V čem je hlavní rozdíl mezi pracovní smlouvou a smlouvou o výkonu funkce?
Obě smlouvy upravují jiný typ vztahu a řídí se jiným právním předpisem.
Pracovní smlouva a závislá práce
Pracovní smlouva zakládá pracovní poměr, v němž zaměstnanec vykonává závislou práci pro zaměstnavatele. Pracuje podle jeho pokynů, na jeho odpovědnost a za mzdu nebo plat. Celý vztah upravuje zákoník práce, který zaměstnance chrání a omezuje smluvní volnost. Zaměstnavatel proto nemůže sjednat cokoli, co by bylo v neprospěch zaměstnance a v rozporu s kogentními ustanoveními zákona.
Smlouva o výkonu funkce a orgány společnosti
Smlouva o výkonu funkce se řídí zákonem o obchodních korporacích a občanským zákoníkem. Uzavírá se s členem voleného orgánu obchodní společnosti, například s jednatelem společnosti s ručením omezeným nebo členem představenstva akciové společnosti. Nejde o závislou práci, ale o řízení společnosti a zastupování jejím jménem. Musí mít písemnou formu a schvaluje ji nejvyšší orgán společnosti, tedy zpravidla valná hromada. Není-li sjednána odměna, je výkon funkce bezplatný, na rozdíl od zaměstnání, kde je nárok na mzdu zákonný.
Odpovědnost, odměna a ukončení vztahu
Největší rozdíly jsou v odpovědnosti za škodu, v odměňování a v ukončení vztahu. Člen orgánu musí jednat s péčí řádného hospodáře a za způsobenou škodu odpovídá celým svým majetkem. Zaměstnanec za škodu z nedbalosti odpovídá nejvýše do 4,5násobku svého průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnanec má navíc zákonný nárok na odměnu za práci, dovolenou nebo odstupné, zatímco člen orgánu jen na to, co mu přizná smlouva. Pracovní poměr lze ukončit pouze způsobem uvedeným v zákoníku práce. Jednatele nebo jiného člena výkonného orgánu může valná hromada odvolat kdykoli, okamžitě a bez udání důvodu






