Jak probíhá Reverse charga při poskytnutí služeb České firmě ze zahraničí?
Reverse charge neboli režim přenesení daňové povinnosti znamená, že pov přiznat DPH nepřechází na zahraničního poskytovatele služby, ale na českého příjemce. Česká firma tedy v určitých případech sama vypočítá českou DPH, uvede ji ve svém daňovém přiznání a případně ji také odvede finančnímu úřadu.
Fakturace ze zahraničí
Pokud zahraniční podnikatel poskytuje službu české firmě, která ji přijímá pro účely svého podnikání, vystavuje zahraniční dodavatel fakturu zpravidla bez své místní DPH. Na faktuře by měly být uvedeny identifikační údaje obou stran, zejména jejich identifikační čísla pro DPH, a také poznámka upozorňující na použití režimu reverse charge, například „Reverse charge“ nebo „Daň odvede zákazník“. Zahraniční dodavatel tak české DPH neúčtuje, protože její přiznání se za stanovených podmínek přesouvá na českého odběratele.
Povinnosti české firmy
Český subjekt musí po obdržení takové faktury posoudit, zda se na danou službu skutečně vztahuje český režim přenesení daňové povinnosti. U přeshraničních služeb poskytovaných podnikateli se obvykle vychází z pravidla, podle kterého je místem plnění stát, v němž má příjemce služby sídlo, provozovnu nebo jiné relevantní místo podnikání. Pokud je tedy příjemcem česká firma a neuplatní se zvláštní výjimka, česká firma vypočítá DPH podle české sazby, přizná ji ve svém přiznání k DPH a uvede ji také v příslušných kontrolních výkazech nebo dalších evidencích, pokud jí jejich podání vzniká.
Odpočet a výjimky
Jestliže je česká firma plátcem DPH a přijatou službu používá pro svou ekonomickou činnost, může si za splnění zákonných podmínek současně uplatnit nárok na odpočet stejné částky DPH. Reverse charge proto nemusí automaticky znamenat skutečný doplatek daně, protože přiznaná daň může být ve stejném zdaňovacím období zároveň uplatněna jako odpočet. Pokud však česká firma nárok na odpočet nemá nebo jej může uplatnit pouze částečně, musí odpovídající část DPH skutečně zaplatit. Je také nutné ověřit, zda se na danou službu nevztahuje zvláštní pravidlo, například u služeb souvisejících s nemovitostmi, přepravou osob, vstupem na kulturní či sportovní akce, krátkodobým nájmem dopravních prostředků nebo některými elektronickými službami. Rozhodující proto není pouze skutečnost, že dodavatel sídlí v zahraničí, ale také druh služby, postavení obou stran a místo plnění podle pravidel DPH.
