Jak se počítá v roce 2026 odvod do státního rozpočtu, když není splněn povinný podíl OZP?
I v průběhu roku 2026 nadále platí a zůstává v plné platnosti zákonná povinnost pro všechny zaměstnavatele, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, že musí podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti povinně zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, označované zkratkou OZP. Tento povinný podíl je stanoven na úrovni 4 % z celkového počtu všech jejich zaměstnanců, což představuje jasně definovanou zákonnou povinnost, kterou musí zaměstnavatelé dodržovat a aktivně plnit.
Alternativa při nesplnění povinnosti zaměstnáváním
V případě, že zaměstnavatel z různých důvodů není schopen nebo se rozhodne nesplnit svůj povinný čtyřprocentní podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením přímo prostřednictvím jejich zaměstnávání ve svém podniku nebo organizaci, má ze zákona povinnost odvést náhradní peněžní plnění do státního rozpočtu České republiky. Toto náhradní plnění je koncipováno jako finanční kompenzace za to, že zaměstnavatel aktivně nepřispívá k začleňování osob se zdravotním postižením na trh práce prostřednictvím přímého pracovního poměru.
Základní princip výpočtu odvodu
Výše finančního odvodu, který je zaměstnavatel povinen odvést do státního rozpočtu, se vypočítává na základě průměrné mzdy v národním hospodářství České republiky, která je každoročně vyhlašována a aktualizována. Konkrétně se odvod počítá za každou jednotlivou "chybějící" osobu se zdravotním postižením, tedy za každou pozici, kterou by zaměstnavatel měl obsadit osobou OZP, aby splnil své čtyřprocentní zákonné kvóty, ale neobsadil ji. Tento základní výpočet se následně upravuje pomocí speciálních koeficientů, které zohledňují skutečnou míru plnění povinnosti zaměstnavatelem.
Koeficient 1 při částečném plnění nad 3 %
Pokud zaměstnavatel zaměstnává osoby se zdravotním postižením v rozsahu alespoň 3 % nebo více ze svého celkového počtu zaměstnanců, což znamená, že se téměř přibližuje k zákonnému požadavku, ale přesto jej zcela nesplňuje, použije se při výpočtu odvodu koeficient 1. To znamená, že za každou chybějící osobu se zdravotním postižením odvede zaměstnavatel částku rovnající se právě jedné průměrné mzdě v národním hospodářství, bez jakéhokoliv násobení. Tento koeficient představuje nejnižší možnou sankci, protože zaměstnavatel prokazuje snahu o plnění své zákonné povinnosti.
Koeficient 2 při plnění mezi 1 % a 2,99 %
V situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnává osoby se zdravotním postižením v rozsahu od 1 % do 2,99 % ze svého celkového počtu zaměstnanců včetně, což představuje střední úroveň plnění zákonné povinnosti, která je ale stále výrazně pod požadovanými 4 %, aplikuje se při výpočtu odvodu koeficient 2. To v praxi znamená, že za každou jednotlivou chybějící osobu se zdravotním postižením musí zaměstnavatel odvést dvojnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Tato vyšší finanční sankce má motivovat zaměstnavatele k aktivnějšímu přístupu při hledání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Koeficient 3,5 při minimálním plnění pod 1 %
Nejpřísnější finanční sankce se uplatňuje v případech, kdy zaměstnavatel zaměstnává méně než 1 % osob se zdravotním postižením ze svého celkového počtu zaměstnanců, což představuje zanedbatelnou nebo téměř nulovou snahu o plnění zákonné povinnosti. V těchto případech se při výpočtu odvodu používá koeficient 3,5, což znamená, že za každou chybějící osobu se zdravotním postižením musí zaměstnavatel odvést do státního rozpočtu částku odpovídající 3,5násobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Tento nejvyšší koeficient představuje významnou finanční zátěž a má za cíl výrazně motivovat zaměstnavatele k aktivnímu plnění jejich zákonných povinností.
Praktický dopad a finanční zatížení
Praktický dopad těchto pravidel pro výpočet odvodu může být pro zaměstnavatele velmi výrazný a finančně náročný, zejména pokud zaměstnavatel nepodnikne žádné aktivní kroky ke zvýšení podílu zaměstnaných osob se zdravotním postižením. Odvody vypočítané podle těchto principů mohou být výrazně vyšší než tomu bylo v předchozích letech nebo podle předchozích právních úprav. To znamená, že celková částka, kterou bude muset zaměstnavatel ročně odvést do státního rozpočtu, může představovat značnou finanční zátěž pro podnikový rozpočet, což by mělo motivovat k preventivním opatřením.
Doporučení pro zaměstnavatele
S ohledem na možné vysoké finanční dopady je pro zaměstnavatele jednoznačně výhodnější a ekonomicky efektivnější přistoupit k aktivnímu plnění zákonné povinnosti prostřednictvím skutečného zaměstnávání osob se zdravotním postižením, místo aby spoléhali na odvody do státního rozpočtu jako na dlouhodobé řešení. Zaměstnavatelé by měli investovat do aktivního vyhledávání vhodných kandidátů se zdravotním postižením, přizpůsobení pracovních pozic jejich potřebám a vytváření inkluzivního pracovního prostředí, které umožní efektivní zapojení těchto osob do pracovního procesu a přinese prospěch jak zaměstnancům, tak i samotné organizaci.
