Redukční hranice pro výpočet nemocenské v roce 2026 budou opět vyšší
Redukční hranice, které tvoří základ pro výpočet nemocenské dávky, nejsou stanoveny jako pevné, neměnné částky, ale naopak podléhají pravidelnému každoročnímu přehodnocování a úpravám, které reflektují aktuální ekonomickou situaci v zemi. Tento proces valorizace redukčních hranic je úzce navázán na dva základní ekonomické ukazatele – na vývoj průměrné mzdy v národním hospodářství České republiky a na vývoj takzvaného všeobecného vyměřovacího základu, který představuje klíčový parametr pro celý systém sociálního pojištění. Díky tomuto mechanismu automatické valorizace je zajištěno, že kupní síla nemocenské dávky zůstává v průběhu let relativně stabilní a že se nemocenská přizpůsobuje rostoucím životním nákladům a celkové úrovni mezd v ekonomice.
Zvýšení redukčních hranic v roce 2026
Pro nadcházející kalendářní rok 2026 se opět uskuteční pravidelná valorizace redukčních hranic, která přinese jejich mírné navýšení oproti hodnotám platným v roce předchozím. Toto zvýšení bude mít přímý dopad na všechny zaměstnance, kteří v průběhu roku 2026 onemocní a budou pobírat nemocenskou dávku, neboť díky vyšším redukčním hranicím obdrží v absolutních částkách o něco vyšší nemocenskou než jakou by obdrželi při zachování hodnot z roku 2025. Je důležité si uvědomit, že i když se může jednat o relativně malé částky v řádu desítek či stovek korun, pro mnoho zaměstnanců, zejména těch s nižšími příjmy nebo pro osoby s dlouhodobější pracovní neschopností, mohou tyto drobné navýšení představovat významnou pomoc při zvládání běžných životních nákladů v období nemoci.
Konkrétní hodnoty první redukční hranice
První redukční hranice, která představuje nejnižší pásmo v systému výpočtu nemocenské a vztahuje se na tu část denního vyměřovacího základu, která je pro zaměstnance z hlediska náhrady nejpříznivější, se v roce 2026 zvýší z dosavadní hodnoty 1 552 korun českých na novou hodnotu 1 633 korun českých. Tento nárůst o 81 korun představuje meziroční zvýšení přibližně o 5,2 procenta, což zhruba odpovídá předpokládanému růstu průměrné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu. Pro zaměstnance je důležité, že právě v rámci této první redukční hranice se započítává nejštědřejších 90 procent z jejich denního vyměřovacího základu, takže zvýšení této hranice má pozitivní dopad zejména na osoby s nižšími a středními příjmy.
Konkrétní hodnoty druhé redukční hranice
Druhá redukční hranice, která vytváří střední pásmo ve výpočtovém systému nemocenské a aplikuje se na tu část příjmu zaměstnance, která přesahuje první redukční hranici, se pro rok 2026 posune z částky 2 328 korun českých na novou výši 2 449 korun českých. Toto navýšení o 121 korun opět reflektuje celkový ekonomický vývoj a růst mezd v národním hospodářství. V rámci tohoto druhého pásma, tedy v rozmezí mezi první a druhou redukční hranicí, se pro účely výpočtu nemocenské započítává 60 procent z denního vyměřovacího základu zaměstnance, což představuje nižší míru kompenzace než u prvního pásma, ale stále poměrně slušnou náhradu původního příjmu.
Konkrétní hodnoty třetí redukční hranice
Třetí, nejvyšší redukční hranice, která ohraničuje horní pásmo výpočtu nemocenské a vztahuje se na tu část příjmu zaměstnance, kde je míra kompenzace nejnižší, vzroste v roce 2026 z dosavadní hodnoty 4 656 korun českých na novou částku 4 897 korun českých. Jedná se o poměrně výrazný meziroční nárůst o 241 korun, který má však největší význam především pro zaměstnance s nadprůměrnými příjmy. V tomto třetím redukčním pásmu, které zahrnuje část denního vyměřovacího základu pohybující se mezi druhou a třetí redukční hranicí, se pro účely výpočtu nemocenské započítává pouze 30 procent z příslušné částky, což odráží princip, že osoby s vyššími příjmy mají relativně nižší míru náhrady své mzdy během nemoci.
Mechanismus výpočtu nemocenské pomocí redukčních hranic
Celý systém výpočtu nemocenské funguje tak, že se nejprve zjistí denní vyměřovací základ konkrétního zaměstnance, což je v podstatě jeho průměrný denní výdělek za určité předchozí období, typicky za posledních dvanáct kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. Tento denní vyměřovací základ se následně projde všemi třemi redukčními hranicemi, přičemž každá část příjmu spadající do jednotlivých pásem se vynásobí příslušným procentem náhrady.
Praktický dopad na výši nemocenské dávky
Praktický význam tohoto systému redukčních hranic spočívá v tom, že výše nemocenské dávky není lineárně úměrná původnímu příjmu zaměstnance, ale odráží progresivní princip, kdy čím vyšší je původní příjem, tím nižší je procentuální podíl tohoto příjmu, který je nahrazen nemocenskou. Tento mechanismus má své opodstatnění v principech sociálního pojištění, kdy se předpokládá, že osoby s vyššími příjmy mají větší možnost vytvářet si finanční rezervy a jejich závislost na plné náhradě příjmu v době nemoci není tak kritická jako u osob s nižšími příjmy. Díky každoročnímu zvyšování redukčních hranic v souladu s růstem průměrné mzdy nedochází k tomu, že by systém postupně znevýhodňoval běžné zaměstnance s průměrnými příjmy, kteří by se kvůli inflaci a růstu mezd posunovali do méně výhodných pásem.
Význam valorizace pro zaměstnance
Z pohledu běžných zaměstnanců v České republice je každoroční valorizace redukčních hranic pro výpočet nemocenské velmi důležitým prvkem sociálního systému, protože zajišťuje, že reálná hodnota jejich nemocenské dávky neklesá v čase v důsledku inflace a růstu životních nákladů. Ačkoliv meziroční navýšení jednotlivých redukčních hranic se může na první pohled jevit jako relativně malé, v delším časovém horizontu tyto pravidelné úpravy představují významný faktor, který udržuje kupní sílu nemocenské dávky přibližně na konstantní úrovni. Pro zaměstnance, kteří v roce 2026 onemocní, to konkrétně znamená, že obdrží nominálně vyšší nemocenskou než jejich kolegové, kteří onemocněli v předchozích letech se srovnatelnými příjmy.
