Změny ve lhůtách dorovnávací daně pro přiznání i informační přehled
S účinností od 2. září 2025 vstoupila v platnost zásadní novela příslušného daňového zákona, která představuje významný milník v oblasti regulace dorovnávací daně v České republice. Tato legislativní změna reaguje na praktické potřeby a požadavky ze strany daňových poplatníků, zejména velkých korporátních struktur, které v uplynulých měsících signalizovaly obtíže s dodržením původně stanovených, poměrně striktních časových limitů. Novela přináší do systému dorovnávací daně mnohem velkoryseji pojatý časový rámec, který má za cíl usnadnit compliance a zajistit, aby dotčené subjekty měly dostatečný prostor pro řádné splnění všech svých daňových povinností souvisejících s touto relativně novou formou zdanění.
Vymezení okruhu dotčených subjektů
Předmětná změna legislativy se dotýká specifického segmentu daňových poplatníků, konkrétně velkých nadnárodních skupin podniků působících přes hranice více států, ale rovněž i čistě vnitrostátních skupin, které splňují určitá kvantitativní kritéria. Klíčovým parametrem pro začlenění do okruhu subjektů povinných k aplikaci pravidel dorovnávací daně je dosažení konsolidovaného ročního obratu přesahujícího hranici 750 milionů eur. Tato prahová hodnota byla stanovena v souladu s mezinárodními standardy, zejména s pravidly OECD týkajícími se globálního minimálního zdanění v rámci iniciativy BEPS 2.0 (Base Erosion and Profit Shifting), a zajišťuje, že nová daňová regulace postihuje skutečně jen ty největší a nejkomplexnější korporátní struktury, které disponují značnými finančními zdroji a operují v globálním měřítku.
Prodloužení lhůty pro informační přehled
Jednou z klíčových změn, kterou novela přináší, je podstatné prodloužení termínu pro podání informačního přehledu vztahujícího se ke zdaňovacímu období kalendářního roku 2024. Zatímco původní legislativa stanovila výrazně kratší lhůtu, která způsobovala značné obtíže v praxi, nová úprava poskytuje subjektům povinným k podání tohoto dokumentu lhůtu trvající až do 30. června 2026. Informační přehled představuje komplexní dokument obsahující detailní údaje o struktuře skupiny, alokaci příjmů, zisku a zaplacených daních v jednotlivých jurisdikcích, a jeho řádná příprava vyžaduje koordinaci mezi mnoha subjekty ve skupině, sběr dat z různých účetních systémů a jejich konsolidaci do předepsané formy. Prodloužení této lhůty téměř o polovinu roku oproti původnímu stavu tak představuje významnou úlevu pro daňové poplatníky a odráží realistický odhad časové náročnosti spojené s přípravou tak rozsáhlého a technicky složitého dokumentu.
Posunutí termínu pro daňové přiznání k dorovnávací dani
Druhou zásadní úpravou, kterou legislativní novela implementuje, je prodloužení lhůty pro podání samotného daňového přiznání k dorovnávacím daním za zdaňovací období roku 2024, a to až do 31. října 2026. Toto daňové přiznání navazuje na informační přehled a obsahuje již konkrétní výpočty daňové povinnosti vyplývající z aplikace pravidel minimálního zdanění, včetně stanovení případných dorovnávacích částek, které mají zajistit, aby efektivní daňová sátba skupiny v každé jurisdikci dosáhla minimálně patnácti procent. Původní termín, který byl zákonem stanoven, se ukázal jako nedostatečný zejména s ohledem na skutečnost, že příprava daňového přiznání vyžaduje nejen dokončení informačního přehledu, ale také podrobnou analýzu daňových pozic, koordinaci s daňovými poradci napříč různými zeměmi, a v některých případech i komunikaci s místními daňovými správami za účelem objasnění specifických interpretačních otázek, které mohou v souvislosti s implementací nových pravidel vyvstat.
Praktické benefity prodloužení lhůt
Významné prodloužení obou klíčových lhůt v oblasti dorovnávací daně přináší dotčeným společnostem řadu konkrétních praktických výhod a benefitů, které lze identifikovat v několika různých rovinách. Především získávají tyto subjekty podstatně více času na důkladné nastavení a otestování interních procesů a postupů, které jsou nezbytné pro systematický sběr relevantních dat, jejich validaci, zpracování a následnou konsolidaci do podoby požadované daňovou legislativou. Jedná se často o implementaci nových softwarových nástrojů, vytvoření nových reportovacích linií v rámci organizační struktury skupiny, zaškolení zaměstnanců odpovědných za přípravu podkladů a celkovou transformaci účetních a daňových procesů tak, aby byly schopny produkovat informace v potřebné granularitě a kvalitě.
Koordinace v rámci mezinárodní skupiny
Další dimenzí, ve které se pozitivně projeví prodloužení lhůt, je oblast koordinace v rámci nadnárodní skupiny, která obvykle zahrnuje desítky až stovky jednotlivých právních entit rozmístěných napříč různými jurisdikcemi po celém světě. Příprava informačního přehledu i daňového přiznání k dorovnávací dani vyžaduje úzkou součinnost mezi centrálními daňovými týmy, obvykle lokalizovanými v sídle mateřské společnosti, a lokálními finančními a daňovými odděleními v jednotlivých dceřiných společnostech. Každá z těchto lokálních jednotek musí poskytnout specifické údaje o svých operacích, přičemž tato data musí být sbírána, validována a předávána ve standardizovaném formátu a v předem dohodnutých časových horizontech. Delší lhůta umožňuje lépe zorganizovat tento komplexní komunikační a koordinační proces, zajistit dostatečný čas pro případné opravy chyb či nesrovnalostí v podkladech a provést řádnou kvalitní kontrolu před finálním podáním.
Úprava a harmonizace účetních dat
Třetí významnou oblastí, kde se projeví benefit prodloužených termínů, je nutnost úpravy a harmonizace účetních dat pro účely výpočtu dorovnávací daně, což představuje jednu z technicky nejnáročnějších částí celého procesu. Účetní výkazy jednotlivých členů skupiny jsou totiž často připravovány podle různých účetních standardů – některé entity používají místní národní účetní předpisy, jiné již reportují podle IFRS (Mezinárodních standardů účetního výkaznictví), a pro účely konsolidace na úrovni skupiny mohou být vyžadovány další specifické úpravy. Pro potřeby dorovnávací daně je pak nutné provést další vrstvu úprav, která zohledňuje specifická daňová pravidla, definice základu daně podle národních legislativ a jejich následné adjustace podle pravidel globálního minimálního zdanění, což zahrnuje například zacházení s odloženými daněmi, eliminaci určitých typů příjmů či nákladů, a aplikaci specifických přechodných úlev a výjimek.
