Co zkoumá subjektivní a objektivní složka testu zneužití daňového práva?
Dvoustupňový test zneužití práva zkoumá, zda daňový subjekt sice formálně postupoval podle právních předpisů, avšak ve skutečnosti využil jejich ustanovení způsobem, který odporuje jejich smyslu a účelu.
Kdy se test uplatní
Test se používá zejména v případech, kdy vznikne podezření, že určitá daňová struktura nebo transakce byla vytvořena především za účelem získání daňové výhody. Typicky může jít o holdingové společnosti, jejichž majetkové a právní vztahy mezi mateřskými a dceřinými společnostmi jsou značně složité a jejichž uspořádání může formálně splňovat podmínky pro osvobození podílů na zisku. Samotné splnění formálních požadavků však ještě neznamená, že daňová výhoda musí být přiznána.
Objektivní složka: rozpor se smyslem zákona
Objektivní složka testu se zaměřuje na skutečný výsledek a povahu posuzované transakce. Zkoumá se, zda jednání daňového subjektu, i když navenek odpovídá textu právních předpisů, není v rozporu se smyslem a účelem konkrétního daňového zvýhodnění. U osvobození podílů na zisku se proto neposuzuje pouze to, zda společnost formálně splnila stanovené podmínky, například existenci příslušného vztahu mezi společnostmi nebo požadovanou dobu držby podílu. Posuzuje se také, zda tato úprava odpovídá skutečným ekonomickým vztahům a zda daňová výhoda sleduje účel, pro který ji právní řád poskytuje.
Subjektivní složka: účel získat výhodu
Subjektivní složka se soustředí na motivaci a skutečný účel jednání daňového subjektu. Zkoumá se, zda byla daná struktura vytvořena nebo využita především proto, aby došlo k získání daňového zvýhodnění, aniž by pro ni existovala reálná obchodní, hospodářská nebo ekonomická potřeba. U holdingových společností může být významné například to, zda mají skutečné funkce, vlastní rozhodovací činnost, zaměstnance, kancelářské zázemí, majetek, podnikatelské riziko nebo zda skutečně vykonávají činnost odpovídající jejich postavení. Pokud společnost pouze formálně vytvoří podmínky pro osvobození podílů na zisku a její existence či zapojení do transakce nemá jiný rozumný ekonomický význam, může být naplněna subjektivní složka testu. Teprve společné posouzení objektivní a subjektivní složky umožňuje dospět k závěru, že došlo ke zneužití práva, a podle § 8 odst. 4 daňového řádu daňovou výhodu nepřiznat.
