Finanční správa ČR opět zostřuje kontroly nelegálního a zastřeného zaměstnávání
Finanční správa České republiky v současné době výrazně zostřuje své kontrolní mechanismy zaměřené na odhalování nelegálního a zastřeného zaměstnávání, což představuje významný signál pro všechny podnikatelské subjekty působící na českém trhu. Zaměstnavatelé, obzvláště ti, kteří disponují větším počtem pracovníků a spolupracují s rozsáhlejšími týmy, by si měli být plně vědomi nutnosti věnovat maximální pozornost řádnému vedení veškeré administrativní dokumentace týkající se zaměstnávání svých pracovníků. Jedná se především o důkladné ošetření všech pracovněprávních vztahů, včetně případné spolupráce s personálními a pracovními agenturami, kde musí být veškeré smluvní vztahy jednoznačně definované, transparentní a především plně průkazné při případné kontrole ze strany kontrolních orgánů.
Analýza nelegálních praktik a švarcsystém
Finanční správa na základě své systematické analytické činnosti dlouhodobě monitoruje a vyhodnocuje situaci na pracovním trhu a v posledních týdnech zaznamenala alarmující nárůst kontrolní aktivity, která je specificky zaměřena na odhalování nekalých praktik některých nedisciplinovaných zaměstnavatelů. Tyto protiprávní aktivity mají za následek značné krácení daňových povinností a povinných pojistných odvodů do systému veřejného zdravotního a sociálního pojištění, což způsobuje vážné škody na státním rozpočtu a poškozuje celý systém sociálního zabezpečení. Mezi nejčastější a nejzávažnější případy patří takzvaný švarcsystém, což je legislativně nekorektní označení pro nelegální zaměstnávání, při kterém zaměstnavatel formálně nespolupracuje se zaměstnancem v klasickém pracovněprávním vztahu, ale finguje vztah obchodní nebo spolupráci s osobou samostatně výdělečně činnou, přestože fakticky se jedná o běžný pracovní poměr s charakteristikami subordinace a závislé práce.
Šíření nelegálních forem zaměstnávání
Prostřednictvím své pokročilé analytické činnosti a systematického vyhodnocování dat z různých zdrojů Finanční správa České republiky identifikuje znepokojivý trend pokračujícího šíření různých nelegálních a neregulérních forem zaměstnávání napříč celým spektrem ekonomických odvětví. Analýzy jasně prokazují, že se stále častěji setkáváme s úmyslným a promyšleným vyhýbáním se základním pracovněprávním povinnostem ze strany některých zaměstnavatelů, kteří vědomě hledají skuliny v právním systému nebo dokonce otevřeně porušují platnou legislativu. Tito zaměstnavatelé využívají různých sofistikovaných schémat a postupů, které mají na první pohled zdání legálnosti, avšak při podrobnějším zkoumání se ukazuje, že jejich primárním cílem je snížení nákladů na pracovní sílu prostřednictvím vyhýbání se daňovým a odvodovým povinnostem, což vytváří nekalou konkurenční výhodu vůči poctivým zaměstnavatelům.
Fiktivní smlouvy o dílo a spolupráce s OSVČ
Mezi nejčastější a současně nejproblematičtější formy porušování pracovněprávních předpisů patří systematické využívání fiktivních smluv o dílo nebo smluv o spolupráci s osobami samostatně výdělečně činnými, přičemž tyto smluvní vztahy jsou ve skutečnosti pouze zastřeným a maskovaným zaměstnáváním, které by mělo být řádně ošetřeno pracovní smlouvou. V těchto případech zaměstnavatelé formálně uzavírají s pracovníky obchodněprávní smlouvy, typicky smlouvy o dílo podle občanského zákoníku, případně spolupracují s osobami registrovanými jako OSVČ na základě živnostenského oprávnění, avšak faktické podmínky výkonu práce plně odpovídají charakteristikám závislé práce definované zákoníkem práce. Pracovník je tedy fakticky začleněn do organizační struktury zaměstnavatele, pracuje podle jeho pokynů, v jeho pracovní době, využívá jeho prostředky a vybavení, přičemž není skutečně samostatný v rozhodování o způsobu plnění svých úkolů, což jsou typické znaky klasického pracovního poměru.
Zastřené zprostředkování a pseudoagentury práce
Jedním z nejsofistikovanějších a současně nejčastěji odhalovaných schémat nelegálního zaměstnávání je takzvané zastřené zprostředkování pracovní síly, které bývá navenek formálně prezentované a v smluvní dokumentaci zakotvené jako poskytování specifických služeb nebo plnění na základě klasické smlouvy o dílo mezi dvěma podnikatelskými subjekty. V praktické rovině pak funguje tento model tak, že subjekt formálně vystupující jako dodavatel díla nebo poskytovatel služeb, kterému lze přiléhavě říkat „pseudoagentura práce", reálně a fakticky zajišťuje, přiděluje a spravuje pracovníky pro jiný subjekt, který je označován jako uživatel nebo faktický zaměstnavatel. Klíčovým protiprávním prvkem této konstrukce je skutečnost, že tito pracovníci jsou plně pod organizační, řídící a kontrolní pravomocí konečného uživatele jejich pracovní síly, přičemž právě tento uživatel provádí skutečné organizační vedení pracovníků, zadává jim konkrétní pracovní úkoly a instrukce, poskytuje všechny nezbytné pracovní pomůcky, nářadí, stroje, materiál a další vybavení potřebné k výkonu práce, kontroluje průběžně i výsledně kvalitu a kvantitu jejich práce a komplexně řídí celý výrobní nebo pracovní proces, což jsou typické atributy skutečného zaměstnavatele.
Snižování nákladů prostřednictvím nenárokových náhrad
K dalším velmi častým a rozšířeným nešvarům, které jsou pravidelně odhalovány při kontrolách prováděných Finanční správou České republiky, dochází především v oblasti účelového snižování celkových nákladů na pracovní síly prostřednictvím různorodých a kreativních přeměn běžných zdanitelných složek mzdy do nenárokových náhrad, které podle platné legislativy nepodléhají zdanění daní z příjmů fyzických osob ani odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé v těchto případech typicky nahrazují část řádné mzdy vyplácením různých náhrad, například nadměrně vysokých cestovních náhrad při služebních cestách, které ve skutečnosti neodpovídají reálným nákladům nebo dokonce vůbec neproběhly, nebo náhrad na údržbu a praní pracovního oblečení, které jsou vypláceny v neadekvátní výši nebo za situace, kdy k žádnému skutečnému používání pracovního oblečení nedochází. Následné důkladné kontroly pak pravidelně zjišťují případy, kdy byly zaměstnancům vyplaceny značné částky formou cestovních náhrad, ačkoliv tito zaměstnanci ve skutečnosti žádnou pracovní cestu nekonali, nikam necestovali a celá transakce sloužila pouze k obcházení daňových a odvodových povinností.
Nejzávažnější prohřešky – černé výplaty a dohody
K absolutně nejzávažnějším a nejkritičtějším prohřeškům v dané oblasti pracovněprávních vztahů a mzdové administrativy bezesporu patří situace, kdy je část zákonné mzdy, která by měla být řádně evidována a zdaněna, vyplacená formálně prostřednictvím dohody mimo pracovní poměr, tedy například dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, přičemž fakticky se jedná o odměnu za práci vykonávanou v rámci standardního pracovního poměru. Ještě horší variantou je situace, kdy je mzda nebo její podstatná část vyplácená zcela mimo jakýkoliv oficiální mzdový systém zaměstnavatele, což se v praxi označuje jako takzvané "černé výplaty" nebo "výplaty na ruku". Tyto částky nejsou evidovány v žádné účetní ani mzdové dokumentaci, nejsou po nich odváděny daně ani pojistné odvody, a jejich existence je často dokazována až na základě svědeckých výpovědí zaměstnanců, bankovních transakcí nebo při konfrontaci s reálnou životní úrovní zaměstnanců, která neodpovídá jejich oficiálně deklarovaným příjmům.
Odpovědnost zaměstnavatelů a hrozící sankce
Zaměstnavatelé by si měli být v těchto citlivých a rizikových situacích plně vědomi zásadní skutečnosti, že odpovědnost za správné, úplné a včasné odvedení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a všech povinných pojistných odvodů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění jim zůstává zachována i při využívání výše uvedených protiprávních praktik a obcházení legislativy. V případě odhalení jakéhokoliv z uvedených jednání, ať už při rutinní kontrole nebo na základě podnětu, zaměstnavateli hrozí nejen uložení velmi vysokých pokut a sankcí za porušení daňových a pojistných předpisů, ale rovněž rozsáhlé doměrky nedoplacené daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění, které mohou zahrnovat období až několika let zpětně, včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení. Tyto finanční dopady mohou být pro podnikatelský subjekt existenčně ohrožující a v kombinaci s poškozením reputace a důvěryhodnosti na trhu mohou vést až k ukončení podnikatelské činnosti, proto je nezbytné věnovat maximální pozornost dodržování všech pracovněprávních, daňových a pojistných předpisů.
