Jak je to s možností odpočtu DPH, když daňový doklad přijde později?
V praxi se poměrně často stává, že plátce DPH neobdrží daňový doklad ve stejném zdaňovacím období, ve kterém došlo k uskutečnění zdanitelného plnění.
Zákonná podmínka držby daňového dokladu
Aby mohl plátce DPH vůbec přistoupit k uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, musí být splněna celá řada zákonných podmínek, přičemž jednou z těch naprosto zásadních a klíčových je podmínka stanovená v ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a sice podmínka fyzické držby příslušného daňového dokladu. Tato podmínka není pouhou formalitou, ale představuje pevně zakotvenou a ze strany orgánů finanční správy důsledně vyžadovanou náležitost, bez jejíhož splnění nelze nárok na odpočet daně v daném zdaňovacím období vůbec právně relevantně uplatnit. Plátce tedy musí být schopen doložit a prokázat, že daňový doklad ke konkrétnímu přijatému plnění skutečně fyzicky nebo elektronicky drží, a to právě v tom zdaňovacím období, za které odpočet daně nárokuje ve svém daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty. Pokud tato podmínka splněna není, byť by byly všechny ostatní zákonné předpoklady pro vznik nároku na odpočet daně naplněny, nelze odpočet za dané období uplatnit a plátce musí vyčkat na okamžik, kdy se daňového dokladu skutečně ujme.
Situace, kdy daňový doklad přijde až v následujícím zdaňovacím období
Klíčová a v daňové praxi poměrně frekventovaná situace nastává tehdy, kdy zdanitelné plnění sice prokazatelně nastalo v určitém konkrétním zdaňovacím období, avšak daňový doklad vystavený dodavatelem plátce obdrží teprve v období následujícím, případně ještě v některém z dalších pozdějších zdaňovacích období. V takovém případě finanční správa České republiky jednoznačně a konzistentně sděluje, že plátce nemůže nárok na odpočet daně uplatnit zpětně za zdaňovací období, ve kterém k uskutečnění zdanitelného plnění skutečně došlo, tedy za období, s nímž se váže tzv. datum uskutečnění zdanitelného plnění, běžně označované zkratkou DUZP, neboť v tomto období ještě nesplňoval výše popsanou zákonnou podmínku držby daňového dokladu. Nárok na odpočet daně proto plátce podle aktuálně účinné tuzemské právní úpravy uplatní nejdříve za to zdaňovací období, ve kterém se daňového dokladu skutečně ujal, případně za některé z pozdějších zdaňovacích období, a to vždy v rámci zákonné prekluzivní lhůty, jejíž nedodržení by mělo za následek nenávratnou ztrátu nároku na předmětný odpočet daně. Toto pravidlo platí bezvýjimečně a nelze jej obejít ani tehdy, pokud by plátce prokazatelně věděl, že zdanitelné plnění nastalo, a disponoval by například smlouvou, dodacím listem či jiným obchodním dokumentem, protože žádný z těchto dokumentů nemůže daňový doklad v zákonném slova smyslu nahradit.
Praktické důsledky a doporučení pro plátce DPH
Z výše popsaných pravidel a ze stanoviska finanční správy České republiky vyplývají pro plátce DPH velmi konkrétní a prakticky významné důsledky, na které by měli být připraveni a které by měli zohledňovat při svém každodenním daňovém řízení a plánování. V první řadě je naprosto nezbytné, aby plátci věnovali zvýšenou pozornost sledování a evidenci okamžiku, kdy jim byl daňový doklad skutečně doručen, neboť právě tento okamžik je rozhodující pro určení nejdřívějšího zdaňovacího období, za které lze odpočet daně zákonně uplatnit, přičemž tuto skutečnost musí být plátce schopen v případě daňové kontroly nebo jiného šetření ze strany správce daně spolehlivě a věrohodně prokázat. Dále je vhodné nastavit interní procesy ve společnosti takovým způsobem, aby byly daňové doklady od dodavatelů přijímány, evidovány a zpracovávány co nejrychleji a systematicky, čímž se minimalizuje riziko, že by plátce zmeškal zákonnou lhůtu pro uplatnění odpočtu nebo si nebyl vědom, ve kterém zdaňovacím období má právo odpočet daně nárokovat. Zároveň je třeba mít vždy na paměti, že zákonná lhůta pro uplatnění odpočtu daně není neomezená, a každé zbytečné prodlení tak může v krajním případě vést ke ztrátě nároku na odpočet daně, což představuje přímý negativní dopad do cash flow a hospodářských výsledků plátce, a proto je pravidelná a pečlivá správa přijatých daňových dokladů jednou ze základních povinností každého odpovědného plátce DPH.
