Co hlídat, aby zaměstnanecké akciové a opční programy byly daňově výhodné?
Od 1. ledna 2026 vstoupila v účinnost významná novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, která prostřednictvím nového ustanovení § 6 odst. 14 zavedla do českého daňového systému zcela zásadní změnu v podobě preferenčního režimu takzvaného odloženého zdanění příjmů zaměstnanců plynoucích z účasti v zaměstnaneckých akciových a opčních programech. Tato nová právní úprava představuje klíčový nástroj, jehož hlavním cílem je motivovat zaměstnance k dlouhodobé loajalitě vůči zaměstnavateli a zároveň jim umožnit přímou kapitálovou účast ve společnosti, pro niž vykonávají závislou činnost, čímž se zaměstnanec stává nejen pouhým příjemcem mzdy, ale také spoluvlastníkem firmy se skutečným a přímým ekonomickým zájmem na jejím úspěchu, růstu a celkovém rozvoji do budoucna.
Podmínky na straně zaměstnance
Aby mohl zaměstnanec využít výhod tohoto nového preferenčního daňového režimu a těžit z odloženého zdanění svých příjmů plynoucích z účasti v akciových či opčních programech, musí splnit zákonem stanovená poměrně přísná kritéria, která se týkají několika klíčových oblastí jeho pracovního i majetkového postavení. Konkrétně se jedná zejména o povinnost vykonávat závislou činnost pro příslušného zaměstnavatele po určitou zákonem stanovenou minimální dobu, přičemž souběžně s tímto požadavkem musí zaměstnanec splnit také podmínku minimální doby držby akcií nabytých v rámci daného programu, neboť právě tato doba držby je jedním ze základních pilířů celého systému odloženého zdanění. Zákon dále stanoví konkrétní limity týkající se maximální výše příjmu zaměstnance, které mohou být v rámci preferenčního režimu zohledněny, a rovněž omezuje maximální výši podílu zaměstnance na základním kapitálu společnosti tak, aby byl celý systém nastaven spravedlivě a nevznikaly případné daňové úniky prostřednictvím nadměrné kapitálové koncentrace v rukou jednotlivých zaměstnanců.
Povinnosti a odpovědnost zaměstnavatele
Na straně zaměstnavatelů je situace neméně náročná a zodpovědná, neboť právě zaměstnavatel nese primární odpovědnost za to, aby byl celý zaměstnanecký akciový nebo opční plán nastaven v souladu se všemi zákonnými požadavky, a to jak po stránce formální, tak po stránce věcné a ekonomické. Zaměstnavatelé jsou především povinni vést přesnou, úplnou a srozumitelnou dokumentaci těchto programů, která musí detailně zachycovat veškeré parametry daného plánu a prokazovat jejich soulad se zákonem stanovenými ekonomickými kritérii, přičemž jakákoli nejasnost nebo mezera v této dokumentaci může mít závažné daňové důsledky. Zcela zásadní povinností zaměstnavatelů je navíc splnění oznamovací povinnosti vůči příslušnému správci daně, kdy zaměstnavatel musí aktivně informovat daňovou správu o existenci a parametrech zavedených zaměstnaneckých programů, přičemž nedodržení této povinnosti nebo nesplnění kteréhokoli z výše uvedených kritérií automaticky vylučuje možnost uplatnění preferenčního daňového režimu a příjmy zaměstnanců jsou pak zdaněny standardním způsobem bez jakýchkoli výhod odloženého zdanění.
Klíčová role odborné spolupráce
Správné, funkční a dlouhodobě udržitelné nastavení zaměstnaneckých akciových a opčních programů je natolik komplexní záležitostí, která se dotýká současně oblasti daňového práva, pracovního práva, obchodního práva i firemní strategie, že se bez důkladného odborného přístupu a precizní spolupráce zkušených právních a daňových poradců prakticky neobejde, a to ani u těch zaměstnavatelů, kteří mají vlastní interní právní nebo finanční oddělení. Je naprosto nezbytné, aby zaměstnavatelé investovali dostatečný čas i prostředky do důkladného nastudování celého systému a jeho správného pochopení z hlediska platných daňových i právních pravidel, neboť pouze takto precizně nastavený program může dlouhodobě fungovat bez problémů, přinášet zaměstnancům skutečný majetkový prospěch v podobě výhodného odloženého zdanění a zároveň plnit svůj základní motivační účel, kterým je posílení přímého zájmu zaměstnanců na úspěchu a rozvoji společnosti, pro niž pracují.
