Během přestávky v práci se zaměstnanec až na výjimky nemusí zdržovat na pracovišti
Přestávky v práci jsou ze zákona povinnou záležitostí z hlediska zaměstnavatelů a ve svém vlastním zájmu by je měli dodržovat samotní zaměstnanci. Neodpočaté tělo i mysl se totiž velmi rychle může začít chovat rizikově ke své podstatě i k okolí. Ne všichni zaměstnavatelé a zdaleka ne všichni zaměstnanci však přesně vědí, jaká pravidla určuje přestávkám zákon, že jsou různé druhy přestávek s různými pravidly či jak je to s proplácením či neproplácením přestávek.
Přestávky v práci nejen kvůli odpočinku musí ze zákona zajistit zaměstnavatel v každém zaměstnání
Jak napovídá úvod přestávky v práci, jsou nezbytnou zákonnou nutností a musí jim být povinně vyhrazen prostor v každém zaměstnání v každé profesi.
Zákoník práce se přestávkám v práci věnuje v § 88 a § 89. Paragraf 88 se věnuje pravidlům běžných přestávek na jídlo a oddech, které musí být poskytnuty všem zaměstnancům v každém zaměstnání vždy po určité době nepřetržité práce. Zákon jednoznačně určuje, že přestávka na jídlo a odpočinek musí nutně přijít u dospělého zaměstnance nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. Pokud má zaměstnavatel mladistvé zaměstnance, musí dbát na to, aby tito pracovníci měli přestávku na odpočinek a jídlo dříve, po každých 4,5 hodinách nepřetržité práce. Uvedená přestávka má být v délce 30 minut. Pokud je to z provozních důvodů nutné může zaměstnavatel přestávku rozdělit, ale v takovém případě musí alespoň jedna část přestávky být minimálně 15 minut. U mladistvých ale přestávku dělit nelze a musí být 30 minut.
Zákon taktéž určuje, že přiměřená doba na jídlo a oddech zaměstnanců musí být poskytnuta i na pracovištích, kde nejde provoz přerušit.
Další pravidla, která zákon pro přestávky na jídlo a oddech udává, jsou taková, že se uvedená přestávka neposkytuje na začátku a konci pracovní doby a že se tyto přestávky nezapočítávají do pracovní doby a až na výjimky se dané přestávky neproplácí.
Uvedené výjimky ohledně proplácení se týkají pracovišť v náročných profesích, kde se ze zákona kromě běžných přestávek na jídlo a oddech musí zaměstnancům poskytovat ještě další bezpečnostní přestávky. Zákoník práce v § 89 ohledně bezpečnostních přestávek určuje, že pokud přestávka na jídlo a oddech připadne zaměstnanci na dobu jeho povinné bezpečnostní přestávky, tak se mu uvedená přestávka na jídlo a oddech započítá do pracovní doby a jde o dobu placenou. O bezpečnostních přestávkách si níže povíme více.
Během přestávky na jídlo a oddech není zaměstnanec povinen konat uloženou práci ani se zdržovat na pracovišti, ale v určitých profesích mohou být výjimky ohledně setrvávání na pracovišti
Přestávka na jídlo a oddech je určena k odpočinku a regeneraci sil zaměstnance. Zaměstnanec tedy při standardních podmínkách dané přestávky nekoná práci a nemá povinnost ji konat, což znamená, že v dané době nepodléhá pracovním pokynům zaměstnavatele a ve většině případů není tedy ani povinen zdržovat se v době přestávky na pracovišti. Zaměstnavatel nemá až na výjimky právo zaměstnancům do doby přestávky zasahovat nebo jim dokonce nařizovat, jak mají dané přestávky trávit.
Zaměstnanec tedy má právo se během přestávky na jídlo a oddech vzdálit z pracoviště i z areálu firmy a dojít si nakoupit potravu nebo si jít posedět či zaběhat do parku. Na straně druhé si zaměstnanec musí vždy být vědom toho, že jeho pracovní povinnosti ihned po přestávce pokračují. Zaměstnanec tedy může během přestávky na oddech opustit pracoviště, ale čas přestávky si je povinen zorganizovat vždy tak, aby se stihl na pracoviště včas vrátit a po skončení přestávky plynule pokračoval v práci. Jinými slovy zaměstnavatel nemá povinnost tolerovat zaměstnanci pozdní příchody z přestávky a může jej, pokud se zaměstnanec opakovaně vrací pozdě z přestávek i kázeňsky postihnout.
Pokud zaměstnanec během přestávky v práci setrvává na pracovišti a obecně v prostorách zaměstnavatele nemá povinnost pracovat, ale má povinnost dodržovat bezpečnostní předpisy i pravidla stanovená ohledně chování na pracovišti stanovená zaměstnavatelem.
Je zde třeba také zmínit, že jsou profese a pracoviště, kde zaměstnavatel může v nezbytně nutné míře zasáhnout zaměstnancům do organizace přestávek, tak aby byl zajištěn plynulý nepřetržitý provoz. Doba přestávky na pracovištích bez přerušení provozu se započítává do pracovní doby. Jde o pracoviště a provozy, kde je nutná stálá přítomnost pracovníků a zaměstnanci se musí i v přestávkách střídat, tak aby byli i v době přestávky zastoupeni. Jedná se zejména o práci zdravotníků a dalších složek záchranného systému či bezpečnostních složek.
Bezpečnostní přestávky se řídí jinými pravidly než přestávky na jídlo a oddech a netýkají se všech profesí
Jak již prozradily řádky výše, kromě klasických přestávek na jídlo a oddech zákon v některých zvláště náročných profesích nařizuje ještě navíc bezpečnostní přestávky. Zákoník práce k dané záležitosti stanoví, že bezpečnostní přestávka se řídí zvláštními pravidly a vždy se jedná o přestávku započítávanou do pracovní doby čili přestávku placenou.
Pravidla a fungování bezpečnostních přestávek stanoví zákon 309/2006 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a nařízení vlády č. 361/2007
Bezpečnostní přestávky se netýkají všech zaměstnání, ale týkají se pouze profesí, ve kterých je organizmus zaměstnanců při pracovní činnosti nadměrně zatěžován nadměrným teplem, chladem, svalovou zátěží, prací v nepřirozené poloze, zrakovou zátěží, prací v prašném prostředí či prací s chemikáliemi nebo jinými nebezpečnými látkami. Dále se bezpečnostní přestávky týkají práce profesionálních řidičů, posádek vrtulníků i dalších letadel a dalších náročných profesí.
Bezpečnostní přestávky musí povinně následovat vždy po dvou hodinách náročné práce zaměstnance kromě práce řidičů, kde jsou pravidla trochu jiná, pokud uvedený zaměstnanec pracuje v uvedených zátěžových podmínkách čili ve vlivu některé z uvedených zátěží nebo v kombinaci zátěží. Bezpečnostní přestávky musí trvat vždy minimálně po dobu 5 až 10 minut. Bezpečnostní přestávky je možné nahradit střídáním činností nebo zaměstnanců.
Pozor bezpečnostní přestávky řidičů mají svá specifika a jejich pravidla se řídí zákonem o silniční dopravě a nařízením vlády č. 168/2002. Podle těchto pravidel řidiči náleží bezpečnostní přestávka vždy po 4,5 hodinách řízení a má trvat 30 minut, ale může být i rozdělena do menších celků, ale alespoň jeden z těchto celků musí trvat nejméně 15 minut. Nejedná se zde o přestávku totožnou se standardní přestávkou na jídlo a oddech, i když pravidla jsou podobná.
Je povinností zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci konají práci v některé z uvedených zátěžových situací rozvrhnout organizaci práce tak, aby bezpečnostní přestávky byly dodržovány nebo docházelo ke střídání činností. A současně má zaměstnavatel povinnost kontrolovat, zda zaměstnanci bezpečnostní přestávky dodržují nebo pravidelně střídají činnosti.
Podobné články
Pokuty za jízdu bez zimních pneumatik mohou zaskočit
Změnu pneumatik ze zimních na letní je vždy potřeba důkladně promyslet nejen z hlediska ročního období…
Více informací
Doručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta…
Více informacíDoručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta nejsnazší a nejpřijatelnější cesta, opak může být pravdou. Je důležité si uvědomit, že pro doručování zásadních pracovněprávních písemností e-mailem je zatím stále nutné splnit ne zcela snadné podmínky, které by se sice měly v dohledné budoucnosti změnit, ale zatím se tak nestalo.
Při doručování zásadních pracovněprávních písemností zaměstnanci e-mailem je nutné promyslet, zda je to ze zákona možné a zda budou splněny příslušné podmínky
Doručování písemností zaměstnanci e-mailem musí zaměstnavatel vždy pečlivě zvažovat podle toho, o jakou písemnost se jedná a co ohledně jejího doručování stanoví zákon konkrétně zákoník práce. Je důležité si jako zaměstnavatel uvědomovat, že pro doručování zásadních písemností v pracovněprávním vztahu, například písemností ohledně pracovního poměru, odměňování, či porušení pracovní neschopnosti jsou zákoníkem práce stanovena jednoznačná pravidla a postupy, jak musí být doručení v konkrétní situaci provedeno, aby bylo platné.
S uvedenými pravidly se musí zaměstnavatel před volbou způsobu doručení písemnosti zaměstnanci pečlivě seznámit, aby věděl, který ze způsobů, ve které situaci konkrétně použít.
Zákonem uznávaných a určených způsobů doručování výše uvedených písemností v pracovněprávních vztazích je hned několik od doručování do vlastních rukou na pracovišti, přes doručování provozovatelem poštovních služeb, až po doručování elektronicky e-mailem nebo datovou schránkou. Zaměstnavatel si však nemůže libovolně vybrat, který ze způsobů pro doručení důležité písemnosti zvolí, ale musí (zatím stále) postupovat v přesně vymezeném sledu. Začít je nutné vždy od doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance na pracovišti. Až teprve pokud doručení na pracovišti není možné, může zaměstnavatel zvolit doručení prostřednictvím:
- provozovatele poštovních služeb čili běžné pošty,
- sítě nebo služby elektronických komunikací nebo
- datové schránky.
Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že k doručení pracovněprávních písemností určených do vlastních rukou zaměstnance nelze volit doručení e-mailem jako primární, ale až jako další možnost když se nezdaří předání na pracovišti, nebo kdekoli bude zaměstnanec zastižen.
Dále je třeba si v souvislosti s doručením uvedených písemností e-mailovou cestou uvědomovat, že zde zákon stanoví nutné splnění tří poměrně přísných podmínek pro postup zaměstnavatele i zaměstnance, aby doručení bylo právně platné.
K doručení pracovněprávních dokumentů e-mailem je nutný předchozí písemný souhlas zaměstnance, elektronická adresa pro doručování i elektronické podpisy
Předchozí řádky ukazují, že doručování pracovněprávních písemností například pracovní smlouvy zaměstnanci e-mailem nemusí být ze zákona správným způsobem a primárně je třeba stále volit způsob předání zaměstnanci přímo. Na straně druhé, i když doručení e-mailem správnou volbou, protože jiný způsob možný není, může nastat další problém s pravidly.
Paragraf 335 zákoníku práce si při doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací čili doručování e-mailem žádá nejen písemný souhlas zaměstnance a poskytnutí elektronické adresy pro uvedené doručování, ale také elektronické podepsání písemnosti na straně zaměstnavatele i zaměstnance.
Aby mohl zaměstnavatel vůbec zvolit doručení výše popsaných písemností e-mailem, musí mít předtím písemný souhlas zaměstnance s takovým způsobem doručování a k tomu i elektronickou adresu také poskytnutou zaměstnancem k danému účelu. Další co zaměstnavatel k uvedenému doručování musí mít je vlastní uznávaný elektronický podpis, kterým bude doručovaná písemnost podepsána.
Elektronický podpis však potřebuje i zaměstnanec pro potvrzení přijetí písemností. Zákon si zatím potvrzení přijetí písemnosti zaměstnancem stále žádá a toto potvrzení může zaměstnanec uskutečnit jedině datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.
Pokud tedy nedá zaměstnanec zaměstnavateli písemný souhlas s doručováním prostřednictvím e-mailu nebo nemá zaměstnavatel či zaměstnanec vlastní elektronický podpis, tak doručování pracovněprávních písemností e-mailem mezi nimi možné není.
Změnit a usnadnit podmínky doručování uvedených písemností e-mailem by měla chystaná novela zákoníku práce. Zaměstnanec již nebude muset potvrzovat přijetí, protože se uplatní fikce doručení
Významný obrat v záležitosti doručování popsaných písemností e-mailem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, by měla přinést ona chystaná velká novelizace zákoníku práce. Jedná se o onu novelizaci, která má též upravit podmínky práce z domova, práce na dohody i řadu dalších záležitostí.
Pokud tedy uvedená novelizace dojde platnosti, doručování písemností zaměstnanci e-mailem by se měla otevřít snazší cesta. Písemný souhlas zaměstnance s doručováním pracovněprávních písemností e-mailem i elektronickou adresu sdělenou zaměstnancem, bude zaměstnavatel potřebovat pořád. Bez vlastního elektronického podpisu, kterým odesílaný dokument podepíše, se zaměstnavatel také neobejde, ale na potvrzení ze strany zaměstnance už nebude potřeba. A zaměstnanec nebude pro dané účely muset mít ani elektronický podpis.
Na straně zaměstnance by totiž nově měla platit fikce doručení. Pokud se tedy zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou, že zaměstnavatel bude doručovat uvedenou dokumentaci zaměstnanci e-mailem a zaměstnanec stvrdí uvedený souhlas v dohodě podpisem, bude moci zaměstnavatel uvedeným způsobem písemnosti doručovat i bez potvrzení zaměstnance. Záležitost bude po 15 dnech od odeslání považována za doručenou fikcí.
Knize úrazů a ohlašovací povinnosti je potřeba při úrazu zaměstnance věnovat zásadní pozornost
Úraz zaměstnance je vždy nepříjemná událost, která pro zaměstnavatele znamená plnění několika nutných zásadních…
Více informací
