Do kdy může žalovaný vznést námitku vzájemného plnění dle § 2993?
Uplatnění námitky vzájemného plnění představuje stěžejní hmotněprávní i procesní obranu žalovaného v režimu bezdůvodného obohacení.
Procesní časové limity a koncentrace řízení
Aby mohl soud k této obraně přihlédnout, je žalovaný limitován striktními pravidly procesní koncentrace podle občanského soudního řádu, jež mají zabránit svévolným průtahům v řízení. Námitku vzájemného plnění je tudíž nezbytné vznést nejpozději do skončení přípravného jednání, a pokud toto jednání nebylo nařízeno, pak bezpodmínečně do závěru prvního jednání ve věci samé. Zmeškání tohoto procesního okamžiku má za následek, že k později uvedeným tvrzením a důkazním návrhům soud ze zákona nepřihlíží, což fakticky znemožňuje dosáhnout podmíněného výroku v tomtéž soudním řízení.
Důkazní břemeno ohledně synallagmatické povahy závazku
Pouhé formální uplatnění námitky ze strany žalovaného není dostačující, neboť na jeho bedrech leží plné břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně vzájemné vázanosti obou nároků. Žalovaný musí soudu přesvědčivě doložit, že požadované protiplnění vykazuje ryze synallagmatický charakter a přímo pramení ze stejného právního vztahu, z něhož vyvozuje svůj nárok žalobce. Současně je žalovaný povinen prokázat, že žalobce doposud svou část závazku nesplnil ani nenabídl její řádné a včasné splnění, čímž je odůvodněna nutnost synallagmatického provázání obou plnění.
Výrok soudu a nastolení podmíněné vykonatelnosti
Pokud soud na základě provedeného dokazování shledá vznesenou námitku jako plně opodstatněnou, promítne tento závěr přímo do autoritativního výroku svého meritorního rozhodnutí. Žalobě sice může být vyhověno, avšak přisouzený nárok žalobce je přímo podmíněn tím, že sám poskytne stanovené protiplnění žalovanému. Výsledný rozsudek tak vytváří stav vzájemné závislosti, kdy ani jedna ze stran nemůže přistoupit k úspěšné exekuci bez toho, aniž by předem či současně splnila svou vlastní povinnost vůči druhé straně.
