit je v současné době stanoven na úrovni 10 000 EUR, což představuje poměrně nízkou hranici, kterou většina aktivních e-shopů překročí velmi rychle, často již během prvních měsíců své činnosti. Po překročení této hranice se podnikatel automaticky stává plátcem DPH ve všech státech Evropské unie, kam dodává své zboží nebo poskytuje služby, což s sebou přináší rozsáhlé administrativní povinnosti včetně pravidelného podávání daňových přiznání, vedení podrobné evidence o všech transakcích a zajištění souladu s místními daňovými předpisy každého dotčeného státu.
Pozor na specifická pravidla jednotlivých států
Komplexnost celé situace je dále umocněna skutečností, že různé členské státy Evropské unie mají různé sazby DPH, různé kategorie zboží podléhající sníženým sazbám, různé výjimky a osvobození od daně, což vyžaduje důkladnou znalost daňových systémů všech států, kde podnikatel operuje. Například zatímco v některých státech může být určité zboží zdaněno základní sazbou DPH, v jiných státech může totéž zboží podléhat snížené sazbě nebo dokonce být od daně osvobozeno. Tato rozdílnost v daňových režimech vytváří nejen administrativní zátěž, ale také riziko chyb a následných sankcí ze strany daňových úřadů, které mohou být v některých případech velmi přísné a finančně nákladné. Navíc je třeba vzít v úvahu, že daňové předpisy se neustále mění a vyvíjejí, což vyžaduje průběžné sledování legislativních změn ve všech relevantních jurisdikcích a přizpůsobování interních procesů těmto změnám.
