Daňová uznatelnost nákladů na stravování zaměstnanců při práci mimo pracoviště se někdy prokazuje těžko
Nejeden článek na tomto portálu se věnuje cestovním náhradám poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnancům při pracovních cestách čili výkonu pracovní činnosti mimo pracoviště zaměstnavatele. Zaměstnavateli v souvislosti s plněním dané povinnosti vzniká výdaj, který by měl mít možnost si uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Avšak postupovat při tomto daňovém uplatnění správně, nemusí být vždy snadné.
Daňovou uznatelnost cestovních náhrad poskytnutých zaměstnanci určuje § 24 zákona o daních z příjmů. Ale co daňová uznatelnost stravování zaměstnanců na nejrůznějších firemních školeních a potřebných akcích?
Klíčovým paragrafem určujícím daňovou uznatelnost nákladů vzniklých zaměstnavateli z důvodů poskytnutí cestovních náhrad včetně stravného zaměstnancům konajícím pracovní cestu, je § 24 odstavec 2). Jenže uvedený paragraf řeší uvedenou daňovou uznatelnost nákladů dosti obecně a přitom je jasné že není pracovní cesta jako pracovní cesta a nejsou náklady jako náklady.
Nesnadným oříškem k řešení z hlediska správného uplatnění daňové uznatelnosti nákladů bývají často náklady vynaložené na zajištění stravování zaměstnanců mimo jejich pravidelné pracoviště při nejrůznějších firemních vzdělávacích akcích, školeních a podobných aktivitách.
Navíc je zde samozřejmě § 25 zákona o daních z příjmů, který stanoví, že jsou i náklady čili výdaje, které pro daňové účely uznat nelze, kam mimo jiné patří náklady na reprezentaci, kde jsou zařazeny i náklady na občerstvení a pohoštění. Někdy bývá v daných situacích dost obtížné odlišit jídlo, které má charakter plnohodnotného stravování snídaně, oběda či večeře od jídla, které je z daného hlediska potřeba již považovat za pohoštění, a tedy náklad daňově neuznatelný.
Nejlepší je pokud má zaměstnavatel podmínky poskytování stravování zaměstnancům ukotveny ve vnitřním předpisu či kolektivní smlouvě
V souvislosti s uplatňováním daňově uznatelných nákladů na poskytované stravování zaměstnancům, může být pro zaměstnavatele velkým pomocníkem, pokud má problematiku stravování řešenu vnitřním předpisem či v kolektivní smlouvě.
Pokud má zaměstnavatel, který v rámci svých aktivit vysílá zaměstnance k plnění úkolů mimo pracoviště nejen na klasické pracovní cesty ale i další výjezdy související s pracovními aktivitami, ukotveno v dokumentech, pak poskytování bezplatného stravování vedle povinných cestovních náhrad, nebude zřejmě takový problém doložit z hlediska uznatelných nákladů.
V uvedeném případě je možné se o danou záležitost opřít a prokázat, že jde o náklady poskytnuté na stravování vlastních zaměstnanců pracovně exponovaných mimo pracoviště čili náklady daňově uznatelné. Daňová uznatelnost by se v daném případě měla týkat všech nákladů, které zaměstnavatel v souvislosti se stravováním a zajištěním pitného režimu zaměstnanců vynaložil, ať už stravu a pití poskytl přímo přímo na akci, nebo vybavením zaměstnanců jídelními balíčky na cestu.
Podobné články
Doručování písemností bude snazší pro zaměstnavatele a rizikovější pro zaměstnance
Novelizovaný zákoník práce začne být, kromě ustanovení o dovolené u dohod účinný již od 1. října 2023.…
Více informací
Zaměstnancům na dohody půjde nově srážet z náhrad i záloh odměny, pokud částky nenáleží
Nadcházející novela zákoníku práce přinese mimo jiné i změny ohledně srážek z výdělku pracovníků…
Více informací
Rozšířené potvrzení o zaměstnanosti kvůli podpoře si zaměstnanec musí vyžádat
Pokud končí pracovněprávní vztah zaměstnavatele a zaměstnance, má zaměstnavatel ze zákona vždy povinnost vystavit…
Více informací
Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci dočasně přidělenému do zahraničí není snadné
Dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli není nic neobvyklého ani nezákonného a zaměstnavatelé…
Více informací
