Ručení není snadná záležitost a ručitel může přijít i o celý majetek
Ručení znamená zajištění splnění závazku za jinou osobu, která má vůči někomu dluh. Ručitel se zavazuje svým majetkem věřiteli, že splní dluh za dlužníka v případě, že dlužník nebude schopen dluh zaplatit. Jde tedy o formu pomoci druhému, která většinou dlužníkovi usnadňuje přístup k nějaké půjčce či úvěru. Pokud věci fungují a dlužník svůj závazek čili dluh řeší, nemusí být s ručením problém. Pokud však dlužník přestane dluh zvládat a řešit nastávají pro ručitele těžké chvíle, z nichž nebývá snadného úniku.
Ručení je zásadní závazek, který při nezodpovědném dlužníkovi může ručitele hodně bolet a není příliš možností jak se bránit
Ručení je jednoduchou a dostupnou formou zajištění závazku, a často pomáhá k získání například hypotéky na bydlení či peněz na rozjezd podnikání. Při ručení se ručitel zaváže věřiteli čili poskytovateli půjčky, že za dlužníka splní jeho závazek, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní § 2018 občanského zákoníku. K uvedenému aktu stačí podepsat písemnou ručitelskou smlouvu u věřitele, kde se ručitel zaváže k danému konání a věc je hotova. Dlužník účastníkem ručitelské smlouvy není. Stranami ručitelského vztahu je vždy jen věřitel a ručitel
Jak ale napovídá název a úvod článku, ručení nikdy není záležitost, kterou lze brát na lehkou váhu a ručitel si musí ve vlastním zájmu uvedený krok vždy dobře promyslet, musí si být vědom toho, co na sebe takovým závazkem bere a jaká rizika z toho plynou. Riziko, že dlužník náhle nebude schopen z nejrůznějších příčin svůj dluh splácet, může nastat vždy v případě zodpovědného i nezodpovědného dlužníka a pro ručitele mohou náhle nastat velmi krušné chvíle, z nichž v žádném případě není snadné se dostat.
Ručení je pro věřitele vždy pojistkou, že pokud nebude pohledávka splněna dlužníkem, je zde další osoba, která má ze zákona povinnost plnit a na níž je tedy možné uspokojení žádat. V pozici ručitele je nutné si uvědomovat, že povinnost ručení může ručiteli vzniknout i v případě dlužníka nedostatečně způsobilého zavazovat se k povinnostem. Může se tedy stát, že se člověk stane ručitelem osobě, která není plně způsobilá za své konání a ani v takovém případě se ručitel ze své povinnosti ručení nemůže vyvázat, protože zákon zde jasně říká, že pro nezpůsobilého dlužníka povinnost splnit dluh zaniká, ale povinnost ručitele trvá, pokud ručitel při převzetí závazku o dlužníkově omezení věděl nebo vědět mohl § 2019 druhý odstavec.
Výše uvedené řádky tedy jednoznačně ukazují, že pokud se dlužník dostane do problémů se splácením dluhu a nebude se snažit svoji situaci řešit, bude to pro ručitele velký problém, který jej může připravit třeba i o celý majetek.
Ručitel má právo požadovat po dlužníkovi to co za něj zaplatil, ale nemusí se požadovaného domoci
Pokud je mezi dlužníkem a ručitelem vztah dvou zodpovědných osob a dlužník se snaží svoji komplikovanou situaci řešit, má ručitel naději, že získá zpět třeba alespoň část toho, co za dlužníka zaplatil. Pokud se dlužník s ručitelem dohodne, může ručiteli zaplacené peníze postupně splácet nebo si mohou započítat vzájemné pohledávky a podobně.
Pokud však dlužník s ručitelem svoji situaci řešit nebude a přestane s ním komunikovat, tak není žádný nástroj jak dlužníka donutit, aby ručiteli něco vrátil, pokud není předem stanoveno, jak se dlužník s ručitelem vyrovná. A je důležité si před přijetím závazku ručení uvědomit, že ze zákona pro ručitele ručení zaniká až se zánikem dluhu, který zajišťuje a ne dříve. Ani smrt dlužníka neznamená zánik závazku, protože závazek přechází na dědice, ale pro ručitele povinnost nekončí.
Ručitel, který za dlužníka splní dluh, má ze zákona sice právo požadovat po dlužníkovi náhradu veškerého plnění čili všeho co za dlužníka zaplatil, jenže reálně není tento nárok příliš vymahatelný, protože pokud dlužník neplnil svůj závazek vůči věřiteli, protože nemá prostředky na jeho splnění, pak je jasné, že vůči ručiteli svůj závazek také nesplní.
Vzájemné započtení pohledávky mezi dlužníkem a ručitelem je možné také jen za situace, pokud taková vzájemná pohledávka mezi stranami existuje a pokud se ručitel dlužníkem na takové možnosti dohodnou. Ani soud však nemůže dlužníka k takovému kroku nutit, i když by taková pohledávka existovala, ale dlužník se započtením nebude souhlasit či nebude komunikovat, ručitel se tedy svých peněz danou cestou nedomůže.
Ručitel může sice věřiteli ručení odmítnout, ale jen za zcela specifické situace
Za určitých podmínek má sice ručitel ze zákona právo ručení věřiteli odepřít čili neplnit závazek, ale jde to jen za zcela specifické situace. Ručitel může věřiteli neplnit v situaci, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. To znamená, že věřitel neumožnil uspokojení dané pohledávky, protože byl ve lhůtě plnění nekontaktní, pokud mělo být plnění osobní, nebo nesdělil číslo účtu, na který má být plněno. Jinak řečeno věřitel nemůže vymáhat plnění po dlužníkovi ani ručiteli, pokud k němu neposkytl součinnost a za neplnění závazku si tudíž může sám.
Co může ručitele chránit je písemná smlouva předem podepsaná mezi dlužníkem a ručitelem s jednoznačně nastavenými podmínkami rozsahu a doby ručení
Výše uvedené řádky tedy jednoznačně říkají, že ručení je zásadní akt, který je vždy nutné předem nejen promyslet, ale měl by být vždy také předem precizně smluvně ošetřen s jednoznačně a nezaměnitelně nastavenými podmínkami.
Čili ručitel a dlužník by v zájmu obou stran měli mít o ručení předem uzavřenu smlouvu, která bude jasně vymezovat, kdo komu a za co ručí, na jakou dobu a v jakém rozsahu. Samozřejmě by mělo být stanoveno i to jakým způsobem se dlužník bude s ručitelem vyrovnávat v případě, že ručitel za něho závazek vůči věřiteli splní. Ručení by mělo být dohodnuto tak, aby ručitel neručil za celý dluh celým svým majetkem, a dobře je třeba promyslet i dobu ručení, čili z hlediska ručitele dobu ručení omezit na přesně stanovenou dobu. Jinak řečeno z hlediska jediného ručitele není dobré upsat se k ručení za celý dluh na celou dobu až do splacení, dobu je tedy dobré přesně nastavit a omezit. Hlavně by měl mít ručitel předem jednoznačně stanoveno, kdy pro něho přijatý závazek skončí. Pokud totiž není jednoznačně stanoveno jinak, skončí závazek splněním, což znamená, že dlužník řádně splní svoji povinnost a věřiteli uhradí, k čemu se zavázal nebo závazek přejde právě na věřitele a skončí právě buď po předem smluvně stanovené době, nebo až v okamžiku splnění celého závazku.
Podobné články
Doručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta…
Více informacíDoručování důležitých písemností zaměstnanci e-mailem zatím stále nemusí být nejlepší volbou
Ačkoli se doručování písemností zaměstnancům prostřednictvím e-mailu může zaměstnavatelům jevit jako ta nejsnazší a nejpřijatelnější cesta, opak může být pravdou. Je důležité si uvědomit, že pro doručování zásadních pracovněprávních písemností e-mailem je zatím stále nutné splnit ne zcela snadné podmínky, které by se sice měly v dohledné budoucnosti změnit, ale zatím se tak nestalo.
Při doručování zásadních pracovněprávních písemností zaměstnanci e-mailem je nutné promyslet, zda je to ze zákona možné a zda budou splněny příslušné podmínky
Doručování písemností zaměstnanci e-mailem musí zaměstnavatel vždy pečlivě zvažovat podle toho, o jakou písemnost se jedná a co ohledně jejího doručování stanoví zákon konkrétně zákoník práce. Je důležité si jako zaměstnavatel uvědomovat, že pro doručování zásadních písemností v pracovněprávním vztahu, například písemností ohledně pracovního poměru, odměňování, či porušení pracovní neschopnosti jsou zákoníkem práce stanovena jednoznačná pravidla a postupy, jak musí být doručení v konkrétní situaci provedeno, aby bylo platné.
S uvedenými pravidly se musí zaměstnavatel před volbou způsobu doručení písemnosti zaměstnanci pečlivě seznámit, aby věděl, který ze způsobů, ve které situaci konkrétně použít.
Zákonem uznávaných a určených způsobů doručování výše uvedených písemností v pracovněprávních vztazích je hned několik od doručování do vlastních rukou na pracovišti, přes doručování provozovatelem poštovních služeb, až po doručování elektronicky e-mailem nebo datovou schránkou. Zaměstnavatel si však nemůže libovolně vybrat, který ze způsobů pro doručení důležité písemnosti zvolí, ale musí (zatím stále) postupovat v přesně vymezeném sledu. Začít je nutné vždy od doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance na pracovišti. Až teprve pokud doručení na pracovišti není možné, může zaměstnavatel zvolit doručení prostřednictvím:
- provozovatele poštovních služeb čili běžné pošty,
- sítě nebo služby elektronických komunikací nebo
- datové schránky.
Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že k doručení pracovněprávních písemností určených do vlastních rukou zaměstnance nelze volit doručení e-mailem jako primární, ale až jako další možnost když se nezdaří předání na pracovišti, nebo kdekoli bude zaměstnanec zastižen.
Dále je třeba si v souvislosti s doručením uvedených písemností e-mailovou cestou uvědomovat, že zde zákon stanoví nutné splnění tří poměrně přísných podmínek pro postup zaměstnavatele i zaměstnance, aby doručení bylo právně platné.
K doručení pracovněprávních dokumentů e-mailem je nutný předchozí písemný souhlas zaměstnance, elektronická adresa pro doručování i elektronické podpisy
Předchozí řádky ukazují, že doručování pracovněprávních písemností například pracovní smlouvy zaměstnanci e-mailem nemusí být ze zákona správným způsobem a primárně je třeba stále volit způsob předání zaměstnanci přímo. Na straně druhé, i když doručení e-mailem správnou volbou, protože jiný způsob možný není, může nastat další problém s pravidly.
Paragraf 335 zákoníku práce si při doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací čili doručování e-mailem žádá nejen písemný souhlas zaměstnance a poskytnutí elektronické adresy pro uvedené doručování, ale také elektronické podepsání písemnosti na straně zaměstnavatele i zaměstnance.
Aby mohl zaměstnavatel vůbec zvolit doručení výše popsaných písemností e-mailem, musí mít předtím písemný souhlas zaměstnance s takovým způsobem doručování a k tomu i elektronickou adresu také poskytnutou zaměstnancem k danému účelu. Další co zaměstnavatel k uvedenému doručování musí mít je vlastní uznávaný elektronický podpis, kterým bude doručovaná písemnost podepsána.
Elektronický podpis však potřebuje i zaměstnanec pro potvrzení přijetí písemností. Zákon si zatím potvrzení přijetí písemnosti zaměstnancem stále žádá a toto potvrzení může zaměstnanec uskutečnit jedině datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.
Pokud tedy nedá zaměstnanec zaměstnavateli písemný souhlas s doručováním prostřednictvím e-mailu nebo nemá zaměstnavatel či zaměstnanec vlastní elektronický podpis, tak doručování pracovněprávních písemností e-mailem mezi nimi možné není.
Změnit a usnadnit podmínky doručování uvedených písemností e-mailem by měla chystaná novela zákoníku práce. Zaměstnanec již nebude muset potvrzovat přijetí, protože se uplatní fikce doručení
Významný obrat v záležitosti doručování popsaných písemností e-mailem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, by měla přinést ona chystaná velká novelizace zákoníku práce. Jedná se o onu novelizaci, která má též upravit podmínky práce z domova, práce na dohody i řadu dalších záležitostí.
Pokud tedy uvedená novelizace dojde platnosti, doručování písemností zaměstnanci e-mailem by se měla otevřít snazší cesta. Písemný souhlas zaměstnance s doručováním pracovněprávních písemností e-mailem i elektronickou adresu sdělenou zaměstnancem, bude zaměstnavatel potřebovat pořád. Bez vlastního elektronického podpisu, kterým odesílaný dokument podepíše, se zaměstnavatel také neobejde, ale na potvrzení ze strany zaměstnance už nebude potřeba. A zaměstnanec nebude pro dané účely muset mít ani elektronický podpis.
Na straně zaměstnance by totiž nově měla platit fikce doručení. Pokud se tedy zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou, že zaměstnavatel bude doručovat uvedenou dokumentaci zaměstnanci e-mailem a zaměstnanec stvrdí uvedený souhlas v dohodě podpisem, bude moci zaměstnavatel uvedeným způsobem písemnosti doručovat i bez potvrzení zaměstnance. Záležitost bude po 15 dnech od odeslání považována za doručenou fikcí.
I při vyloučení možnosti odstoupení od smlouvy musí být vždy cesta ze závazku
Vždy když si dvě strany sjednávají smluvní podmínky nějakého závazku, musí postupovat v souladu s platnými…
Více informací
Smlouva o dílo se dá ukončit dohodou nebo také odstoupením
Smluvní vztah plynoucí ze smlouvy o dílo má ideálně skončit, tak, že dílo je dokončeno a předáno objednateli, tak…
Více informací
