Důkazy k nemoci z povolání musí nejednou soudu doložit zaměstnanec
Prokázat zaměstnavateli odpovědnost za vznik nemoci z povolání představuje pro zaměstnance jeden z nejnáročnějších právních a životních bojů, do kterých se může pustit, přičemž tento proces ho téměř vždy stojí obrovské množství času, energie, psychických sil i finančních prostředků, a přesto výsledek není nikdy předem zaručen.
Odpovědnost zaměstnavatele není automatická
Pro všechny zaměstnance, kteří se ocitli v nelehké situaci spojené s nemocí z povolání a rozhodli se domáhat spravedlnosti a odškodnění soudní cestou, je naprosto zásadní pochopit jeden klíčový právní princip, který mnohé překvapí – skutečnost, že zaměstnavatel nenese odpovědnost za onemocnění svého zaměstnance automaticky, a to ani v případech, kdy existuje celá řada jednoznačných lékařských potvrzení a odborných posudků dokládajících přítomnost nemoci z povolání u konkrétního pracovníka. Nejvyšší soud České republiky opakovaně ve svých rozhodnutích zdůraznil, že samotná diagnóza nemoci z povolání u zaměstnance ještě nijak automaticky nezakládá přímou odpovědnost jeho zaměstnavatele, a proto musí být odpovědnost konkrétního zaměstnavatele vždy samostatně a zcela jednoznačně prokázána. Povinnost toto prokázání zajistit přitom leží na bedrech samotného nemocného zaměstnance, který musí před soudem doložit, že pracovní podmínky, jimž byl v zaměstnání vystaven, intenzita pracovní zátěže, délka a míra působení škodlivých vlivů na jeho organismus v minulosti jsou v přímé a prokazatelné příčinné souvislosti s jeho současným zdravotním stavem způsobeným nemocí z povolání. Tato povinnost je přitom mimořádně obtížná zejména proto, že nemoci z povolání se typicky rozvíjejí velmi pozvolna a nenápadně po dlouhá léta, takže v počátečních fázích jejich vzniku o nich zaměstnanec zpravidla vůbec netuší, nedochází k žádnému zaznamenání příznaků ani k hlášení problémů, a celý řetězec příčin a důsledků je tak zpětně velmi obtížné rekonstruovat a před soudem věrohodně doložit.
Dokumentace jako klíčový nástroj obrany zaměstnavatele
Zaměstnavatel má pochopitelně plné právo se v soudním řízení hájit a využívat veškeré dostupné prostředky k prokázání toho, že za vznik nemoci z povolání daného zaměstnance odpovědnost nenese, přičemž v této obraně hraje naprosto klíčovou a nezastupitelnou roli precizně vedená, průběžně aktualizovaná a řádně archivovaná dokumentace týkající se pracovních podmínek, kategorizace práce, výsledků měření škodlivin na pracovišti, záznamů o provedených preventivních opatřeních, lékařských prohlídkách zaměstnanců a dalších relevantních aspektů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Právě kvalitně a systematicky vedená dokumentace může být pro zaměstnavatele tím nejcennějším důkazním materiálem, který mu umožní přesvědčivě doložit, že pracovní podmínky byly v souladu s platnými předpisy, že přijímal veškerá přiměřená opatření k ochraně zdraví zaměstnanců a že tedy příčinná souvislost mezi jeho jednáním či nečinností a vznikem nemoci z povolání konkrétního zaměstnance buď neexistuje, nebo ji nelze dostatečně prokázat.
Složitost celého procesu a jeho dopady na zaměstnance
Celý proces dokazování v případech nemocí z povolání je mimořádně komplexní, časově náročný a vyčerpávající záležitostí, která od nemocného zaměstnance vyžaduje nejen pevnou vůli a odhodlání nevzdávat se, ale také schopnost zajistit si kvalitní právní zastoupení, shromáždit veškeré dostupné důkazy z minulosti, včetně starých pracovních smluv, svědeckých výpovědí bývalých kolegů, archivních zdravotních záznamů a odborných lékařských posudků, a přesvědčivě propojit všechny tyto důkazy do ucelené argumentace prokazující přímou odpovědnost zaměstnavatele, a to vše v situaci, kdy je zaměstnanec sám zdravotně oslaben a bojuje s důsledky onemocnění, které ho mnohdy omezuje nejen pracovně, ale i v běžném každodenním životě.
