Vyplacené úroky ze zápůjčky majiteli se vždy musí zdanit
Poskytnutí finančních prostředků vlastní obchodní korporaci formou zápůjčky představuje plně legitimní nástroj, jímž může majitel flexibilně podpořit provozní kapitál nebo financovat investiční záměry bez nutnosti využití bankovních úvěrů.
Smluvní náležitosti a obvyklé podmínky
Aby byla zápůjčka právně nezpochybnitelná a obstála před případnou kontrolou ze strany správce daně, je naprosto nezbytné uzavřít precizní písemnou smlouvu, v níž jsou transparentně identifikovány obě smluvní strany, přesná výše poskytované jistiny, bezhotovostní způsob jejího převodu, harmonogram splácení a v neposlední řadě také mechanismus úročení, který by měl u spojených osob zohledňovat princip tržního odstupu a obvyklých tržních cen.
Daňové povinnosti fyzické osoby
V okamžiku, kdy dlužná společnost vyplatí dohodnuté úroky zpět svému majiteli, vzniká tomuto věřiteli jakožto fyzické osobě zákonná povinnost tyto finanční prostředky řádně deklarovat ve svém daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, a to konkrétně v rámci dílčího základu daně jako příjmy z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů, přičemž tyto výnosy podléhají standardní sazbě daně z příjmů ve výši patnáct procent.
Osvobození od pojistných odvodů
Nespornou výhodou plynoucí z charakteru tohoto zdanitelného příjmu je skutečnost, že inkasované úroky ze zápůjčky nevstupují do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení ani na veřejné zdravotní pojištění, což znamená, že věřitel po zdanění sraženou či přiznanou patnáctiprocentní daní z příjmů již nemusí vůči příslušné správě sociálního zabezpečení ani své zdravotní pojišťovně plnit žádné další finanční ani oznamovací povinnosti.
