Co vše musí být v práci zaměstnanců shodné pro pobírání shodné mzdy?
Zaměstnanci, kteří pracují u stejného zaměstnavatele, mají podle zákoníku práce nárok na stejnou mzdu nebo plat tehdy, jestliže vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Samotné zařazení na shodnou pracovní pozici proto ještě automaticky neznamená, že jim musí být vyplácena zcela totožná odměna.
Posuzování skutečného obsahu práce
Rozhodující není pouze název pracovní pozice uvedený v pracovní smlouvě, ve vnitřním předpisu nebo v organizační struktuře zaměstnavatele, ale především skutečný obsah práce, kterou zaměstnanci reálně vykonávají. Zaměstnavatel musí porovnat, jaké úkoly zaměstnanci plní, jaké znalosti a dovednosti při tom používají, jakou míru samostatnosti mají a jak významná je jejich odpovědnost. Dvě pracovní pozice mohou mít stejný název, avšak pokud se jejich skutečná náplň, náročnost nebo rozsah odpovědnosti podstatně liší, nemusí jít z hlediska práva o stejnou práci ani o práci stejné hodnoty.
Kritéria podle zákoníku práce
Při posuzování, zda jde o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, se podle § 110 zákoníku práce hodnotí zejména složitost, odpovědnost a namáhavost práce. Zaměstnavatel musí přihlížet ke vzdělání, odborným znalostem a praktickým dovednostem potřebným pro řádný výkon práce, dále ke složitosti pracovních úkolů a k náročnosti jejich organizačního nebo řídicího zajištění. Zohledňuje se také míra odpovědnosti za škodu, zdraví, bezpečnost osob a svěřené hodnoty, stejně jako fyzická, smyslová a duševní zátěž a působení případných negativních vlivů pracovního prostředí. Tato kritéria je nutné posuzovat věcně, konkrétně a podle skutečných podmínek výkonu práce, nikoli pouze podle subjektivního názoru vedoucího zaměstnance.
Důsledky pro odměňování
Jestliže zaměstnanci vykonávají práci, která je z hlediska uvedených kritérií stejná nebo stejně hodnotná, musí jim zaměstnavatel poskytovat stejnou mzdu nebo plat, pokud neexistuje jiný objektivní a zákonný důvod pro odlišné odměňování, například rozdíl v délce praxe, pracovních výsledcích nebo jiných řádně stanovených okolnostech. Naopak odlišnosti ve složitosti úkolů, míře odpovědnosti, náročnosti řízení, potřebné kvalifikaci nebo pracovním zatížení mohou odůvodnit rozdílnou výši mzdy, pokud jsou skutečné, prokazatelné a přiměřené. Zaměstnavatel proto nesmí odměňování rozlišovat podle osobních nebo diskriminačních důvodů, ale musí být schopen vysvětlit, z jakých konkrétních rozdílů mezi vykonávanými pracemi při stanovení mzdy vycházel.
