Jak se jednateli daní benefity za výkon funkce?
Otázka zdaňování benefitů poskytovaných jednateli společností s ručením omezeným za výkon jeho funkce představuje komplexní problematiku, která se řídí specifickými pravidly daňového práva. V zásadě platí, že všechny případné benefity a odměny, které společnost poskytuje jednateli v přímé souvislosti s výkonem jeho funkce a které jsou explicitně zakotveny v uzavřené smlouvě o výkonu funkce, podléhají zdanění podle stejných pravidel jako benefity poskytované běžným zaměstnancům v klasickém pracovněprávním vztahu. Tento princip zajišťuje rovné zacházení z hlediska daňových povinností a eliminuje případné diskriminační rozdíly mezi různými formami pracovních vztahů.
Aplikace zákona o daních z příjmů na jednatele
Při hodnocení daňových povinností jednatele je klíčové porozumět tomu, že zákon o daních z příjmů přistupuje k jednateli podobně jako k zaměstnanci, pokud jde o posuzování benefitů. To znamená, že všechny výhody, které jednateli plynou z jeho funkce nad rámec základní odměny za výkon funkce, jsou považovány za příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob. Tento přístup vychází z principu, že bez ohledu na právní formu pracovního vztahu by měly být příjmy a benefity zdaňovány konzistentně a spravedlivě. Daňové orgány tak při kontrolách posuzují nejen peněžní plnění poskytovaná jednateli, ale i všechny nepeněžní výhody, které mu společnost poskytuje.
Osvobozené benefity a jejich uplatňování
Významnou součástí daňového režimu jsou benefity, které zákon o daních z příjmů výslovně osvobozuje od daňové povinnosti. Tyto osvobození, která byla zavedena za účelem podpory určitých sociálně žádoucích aktivit nebo za účelem administrativního zjednodušení, se vztahují nejen na běžné zaměstnance, ale i na jednatele společností. Klíčovou podmínkou pro uplatnění takového osvobození je skutečnost, že poskytnutí daného benefitu musí být explicitně ukotveno ve smlouvě o výkonu funkce jednatele. Bez tohoto smluvního zakotvení nelze osvobození uplatnit, což představuje důležitý rozdíl oproti některým benefitům poskytovaným zaměstnancům, kde postačuje interní předpis zaměstnavatele nebo rozhodnutí vedení společnosti.
Zdanitelné benefity a jejich zahrnutí do základu daně
Na druhé straně spektra se nacházejí benefity, které zákon považuje za zdanitelné příjmy. U těchto benefitů platí povinnost zahrnout jejich hodnotu do základu daně z příjmů jednatele, přičemž způsob ocenění a časové rozlišení se řídí stejnými pravidly jako u zaměstnanců. Jedná se například o použití služebního vozidla k soukromým účelům, poskytování nepeněžních darů nad stanovené limity, hrazení soukromých výdajů jednatele společností nebo poskytování výhod, které nemají přímou souvislost s výkonem funkce. Všechny tyto benefity zvyšují základ daně z příjmů a následně i daňovou povinnost jednatele, což musí být zohledněno při sestavování daňového přiznání.
Praktický příklad s příspěvkem na životní pojištění
Velmi názorným příkladem aplikace těchto pravidel je situace, kdy společnost poskytuje jednateli v rámci uzavřené smlouvy o výkonu funkce pravidelný příspěvek na životní pojištění. Pokud jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro osvobození tohoto typu příjmu od daně - což zahrnuje především dodržení maximální výše příspěvku stanovené zákonem, uzavření pojistné smlouvy na dobu nejméně deseti let s pojistným plněním splatným nejdříve v šedesáti letech věku pojištěného, a skutečnost, že pojistné plnění není splatné před uplynutím pěti let od uzavření smlouvy - pak se tento příjem považuje za osvobozený od daně z příjmů. V takovém případě nevstupuje hodnota příspěvku na životní pojištění do základu daně z příjmů jednatele, nezvyšuje jeho celkový základ daně a současně také neovlivňuje vyměřovací základ pro výpočet povinného pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, což představuje významnou úsporu jak pro jednatele, tak pro společnost.
Administrativní a účetní aspekty
Z administrativního hlediska je důležité, aby společnost vedla podrobnou evidenci všech benefitů poskytovaných jednateli a správně je zařazovala do příslušných kategorií podle daňových předpisů. Tato evidence musí být dostatečně detailní a průkazná, aby v případě daňové kontroly bylo možné prokázat správnost postupu při zdaňování. Společnost také musí zajistit, aby všechny poskytované benefity byly řádně zachyceny v účetnictví a aby byly správně vykazovány v příslušných daňových a pojistných přehledech. Nedodržení těchto povinností může vést k doměření daně, penalizaci a dalším sankcím ze strany daňových a pojistných orgánů.
