Jak se daní příjmy společníka za práci pro společnost?
Pokud společník společnosti s ručením omezeným nebo jiné obchodní společnosti vykonává pro svoji společnost více různých činností, přičemž tyto činnosti přesahují rámec toho, co přímo a bezprostředně vyplývá z jeho postavení společníka a z výkonu funkce společníka jako takového, pak se nejedná o odměnu za výkon funkce společníka nýbrž o příjmy plynoucí z dalších a rozmanitých činností, které společník pro svoji společnost poskytuje a vykonává. V takovém případě je společník povinen všechny tyto své příjmy řádně, správně a v souladu s platnou legislativou zdanit, což v praxi nemusí být vůbec jednoduché ani jednoznačné a může to přinášet celou řadu komplikací, otázek a nejasností, se kterými se musí společník v rámci svého daňového plánování a daňové povinnosti vypořádat.
Klíčová otázka – závislá činnost nebo podnikání?
V každé konkrétní situaci, kdy společník vykonává pro svoji společnost určité práce nebo služby, které přesahují rámec jeho funkce společníka, je naprosto zásadní a klíčové zodpovědět otázku, zda příjmy plynoucí z těchto prací a činností musí být zdaněny jako příjmy ze závislé činnosti, tedy jinými slovy jako příjmy ze zaměstnání ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, anebo zda naopak bude nutné a správné zdanit tyto příjmy za práci vykonanou pro společnost jako příjmy z podnikání, tedy v rámci samostatné výdělečné činnosti společníka. Toto rozhodnutí a tato volba mezi oběma způsoby zdanění může být v praxi velmi obtížná, komplikovaná a nesnadná, protože hranice mezi závislou činností a samostatnou podnikatelskou aktivitou je v mnoha případech velmi tenká, nejasná a rozmazaná, přičemž každý konkrétní případ je třeba posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem a faktům.
Zákonné znaky závislé práce jako rozhodující kritérium
Je naprosto zásadní a nezbytné vědět a mít na paměti, že v českém právním řádu a v zákoně o daních z příjmů existují zákonem stanovené znaky a kritéria, podle nichž lze určit a posoudit, zda se v případě konkrétní práce vykonávané společníkem pro jeho společnost jedná o závislou práci ve smyslu zákona, a tedy zda je nezbytné danit příjmy z takové práce jako příjmy ze závislé činnosti, tedy jako příjmy ze zaměstnání. Mezi tyto zákonem stanovené znaky a rozhodující kritéria patří především míra příbuznosti a podobnosti vykonávané činnosti společníka s předmětem podnikání a s předmětem činnosti dané společnosti, a dále pak velmi důležité hledisko, které spočívá v posouzení toho, zda společník vykonává uvedenou činnost a poskytuje dané služby pouze a výlučně pro společnost, v níž je společníkem, nebo zda naopak tyto služby a tuto práci nabízí a poskytuje i dalším a jiným ekonomickým subjektům na volném trhu.
Kdy jde o závislou činnost i přes živnostenské oprávnění
Pokud je dána vysoká míra příbuznosti, podobnosti nebo dokonce totožnosti mezi činností, kterou společník pro svoji společnost vykonává a poskytuje, a předmětem podnikání či předmětem činnosti dané společnosti, a pokud současně platí a je zřejmé, že společník naprostou většinu těchto svých činností a prací vykonává a poskytuje výlučně nebo převážně pro tuto jednu konkrétní společnost a nikoliv pro další ekonomické subjekty nebo zákazníky na trhu, pak se i přes veškeré formální znaky a okolnosti jedná o závislou činnost ve smyslu zákona. A to dokonce i tehdy, pokud by společník tyto práce a činnosti formálně vykonával na základě svého vlastního živnostenského oprávnění nebo jiného podnikatelského oprávnění, neboť formální způsob a forma, jakým je činnost vykonávána, není pro posouzení charakteru příjmů rozhodující. V takovém případě je příjmy z těchto činností nezbytné danit jako příjmy ze závislé činnosti a postupovat dle příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, což s sebou nese odpovídající daňové a odvodové povinnosti.
Kdy jde naopak o příjmy z podnikání
Naopak v situaci, kdy je činnost, kterou společník pro svoji společnost vykonává, zcela odlišná, nesouvisející a vzdálená od předmětu podnikání a předmětu činnosti dané společnosti, a kdy navíc společník tuto svoji činnost nabízí, poskytuje a realizuje i pro celou řadu dalších subjektů, zákazníků a klientů, tedy nejen výlučně pro společnost, v níž je společníkem, pak ve velké většině takovýchto případů půjde o příjmy společníka z podnikání a samostatné výdělečné činnosti. V takovém případě je potřeba a je správné tyto příjmy zdanit jako příjmy z podnikání v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o daních z příjmů, tedy jako příjmy ze samostatné činnosti, přičemž společník může oproti těmto příjmům uplatnit odpovídající výdaje, ať už skutečné nebo paušální, v závislosti na způsobu vedení účetnictví a na zvoleném způsobu uplatnění výdajů.
Doporučení – konzultace s odborníkem
Vzhledem k tomu, že hranice mezi závislou činností a příjmy z podnikání je v praxi mnohdy velmi nejasná, složitá a obtížně uchopitelná, a že nesprávné posouzení a nesprávná klasifikace příjmů může mít pro společníka velmi závažné daňové, finanční i právní důsledky, je v případě jakékoliv nejistoty, pochybnosti nebo složitější situace vždy nanejvýš vhodné, doporučené a rozumné poradit se a konzultovat danou situaci s kvalifikovaným daňovým poradcem nebo daňovým specialistou, případně i s právníkem, který se specializuje na daňové nebo obchodní právo. Takový odborník je schopen posoudit konkrétní situaci a okolnosti v celé jejich šíři a komplexnosti, vyhodnotit veškerá relevantní fakta a kritéria a poskytnout jednoznačné, odborné a právně podložené doporučení, jak příjmy správně klasifikovat a zdanit, aby se společník vyhnul případným sankcím, pokutám nebo doměrkům ze strany správce daně.
