Co znamená virtuální účast zaměstnance ve společnosti?
Virtuální účast zaměstnance ve společnosti představuje moderní formu zaměstnaneckého motivačního programu, jehož cílem je dlouhodobě propojit zájmy zaměstnance s rozvojem a úspěchem firmy. Zaměstnanec v takovém případě nezískává skutečné akcie ani reálný obchodní podíl ve společnosti, ale na základě smlouvy mu vzniká nárok na budoucí peněžní plnění, jehož výše se odvíjí od hodnoty společnosti, jejího růstu, dosažených hospodářských výsledků Tento nástroj se často využívá zejména u začínajících a rychle rostoucích společností, které nemohou nebo nechtějí zaměstnancům převádět skutečné podíly či akcie. Zaměstnanec se tedy nestává společníkem ani akcionářem, ale získává ekonomický nárok, který je podobný nároku vlastníka na výnos z růstu hodnoty firmy.
Vznik a postupné nabývání nároku
Nárok zaměstnance na virtuální odměnu obvykle nevzniká okamžitě v plném rozsahu. Často se sjednává takzvané postupné nabývání, při němž zaměstnanec získává nárok na jednotlivé části virtuální účasti v závislosti na délce trvání pracovního poměru, pracovního výkonu nebo splnění dalších podmínek. Smlouva může například stanovit, že zaměstnanec získá každý měsíc nebo každý rok určitou část přiznaného virtuálního podílu. Pokud zaměstnanec odejde před uplynutím sjednané doby, může mu zůstat pouze část již nabytého nároku, zatímco dosud nenabytá část zanikne.
Podmínky mohou být nastaveny také podle výsledků zaměstnance, splnění konkrétních pracovních cílů, dosažení určitého obratu, růstu počtu zákazníků, uvedení nového produktu na trh nebo celkového zvýšení hodnoty společnosti. Smlouva by proto měla jednoznačně upravovat nejen počet virtuálních jednotek nebo procentní podíl, ale také pravidla jejich nabývání, případné podmínky setrvání ve společnosti, důsledky ukončení pracovního vztahu a způsob výpočtu budoucí výplaty. Čím přesněji jsou tato pravidla popsána, tím menší je prostor pro budoucí spory mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Výplata bonusu a okamžik realizace
K samotné výplatě zpravidla dochází až ve chvíli, kdy nastane takzvaná likviditní nebo realizační událost. Může jí být například prodej celé společnosti, prodej její části, vstup nového investora, významná změna vlastnické struktury, fúze, přeměna společnosti nebo jiná transakce, při níž lze objektivně určit hodnotu firmy. V některých zaměstnaneckých akciových programech může být výplata navázána také na dosažení předem stanovené úrovně zisku nebo na jiný ekonomický výsledek, pokud to příslušná smluvní dokumentace umožňuje.
Částka vyplacená zaměstnanci se obvykle označuje jako bonus, payout nebo peněžní vypořádání virtuální účasti. Její výše může být určena například jako poměrná část rozdílu mezi původní a aktuální hodnotou společnosti, jako procento z výnosu dosaženého při prodeji nebo jako částka odpovídající počtu virtuálních akcií vynásobenému jejich hodnotou při dané transakci. Rozhodující je konkrétní smluvní nastavení. Je proto nezbytné, aby dokumenty stanovily, jak se hodnota společnosti určuje, kdo ji oceňuje, zda se zohledňuje zadlužení společnosti, jak se zachází s novými investicemi a jak se vypořádají případné změny kapitálové struktury.
Právní a daňové postavení zaměstnance
Virtuální účast sama o sobě zpravidla nepředstavuje skutečné vlastnictví části společnosti. Zaměstnanec obvykle není zapsán jako společník nebo akcionář, nevstupuje do veřejně evidované vlastnické struktury a nemá právo účastnit se valné hromady, hlasovat, jmenovat orgány společnosti ani rozhodovat o zásadních otázkách jejího fungování. Současně na něj nepřecházejí povinnosti spojené s vlastnictvím skutečného podílu, například povinnost podílet se na rozhodování, nést některá vlastnická rizika nebo respektovat omezení související s převodem podílu.
Výhodou tohoto modelu může být také skutečnost, že zaměstnanec zpravidla neřeší zdanění pouhého příslibu virtuální účasti v okamžiku, kdy mu byla přiznána, protože v této fázi ještě nemusí docházet ke skutečnému příjmu. Daňové a odvodové povinnosti se obvykle posuzují až v okamžiku, kdy je bonus skutečně vyplacen nebo kdy zaměstnanci vznikne jiný zdanitelný ekonomický prospěch. Konkrétní daňový režim však vždy závisí na právní podobě programu, obsahu smlouvy, způsobu výplaty, postavení zaměstnance a aktuální právní úpravě. Virtuální účast je proto vhodné chápat především jako smluvní ekonomickou účast, nikoli jako skutečné vlastnictví části společnosti.
