Co je dvoustupňový test zneužití daňového práva mezi spojenými osobami?
Dvoustupňový test slouží k rozlišení mezi oprávněným využitím daňových pravidel a účelově vytvořenou strukturou, jejímž skutečným smyslem je pouze vyhnout se daňové povinnosti nebo získat daňové osvobození.
Objektivní obraz transakcí
První část testu se zaměřuje na objektivní okolnosti případu a na to, zda má jednání společnosti skutečný hospodářský obsah. Pozornost se věnuje především mezinárodně propojeným společnostem, které jsou součástí jednoho holdingu nebo jsou jinak personálně, majetkově či řídicím způsobem spojeny. U takových struktur může docházet například k převádění dividend mezi mateřskými a dceřinými společnostmi, k poskytování úvěrů, k přesunům zisku nebo k využívání společností registrovaných v různých státech. Daňový úřad nebo soud proto nehodnotí pouze to, zda byly uzavřeny příslušné smlouvy a zda byly splněny jejich formální náležitosti. Zkoumá také, zda společnost skutečně vykonává podnikatelskou činnost, má odpovídající zaměstnance, kancelářské nebo provozní zázemí, samostatně přijímá rozhodnutí, nese podnikatelská rizika a plní reálné funkce, které odpovídají jejímu postavení v celé struktuře.
Subjektivní záměr daňového subjektu
Druhá část testu se týká účelu a motivace jednání. Posuzuje se, zda bylo vytvoření konkrétního uspořádání vedeno skutečnými ekonomickými důvody, nebo zda bylo jeho hlavním cílem pouze dosažení daňového zvýhodnění. Úřady a soudy mohou v této souvislosti hodnotit časovou posloupnost jednotlivých kroků, způsob financování, tok peněz, skutečné rozhodování, smluvní dokumentaci, rozdělení funkcí mezi propojenými osobami i to, zda by obdobná struktura dávala smysl také bez existence daňové úspory. Jestliže společnost formálně splňuje podmínky například pro osvobození dividend, ale nedokáže vysvětlit, proč byla konkrétní mez holdingová společnost vytvořena, jakou skutečnou činnost vykonává a jaký jiný než daňový účel sleduje, může to svědčit o účelovém jednání. Pro závěr o zneužití však zpravidla nestačí samotné zjištění, že společnost daňově výhodné úpravy využila.
Posouzení celku a právní následek
Rozhodující je celkové posouzení všech okolností, nikoli izolované hodnocení jediné smlouvy, jedné platby nebo jednoho formálního požadavku. Společnost může mít legitimní důvody pro vytvoření složité mezinárodní struktury, například pro efektivnější řízení skupiny, zajištění financování, ochranu investic, rozdělení podnikatelských rizik nebo organizaci skutečné přeshraniční činnosti. Pokud jsou tyto důvody doložitelné a odpovídají reálnému fungování společnosti, nemusí být využití daňového osvobození zneužitím práva. Jestliže však právní a obchodní vazby existují pouze na papíře, finanční toky jsou okamžitě převáděny dál, společnost nemá vlastní hospodářské zázemí a jediným rozumným vysvětlením celé konstrukce je získání daňové výhody, může být naplněn dvoustupňový test zneužití.
Ochrana smyslu daňových pravidel
Důsledkem závěru o zneužití práva může být odmítnutí daňového osvobození nebo jiného daňového zvýhodnění, i když společnost formálně naplnila některé či dokonce všechny běžně sledované podmínky. Takový postup vychází z toho, že právní normy nelze využívat způsobem, který obchází jejich účel a smysl. Dvoustupňový test proto neslouží k automatickému trestání složitých holdingových struktur ani k vyloučení legitimního daňového plánování. Jeho funkcí je odhalit případy, kdy jsou mezi spojenými osobami uměle vytvořeny obchodní, vlastnické nebo finanční vztahy bez dostatečné ekonomické podstaty a kdy je daňová výhoda hlavním důvodem celého uspořádání.
