Daňová uznatelnost nákladů na stravování zaměstnanců při práci mimo pracoviště se někdy prokazuje těžko
Nejeden článek na tomto portálu se věnuje cestovním náhradám poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnancům při pracovních cestách čili výkonu pracovní činnosti mimo pracoviště zaměstnavatele. Zaměstnavateli v souvislosti s plněním dané povinnosti vzniká výdaj, který by měl mít možnost si uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Avšak postupovat při tomto daňovém uplatnění správně, nemusí být vždy snadné.
Daňovou uznatelnost cestovních náhrad poskytnutých zaměstnanci určuje § 24 zákona o daních z příjmů. Ale co daňová uznatelnost stravování zaměstnanců na nejrůznějších firemních školeních a potřebných akcích?
Klíčovým paragrafem určujícím daňovou uznatelnost nákladů vzniklých zaměstnavateli z důvodů poskytnutí cestovních náhrad včetně stravného zaměstnancům konajícím pracovní cestu, je § 24 odstavec 2). Jenže uvedený paragraf řeší uvedenou daňovou uznatelnost nákladů dosti obecně a přitom je jasné že není pracovní cesta jako pracovní cesta a nejsou náklady jako náklady.
Nesnadným oříškem k řešení z hlediska správného uplatnění daňové uznatelnosti nákladů bývají často náklady vynaložené na zajištění stravování zaměstnanců mimo jejich pravidelné pracoviště při nejrůznějších firemních vzdělávacích akcích, školeních a podobných aktivitách.
Navíc je zde samozřejmě § 25 zákona o daních z příjmů, který stanoví, že jsou i náklady čili výdaje, které pro daňové účely uznat nelze, kam mimo jiné patří náklady na reprezentaci, kde jsou zařazeny i náklady na občerstvení a pohoštění. Někdy bývá v daných situacích dost obtížné odlišit jídlo, které má charakter plnohodnotného stravování snídaně, oběda či večeře od jídla, které je z daného hlediska potřeba již považovat za pohoštění, a tedy náklad daňově neuznatelný.
Nejlepší je pokud má zaměstnavatel podmínky poskytování stravování zaměstnancům ukotveny ve vnitřním předpisu či kolektivní smlouvě
V souvislosti s uplatňováním daňově uznatelných nákladů na poskytované stravování zaměstnancům, může být pro zaměstnavatele velkým pomocníkem, pokud má problematiku stravování řešenu vnitřním předpisem či v kolektivní smlouvě.
Pokud má zaměstnavatel, který v rámci svých aktivit vysílá zaměstnance k plnění úkolů mimo pracoviště nejen na klasické pracovní cesty ale i další výjezdy související s pracovními aktivitami, ukotveno v dokumentech, pak poskytování bezplatného stravování vedle povinných cestovních náhrad, nebude zřejmě takový problém doložit z hlediska uznatelných nákladů.
V uvedeném případě je možné se o danou záležitost opřít a prokázat, že jde o náklady poskytnuté na stravování vlastních zaměstnanců pracovně exponovaných mimo pracoviště čili náklady daňově uznatelné. Daňová uznatelnost by se v daném případě měla týkat všech nákladů, které zaměstnavatel v souvislosti se stravováním a zajištěním pitného režimu zaměstnanců vynaložil, ať už stravu a pití poskytl přímo přímo na akci, nebo vybavením zaměstnanců jídelními balíčky na cestu.
Podobné články
Dohoda o poskytnutí stipendia zaměstnavatelem by měla být srozumitelná a jednoznačná
Stipendium studentům, kromě škol, nadací či dalších institucí, mohou poskytovat i jejich budoucí zaměstnavatelé.…
Více informací
K nepřímé diskriminaci zdravotně postiženého zaměstnance může dojít snadno
K nepřímé diskriminaci zaměstnance se zdravotním postižením, omezením či specifickou potřebou může na pracovišti…
Více informací
Pružná pracovní doba má také pravidla daná zákonem
Pružná pracovní doba zaměstnance je schéma pracovní doby rozdělené na úseky základní pracovní doby a úseky…
Více informací
Jen převedení na jinou práci při změně zdravotní způsobilosti zaměstnance nestačí
Každý zaměstnavatel má z ustanovení zákoníku práce povinnost chránit zdraví svých zaměstnanců a nikdy nesmí…
Více informací
