Co znamená princip přiměřenosti při porušení rozpočtové kázně?
Z pohledu striktního dotačního práva představuje jakékoliv, byť sebemenší či zanedbatelné nedodržení stanovených povinností při nakládání s finančními prostředky porušení rozpočtové kázně, se kterým právní úprava standardně spojuje nepříznivé následky v podobě povinnosti vrátit poskytnuté finance prostřednictvím odvodu a uhradit s tím související zákonné penále.
Materiální korektiv a hodnocení dopadu na cíl projektu
Zákonodárce však toto formální pojetí zásadním způsobem zmírňuje zakotvením principu přiměřenosti, který výslovně stanoví, že vyměřený odvod nesmí být likvidační ani mechanicky stanovený v maximální výši, nýbrž musí striktně odpovídat konkrétní závažnosti spáchaného deliktu. Posouzení této závažnosti nelze provádět šablonovitě, ale vždy přísně individuálně s ohledem na specifické okolnosti každého jednotlivého případu, přičemž stěžejním a určujícím kritériem zůstává skutečnost, do jaké míry mělo dané dílčí pochybení reálný negativní dopad na celkové naplnění a zachování hlavního účelu a smyslu poskytnuté dotace.
Rozhodovací proces a důkazní břemeno správce daně
V aplikační praxi tento princip přikazuje správci daně provést důkladnou úvahu, zda zjištěné pochybení skutečně odůvodňuje uložení povinnosti vrátit celých sto procent čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, anebo zda povaha a význam porušené povinnosti vyžadují stanovení odvodu pouze v adekvátní, poměrně snížené výši podle příslušných ustanovení rozpočtových pravidel (§ 44a odst. 4). Správce daně se v tomto směru nemůže omezit na pouhé konstatování nesrovnalosti, ale je povinen svůj myšlenkový postup, úvahy o závažnosti deliktu a důvody zvolené výše finančního postihu detailně, logicky a přezkoumatelným způsobem zachytit v odůvodnění svého rozhodnutí.
Vázanost poskytovatele zásadou proporcionality v sanačních fázích
Imperativ jednat v duchu přiměřenosti se nevztahuje pouze na daňové orgány při vyměřování sankcí, nýbrž dopadá bezprostředně i na samotného poskytovatele dotace, který je povinen míru závažnosti pochybení a jeho vliv na splnění dotačního účelu zkoumat ve všech fázích administrace podpory. Tento postup je poskytovatel ze zákona povinen aplikovat zejména v situacích, kdy zvažuje nevyplacení části nebo celé dotace na základě podezření z nesrovnalostí (§ 14e rozpočtových pravidel), kdy využívá institut předběžné výzvy k dobrovolnému vrácení prostředků (§ 14f rozpočtových pravidel), anebo v krajním případě přistupuje k autoritativnímu rozhodnutí o úplném odnětí dotace (§ 15 rozpočtových pravidel).
