Z jakých důvodů může zaměstnanec se zaměstnavatelem okamžitě ukončit pracovní poměr?
Pro platné okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem jsou v zákoníku práce České republiky, konkrétně v § 56 zákoníku práce, taxativně stanoveny pouze dva důvody, které zaměstnanci umožňují okamžitě ukončit pracovní poměr. Tento předpis je striktně dodržován a nepřipouští žádné výjimky mimo níže uvedené situace, což znamená, že zaměstnanec nemůže pracovní poměr okamžitě ukončit z jiných než zde uvedených důvodů.
Prvním důvodem, který zákoník práce uvádí, jsou zdravotní důvody. Tyto důvody se vztahují na situace, kdy zaměstnanec ze zdravotních důvodů není schopen vykonávat svou práci a pokud dále pokračovat v pracovním poměru by to značně ohrozilo jeho zdraví. V praxi to znamená, že lékař musí potvrdit, nejlépe prostřednictvím lékařského posudku, že pokračování v práci by mohlo vést k vážnému poškození zdraví zaměstnance. Tento posudek musí vycházet ze zdravotního stavu zaměstnance a musí být vystavený lékařem poskytujícím pracovně-lékařské služby nebo orgánem ochrany veřejného zdraví. Musí být také jednoznačně specifikováno, že podmínky na pracovišti jsou pro daného zaměstnance nevyhovující a že okamžité ukončení pracovního poměru je jediným způsobem, jak předejít dalším zdravotním komplikacím.
Druhým taxativně stanoveným důvodem v zákoníku práce je nevyplacení mzdy nebo platu zaměstnanci ze strany zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel nevyplatí zaměstnanci mzdu nebo plat ve stanoveném termínu, dává to zaměstnanci právo tento pracovní poměr okamžitě ukončit. Dle § 56 zákoníku práce je zaměstnanec oprávněn ukončit pracovní poměr okamžitě v případě, kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu, plat nebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Termín splatnosti mzdy nebo platu je obvykle stanoven ve vnitřních předpisech zaměstnavatele nebo v pracovní smlouvě. Pokud není tento termín výslovně dohodnut, platí, že mzda je splatná za kalendářní měsíc nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce. V této situaci zákoník práce poskytuje možnost zaměstnanci okamžitě se od pracovního poměru osvobodit, aniž by musel z tohoto kroku nést další důsledky.
Samotný akt okamžitého zrušení pracovního poměru musí být proveden písemně. Zaměstnanec musí zaměstnavateli doručit písemné oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru a to tak, aby zaměstnavatel mohl prokazatelně stvrdit jeho doručení. Zákon nestanoví konkrétní formu tohoto oznámení, ale musí z něj být zřejmé, který z výše uvedených důvodů zaměstnanec pro okamžité zrušení pracovního poměru uplatňuje. Tento dokument by měl obsahovat nejen údaje o zaměstnanci a zaměstnavateli, ale také datum zrušení pracovního poměru a přesnou formulaci důvodu, na základě kterého se pracovní poměr okamžitě zrušuje.
Okamžitým zrušením pracovního poměru z výše uvedených důvodů je pracovněprávní vztah fakticky ukončen doručením daného oznámení zaměstnavateli, což znamená, že pracovní poměr končí dnem doručení. Na rozdíl od běžného ukončení pracovního poměru výpovědí nebo dohodou, kdy pracovní poměr končí po uplynutí výpovědní doby, zde není žádná výpovědní doba a vztah končí okamžitě. Zaměstnanec rovněž není povinen vykonávat práci ani po době doručení oznámení.
Je důležité si uvědomit, že pokud z těchto důvodů zaměstnanec okamžitě zruší pracovní poměr, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku po dobu, která odpovídá délce výpovědní doby – obvykle dva měsíce, pokud není stanovena jiná délka ve smlouvě nebo předpisech.
Závěrem lze říci, že legislativa České republiky velmi přesně vymezuje situace, kdy zaměstnanec může okamžitě a legitimní cestou ukončit svůj pracovní poměr se zaměstnavatelem, což zajišťuje ochranu obou stran pracovněprávního vztahu.
